Obrovská tíha batohu a na něm přivázaných lyží, která člověka nezadržitelně táhne dolů do údolí.
Mrazení v zádech, jež v mysli vyvolávají jako kámen tvrdé a špičaté hroty obrovských ledových bloků čnících divoce jeden vedle druhého přesně v linii nechtěného pádu, na rozervané cestě do černé hlubiny nížin.
Touha vylézt nahoru a rozhlédnout se z výšky do všech koutů Himálají.
Strach z dalšího převislého odtrhu v ledopádu Lhotse Shar a z lavin, hučících vpravo ze západní stěny sedmitisícové Shartse.
Lehkost, jakou po úspěchu člověk cítí ve vzpomínkách, až má všechno utrpení za sebou.
Jedním z největších nebezpečí jsou laviny, které tu sviští všude kolem dokola a vyžádaly si o několik dní dříve již dva lidské životy v sousední korejské expedici. "Bojím se zbytečně, nebo to fakt spadne tudy?"
|
Rozhovor se skialpinisty čtěte ZDE. On-line rozhovoru se zúčastnili Vladimír Smrž, Alice Korbová, Robin Baum a Jana Hanzlíková. |
|
Expedici Peak 38 jsme sledovali ZDE. |
Co se honilo hlavou trojici českých horolezců, dvěma mužům a jedné ženě, kteří se druhou říjnovou neděli ve výšce 6100 metrů otočili na ústup z jedné neznámé himálajské hory na hranici Číny a Nepálu?
Vzdali se tak naděje na vrchol, na němž ještě nikdo nikdy nestál. Vzdali se svého snu, jehož příprava je stála spoustu času, úsilí a peněz. Peak 38 – ošklivé jméno bez domorodého synonyma, patřící však vrcholu v nádherném masivu, který jim za tu dobu bolestivě přirostl k srdci. Bolestivě, protože nevylezli. Bolestivě, protože mohli. Mohli, kdyby věděli to, co ví nyní.
12.října se otočila na ústup z 7591 metrů vysoké a ještě nikým nevylezené hory Peak 38 šestice českých skialpinistů včetně jedné ženy. Překvapil je velice náročný terén vysoko na ledopádu Lhotse Shar, k jehož překonání bude někdy příště potřeba duralových žebříků a spousty fixních lan.
