Expedice Karibik 2016

Kvůli jet legu i kvůli hlavě plné myšlenek se každý den probouzím kolem třetí ráno a tak musím vystačit se 4-5 hodinami spánku denně. Petr na tom není o moc lépe a tak se obvykle kolem čtvrté rozhodneme, že „na to jdeme“ a začneme se věnovat svým věcem. Petr dolaďuje nabíjení baterií, připravuje drona, nastavuje kamery a vymýšlí záběry. Já připravuji letový plán, prověřuji počasí, dělám rezervace ubytování v dalším místě atd. Dneska je to poprvé na této cestě, co máme každý svůj pokoj a tak nemůžeme naše ranní činnosti koordinovat. Domluvili jsme se sejít až někdy kolem šesté ráno, tzn. asi za dvě hodiny.

Včerejší let z Grand Cayman na Kajmanských ostrovech do Kingstonu na Jamajce proběhl bez problémů. Letěli jsme celou dobu ve výšce 1500 stop, většinou proti silnému větru, který nás trochu zpomaloval. Celá cesta trvala asi 3:45 minut, z toho asi dvě a půl hodiny nad mořem. Z Grand Cayman jsme odstartovali ve 13.00 místního času a přeletěli jsme jednak hlavní ostrov Grand Cayman a následně pak ještě další dva Kajmanské ostrovy – Little Cayman a Brac. Všechny tři Kajmanské ostrovy jsou ploché, bez kopců nebo skal a jsou lemované krásnými, prázdnými plážemi. Hlavní město Georgetown je malé ospalé městečko, kde zřejmě funguje pár právníků, kteří podnikají v tom, že registrují off shore společnosti. Po přistání v Kingstonu jsme se rozdělili – Petr šel vyplňovat hromady formulářů, abychom mohli být vpuštění na pár hodin na Jamajku a já jsem se věnoval zajišťování benzínu a přemísťování letadla na jinou stojánku. Obtloustlá paní celnička si nás nějak oblíbila a tak nám říkala co musíme všechno vidět a přitom nás okrádala právě o ten čas, který jsme měli na prohlídku připravený. Celkem nás procedury na letišti stály přes dvě hodiny času a „domů“ jsme se dostali až někdy v sedm hodin večer. Trochu prohlídky plánujeme na dnešní (nedělní) dopoledne.

Kolem jedné hodiny odpoledne bychom rádi odstartovali na další úsek cesty – dnes do Santo Dominga v Dominikánské republice. Je to nejdelší úsek celé expedice – plán vychází na 4 hodiny 20 minut. Poletíme také přes Haiti, kde ale nesmíme přistát, protože naše letadlo není na Haiti pojištěné, my nemám povolení a ve skutečnosti tam asi ani moc nechceme.

Včera se nám tedy podařilo překonat tu část cesty, které jsem se ve své hlavě obával nejvíce – odlet z USA a přelet Kuby. Moje obavy pramenily hlavně z byrokratických postupů jak v USA tak na Kubě. Kvůli našemu letu jsme museli mít pro USA víza, protože bezvízově se nemůžeme vracet malým letadlem. Pak to byla ještě elektronická registrace letů přes hranici eAPIS, což za nás udělali přátelé z ABS Jets. V Key Westu jsme museli ještě utíkat na celní úřad, abychom dostali razítko a jakési číslo, které pak od nás už nikdo nechtěl. Kubánci povolení dali s tím, že musíme dát plán IFR, což ale zase nešlo z USA. Nakonec mi ABS Jets podali kombinovaný plán VFR/IFR/VFR s tím, že IFR část byla nad Kubou. Dostal jsem ale hladinu 11000 stop, což je výška, do které naše Cessna nebyla téměř schopná dostoupat – trvalo nám to asi 35 minut a poslední stopy jsme stoupali opravdu hodně dýchavičně. Jinak ale byli řídící letového provozu nad Kubou standardní. Kolem páté odpoledne místního času jsme přistáli na letišti v Grand Cayman. Žije tu 50 000 lidí, ale formalit pro vstup mají více než kdekoliv jinde na světě, kde jsem byl – 3 formuláře a 2 vstupní karty – celkem pět podivných dokumentů. K tomu abychom si mohli půjčit auto, jsem si ještě musel zařídit kajmanský řídičský průkaz. Myslel jsem, že budu dělat nějaké zkoušky, ale stačilo zaplatit 20 dolarů za kus papíru a smím tady dneska řídit. Jezdí se na levé straně, protože Kajmanské ostrovy jsou bývalá britská kolonie. Taky se tu anglicky mluví. Je zajímavé, že na těchto pár skálách ztracených v moři sídlí množství off shore firem, z nichž některé poskytují konzultační služby i různým českým zadavatelům.

Teď to tu trochu objedeme a v poledne bychom rádi pokračovali do Kingstonu na Jamaice. Než odletíme, musíme ale ještě překonat množství administrativních překážek a najít někoho, kdo nám prodá benzín. Doufám, že to zvládneme. Zdravíme do Prahy.