Připravujeme online reportáž

Expedice Karibik 2016

Letecká expedice pilota a publicisty Jiřího Pruši a režiséra Petra Nikolaeva nad karibská souostroví Antily a Bahamy.

20:45
Po preletu Turks and Caicos. Nyni pod nami uz Bahamske ostrovy. Jeste asi 50 minut letu.
18:21
Pri protivetru bychom meli s touhle trasou problem, protoze je na hranici naseho doletu. Mame ale vitr do zad asi 10 uzlu, tak by to melo byt ok. Jeste asi 3 hodiny letu.
17:35
Po vzletu z Punta Cana na ceste do Stella Maris, Bahamy. Celkem asi 5 hodin letu.
17:27
Jsme vzduchu smer na Bahamy.
13:05

Pondělní ráno bylo hodně rozmrzelé – kvůli bolestem kolena pobitého na motorce jsem spal minimálně a trochu jsem se obával, jak noze bude při sedmi hodinách letu. Odjížděli jsme z hotelu v sedm ráno, tzn. také bez snídaně. V mrzuté hlavě jsem si proto akorát srovnával myšlenky, jak nejlépe atakovat barbadoskou letištní byrokracii, abychom mohli odletět co nejdříve a to rozhodně nejsou myšlenky, které člověka nějak rozveselí. Ukázalo se ale že je mi lépe v chůzi než v posteli a tak jsem začal věřit, že to všechno zvládneme.

Koloniální pánové zanechali asi domorodcům na všech karibských ostrovech těžkopádnou byrokracii, kterou se oni snaží dodržovat, ale trochu se v ní ztrácejí. Situace na Barbadosu byla asi nejkurióznější ze všech dosud navštívených letišť v této oblasti. Neustále mě někam někdo posílal a když jsem tam došel, poslali mě jinam, se stejným papírem a tam přišli na to, že mám jít jiný, tak mě zase poslali zpět a tak se to opakovali celkem téměř dvě hodiny. Náš čas ubíhal a moje víra, že zvládneme plánované dva lety až do Punta Cana, postupně ubývala. Za hodinu a půl jsem zvládl podat letový plán, projít security, vyřešit celnici a psovou kontrolu, ale stále ještě chyběly zaplacené letištní poplatky. Ty jsem měl zaplatit v kanceláři v části terminálu, do které jsem už ale nesměl, pokud jsem všechno nechtěl začít znovu. Podařilo se mi telefonicky přemluvit paní úřednici, aby přišla ke mně. Ta pak přišla na to, že nemám drobné americké dolary a ona nemá nazpět, strojek na kartu nemá u sebe a směnárna na barbadoské dolary je v části, kam už nesmím. Chvíli nad tím neřešitelným problém špekulovala a pak ho vyřešila opravdu s nadhledem – řekla ať odletíme bez placení. Barbados tak přišel asi o 30 amerických dolarů, ale za to získal dva vděčné cestovatele, kteří si uchovali duševní zdraví. Cestou nám foukalo do zad a tak jsme postupně zpoždění zkracovali, až jsme ho nakonec zcela vymazali.

13:05

Cesta byla náramná – letěli jsme nad ostrovy Martinique, Dominica, Guadeloupe, Monserrat, St Kitts and Nevis, St Bartholemy a přistáli jsme na St Martin. Odsud jsme po natankování rychle odletěli, abychom se vyhnuli byrokratům a pokračovali jsme přes Anguillu k Britským panenským ostrovům a odsud přes Portoriko do Punta Cana v Dominikánské republice. V Monserratu jsme ještě filmovali místní sopku, která v roce 1995 chrlila zkázu a na St Bartholemy jsem neodolal a udělal jsem letmé přistání na zdejším letišti. Dráha je krátká a tak takový manévr vyžaduje se trochu nadechnout a nenechat se rozhodit tím, že při opětném rozjezdu po doteku nezbývá před mořem opravdu moc místa. Zaváhání a případné ubrání plynu nebo snaha brzdit by znamenalo skončit v moři za pláží, která od něj odděluje konec dráhy. Pláž jsme ve výši asi jednoho metru přeletěli a přistáli pak v Grand Case na St Martin. Po natankování a podání dalšího letového plánu jsme vyrazili na druhou část pondělního letu. Radost nám udělal řídící letového provozu služby přiblížení St Juan, který nás nechal letět kolem celého města a tak jsme mohli ještě doladit fotky a videa, která jsme nezvládli při prvním letu.

Po celkem asi sedmi hodinách letu v přehřáté kabině naší Cessny jsme pak přistáli kolem páté odpoledne na dráze 08 letiště Punta Cana. Odsud jsme se přesunuli do hotelu, který je umístěný v jakémsi neúspěšném mořském letovisku. Při hledání restaurace v tomto letovisku duchů nás střídavě obklopovaly prostitutky, místní prodvači, pasáci a další vybraná společnosti. Trochu narychlo jsme se najedli v místním baru a utekli zpět do hotelu.

Dneska se chceme posunout směrem na Bahamské ostrovy.

29.3.2016
23:31
Pristali jsme v Punta Cana.
22:38
Preleteli jsme prave San Juan v Portoriku a pokracujeme do Punta Cana v Domonikanske rep.
19:41
Pristali jsme. Jsme zpet na St. Martin.
16:21
Jsme ve vzduchu smer St. Martin.
16:08
Start za 3 minuty. Smer TFFT – Grand Case.
0:02

Sobota/neděle

Hotel v Port of Spain, kde jsme se probudili v sobotu ráno, měl skvělou terasu na střeše a tak jsme ji mohli hned ráno využít opět jako startovací plochu pro dron, kterým jsme filmovali město. Já jsem se už nemohl dočkat, protože jsem bydlel v pokoji pod půdou a tam zřejmě žilo nějaké větší zvíře, které bylo v noci hlučně aktivní a tak jsem toho moc nenaspal. Po přistání drona jsme dostali snídani a sehnali jsme řidiče jménem Kingston, který nás cestou na letiště vzal na objížďku města. Pohledy na město i průliv mezi Trinidadem a Venezuelou byly z hor úchvatné.

Příprava odletu trvala zde obvyklých asi 90 minut – běhání, vyplňování, čekání, spěchání a zase čekání. Nakonec jsme v půl třetí odletěli směrem na Barbados. Druhý hlavní ostrov země Trinidad a Tobago jsme jen přeletěli, abychom i zde nemuseli strávit několik hodin papírováním na letišti. Tenhle ostrov jsme ale pečlivě sledovali, protože je to údajně ostrov, na který umístil spisovatel Daniel Defoe děj své knihy Robinson Crusoe. Ostrov přivábil zájem i R.L. Stevensona, který jej použil ve své knize Ostrov pokladů. Ze shora ostrov nepůsobí nijak neobvykle, ale tajemno těchto knih na nás určitě působilo.

K Barbadosu jsme se přiblížil po dvou hodinách letu. Přistání, zaparkování a dokonce i načerpání paliva proběhlo zcela bez problémů. Pak jsme se ale opět dostali do rukou celníků a pasových úředníků, kteří toho využili a nutili nás po letišti pobíhat sem a tam celkem asi dvě hodiny. Zcela vyčerpáni jsme se dostali do hotelu někdy v sedm večer. Vyřešili jsme to tak, že jsme si dali večeři, každý dvě pina colady a dvě piva. Takto posíleni jsme s konečnou platností rozhodli, že tu zůstaneme dvě noci a uděláme si tak jeden bezletový den.

0:02

Přáli jsme si také někde pronajmout skútr, ale nebylo to možné, protože bychom na něm neuvezli všechno naše vybavení (kamery, nabíječky, fotoaparáty atd.). Tentokrát se ta možnost objevila, protože jsme zůstali na dvě noci. Ráno jsem to tedy domluvil s šéfem našeho hotelu a v osm hodin jsme už měli skútr. Po snídani jsme všechno připravili, radostně sedli na náš stroj a Petr začal vše hned zachycovat na akční kameru. Ujeli jsme asi 100 metrů a ze zatáčky naší úzké cesty proti nám vyjelo auto. Jezdi se tu nalevo a tak člověku chvilku trvá, než se zorientuje, ale to nebyl ten hlavní problém. Hlavní problém byl v tom, že brzdy jsou na skútru jsou tu také obráceně a tak jsem v dobré víře co nejdříve zastavit, zabrzdil přední kolo, které se ihned dostalo do smyku. Auto zastavilo a my jsme sebou před ním praštili na stranu. Chvíli nám trvalo prověřit škodu a postupně vstát, ale nedopadlo to tak špatně. Petr má naražený bok a odřený loket, já mám trochu pohmožděné koleno a také odřený loket. Ruční kamera dostala malý šrám, ale pracuje a dron v ruksaku na Petrových zádech to taky přežil. Trochu rozhození jsme se vrátili domů v pochybách, zda půjdeme na druhý pokus, ale nakonec jsme během asi 20 minut vyrazili znovu.

Původně jsme chtěli objet celý ostrov, ale náš postup byl v horkém slunci a poměrně velkém provozu dost pomalý, tak jsme to nakonec zkrátili a na druhou stranu ostrova jsme přejeli někde v první třetině. Jeli jsme se podívat na pomník obětem kubánského letadla DC8, které tu po výbuchu bomby na palubě v roce 1976 havarovalo. Pak jsme prohlédli trochu smutně vypadajíci hlavní město ostrova Barbados – Bridgetown, poobědvali a vrátili se domů. Nyní přeplánovávám další let, protože náš dnešní odpočinek budeme muset nějak trochu dohnat… Petr si také ještě přeje nás na motorce zachytit za jízdy z dronu, tak za chvilku jdeme pokoušet štěstí ještě jednou.

Zítřejší (pondělní) odlet plánujeme na 15.00 pražského času. Zatím chceme letět zpět do TFFT – Grand Case, abychom tam natankovali a pokračovali dále, ale jelikož je velikonoční pondělí a tudíž svátek, tak jseště ve spolupráci s ABS Jets prověřujeme možnosti nákupu paliva ať tam nebo někde poblíž. Tak uvidíme…

28.3.2016
22:35
Barbados - pristali jsme.
19:32
Po startu z Port of Spain do Barbadosu. Asi dve hodiny letu.
11:35

Páteční ráno v Grenadě začalo tím, že Petr se ujal přípravy snídaně. Večer předtím jsme koupili šest vajíček a tak chtěl čtyři udělat jako míchaná a dvě dal do mikrovlnky, aby je uvařil natvrdo. Za pár minut se ozvala velká rána, dvířka od mikrovlnky se rozlétla, srazila na zem talíř, který se rozprskl po podlaze a na zdi se přilepily zbytky vajec. Podobné zdobily také vnitřek trouby. Když jsme uklidili, pokorně jsme snědli co zůstalo a začali se zajímat o možnost cesty na letiště. Nemohl jsem nikoho, kdo by nám do našeho opuštěného domu uprostřed ničeho zavolal taxíka a tak jsem běhal kolem dolu a vykřikoval různá hesla, abych někoho přilákal. To se mi nepodařilo a tak jsem byl chvíli bezradný. Pak jsem si ale všiml zahradní hadice, která vedla přes plot do džungle a proudila jí voda. Usoudil jsem, že na konci této hadice by mohl být člověk. Měl jsem dvě možnosti – buď se vydat podél hadice přes plot do džungle nebo čekat až se ten člověk objeví. Ani jedna se mi nelíbila a tak jsem zvolil možnost třetí – vypnul jsem vodu. Člověk od konce hadice se velmi rychle objevil a já jsem měl možnost se mu svěřit s naším problémem. Začal kamsi telefonovat a pak se mu opravdu podařilo jednoho řidiče přivábit.

11:35

Na letiště jsme jeli přes střed ostrova a východním pobřeží – Grenada je zarostlá deštným pralesem a tak to byla zajímavá cesta. U jezírka ve vyhaslém vulkánu pak Petr neodolal, rozbalil drona a k radosti místních dětí začal s dronem létat a filmovat. V jednu hodinu jsme pak dorazili na letiště a tady začala již obvyklá rutina – sehnat benzín, vybavit celníky, vybavit pasováky, podat letový plán, zaplatit poplatky, prodrat se security kontrolou a nakonec vítězně dojít k letadlu. V Grenadě to zabralo hodinu a čtvrt – na místní poměry průměr.

Let z Grenady do Trinidadu trval jen asi hodinu. Na Trinidadu nás přivítalo množství malých požárů, jejichž kouř hyzdí krajinu i vzduch. Přistání bylo na dráhu 10 . Vše proběhlo bez problémů až do chvíle, kdy jsem při tankování zahlédl, jak Petra odvádí policista. Připomnělo mi to samozřejmě Čeljabinsk a i důvod byl stejný – Petr fotil nebo filmoval, kde se to prý nemá. Letadlo jsem odtlačil připoutat, ale stále jsem sledoval, kde je Petr, abych stále věděl, kde je. Tenhle instinkt jsem si taky vypěstoval už v Čeljabinsku… Asi po půl hodině se pak Petr vrátil. Prý si dobře popovídali. Zbytek dne už byl celkem běžný – ještě asi hodinu jsme strávili příletovými procedurami a pak jsme dojeli do hlavního města země Trinidad a Tobago, Port of Spain. Nepůsobí to tu nějak vesele, spíše trochu sklíčeně a lidé se asi dost bojí kriminality, protože kolem všech domů jsou ostnaté dráty a další zábrany proti útočníkům. Odletět odsud chceme kolem poledne směrem na Barbados, kde plánujeme zůstat dvě noci a pak raději v pondělí uletět více.

26.3.2016