USA 2016

Podarilo se nam obletet downtown Chicago, vse nafilmovat a nafotit. Ted jsme pristali na letisti Schaumburg (FAA 06C) v severnim predmesti Chicaga. Za chvili jdeme do hotelu.

V 8.30 čtvrtek ráno místního, 15.30 pražského času jsme odletěli z letiště International Falls na hranici s Kanadou. Počasí trochu proměnlivé, ale cesta přes Duluth proběhla dobře a nyní jsme severně od Mineapolis/St Paul a máme sluníčko.

Další cesta do Chicaga bohužel nevypadá moc příjemně, protože jižně od nás prochází fronta s velkými srážkami. Musíme tedy rozhodnout co a kdy udělat. Plán je dnes nocovat v Chicagu a zítra pokračovat dále směrem přes Detroit na Niagarské vodopády. Jako vždy ve VFR létání, plány jsou dobré, ale realizace závisí na počasí…

8.9.2016

Vzletame z letiste Grafton (KGAF) k preletu nejseverneji polozeneho letiste USA mimo Aljasku - Northwest Angle, ktere lezi v tzv. Boundary paradox - vybezku do kanadskeho uzemi. Pocasi nevalne, ale zatim letove.

Letime nad Severni Dakotou. Pocasi trochu slozitejsi - prehanky a nizka oblacnost. Prekvapive je tu krome psenicnych taky hodne naftovych poli.

Jsme po přistání ve Scobey (Scobey Airport - FAA 9S2). Jedná se o vesničku pár kilometrů jižně od americko-kanadské hranice. Chtěli jsme přistát na letišti, jehož dráha leží přesně na hranici USA a Kanady (Scobey Border Station - FAA 8U3), ale ukázalo se, že nemá asfaltovou dráhu. Tím pádem jsme tam nepřistáli, protože naše nájemní smlouva na letadlo nám to zakazuje. Přistáli jsme na druhém letišti vesničky Scobey, které je trochu jižněji a místní letištní manager nám řekl, že to bylo dobré rozhodnutí, protože jinak bychom se dostali do spárů kanadských i amerických celníků, kteří nemají vůbec co dělat a tak by se na nás vrhli - na Honzu asi ten kanadský a na mě americký, protože při výstupu doleva by Honza byl na kanadské straně a já naopak vpravo na americké. Hranici jsme vyfotili ze vzduchu a tak byl náš cíl splněn. Nyní pokračujeme dále na východ.

Jeste asi hodinu na letiste Scobey, jehoz draha lezi na americko-kanadske hranici. Jizni terminal ma americkou celnici a severni pak kanadskou. Letime ve vysce 7500 stop, rychlost proti zemi 121 uzlu a venkovni teplota 6 °C.

Po vzletu z Cody. Par skvelych fotek a uz jsme na ceste ke kanadske hranici, kam planujeme dorazit asi za 3 hodiny. Pocasi zatim OK, jen trochu turbulenci nad horami.

Úterý jsme strávili na zemi. Letadlo dostávalo do motoru nový olej a my jsme si půjčili auto a vyrazili do Yellowstone po zemi. Cesta k parku i sám park jsou úchvatné a my jsme měli štěstí na skvělé počasí. Yellowstone jsou nejenom díry v zemi, ze kterých syčí množství páry a sirovodíku, ale taky ohromný kaňon, vodopády, termální vřídla, krásné hory, bizoni, mohutní jeleni a prý také medvědi. Ty jsme ale nepotkali. Z parku jsme nemohli pro spoustu skvělých pohledů odjet a tak jsme nakonec spěchali, abychom se vrátili do Cody včas a našli ubytování i možnost si vyprat.

Nějak jsem si ten spěch vzal k srdci a tak se za mnou po chvíli objevilo policejní auto s americky blikající rampou světel na střeše. Zastavil jsem, po americku jsem zůstal sedět a čekal až mladá policistka dojde k nám. Nejdříve se zeptala, jestli máme v autě zbraň a pak mi oznámila, že jsem místo 45 mil za hodinu jel 65 a pokud jsem k tomu neměl nějaký legální důvod, musím být potrestán. Legální důvod mě žádný nenapadl, rychle jsem asi opravdu jel a tak jsem raději nic nerozporoval. Obával jsem se jen, abych nemusel čekat na nějaké místní řízení u soudu, jak se to zde někdy dělá. To by nás samozřejmě nějaký den zdrželo. Vyřešila to nakonec jen pokuta. Její výše je tajná :-) a musím ji zaplatit prostřednictvím webu kreditní kartou. Takže zpět do Cody jsme se dostali až po tmě.

Ubytování jsme ale našli, vyprat jsme stačili a k večeři jsme si taky něco koupili. Dnes pokračujeme směrem na východ a doletět chceme co nejdál tak, abychom se ve čtvrtek dostali do Chicaga.

Dnešní den byl poznamenán komplikovaným počasím. Na letiště jsme přijeli brzy ráno a nejdříve jsme se dostali do spárů security člověka, kterému se nelíbilo, že si jen tak jezdíme po letišti Yakima. Prověřil nás a přišel na to, že nejsme nebezpeční, že jsme jen mírně neschopní, protože jsme nebyli schopní napoprvé najít naše letadlo a tak jsme trochu bloudili. To se vyřešilo a my jsme odstartovali do krásného dne, který se ale postupně kazil s tím, jak jsme se blížili ke Skalistým horám.

Stoupali jsme statečně, ale na obloze naskakovalo stále více mraků. Nakonec jsme měli trochu problémů se dostat na cílové letiště Cut Bank v Montaně. Tam jsme prověřili počasí a zjistili, že plánované letiště Glacier Park kvůli nízké oblačnosti těžko najdeme a ze stejného důvodu asi ani neuvidíme žádné ledovce. Rozhodli jsme se tedy letět přímo do Yellowstone parku. Asi po hodině letu před námi začaly narůstat mraky a my jsme nakonec neměli možnost je ani přeletět (byly příliš vysoké), ani podletět, protože sahaly k úpatí hor, přes které jsme potřebovali letět. Museli jsme tedy přistát na letišti Great Falls, hodinku počkat a pak jsme vyrazili směrem k letišti Cody ve Wyomingu. Sem jsme doletěli po šesté hodině. Zjistili jsme, že to je město Buffalo Billa, který tu má velké muzeum a všechno se jmenuje po něm. Tady jsme také domluvili výměnu oleje po 50 hodinách letu, kterou nám budou dělat v úterý ráno. Úterý jsme tedy rozhodli mít jako bezletový den a využijeme to k cestě po zemi do Yellowstone parku. Pokud bude středa ráno mít hezké počasí, tak pak plánujeme Yellowstone ještě přeletět.

Odstartovali jsme z Yakimy za krasneho pocasi, snad nas bude doprovazet az k nasi destinaci Cut Bank (KCTB), ktera uz je za hrebenem Rockies. Odtud se chceme vydat nad Glacier park.

V neděli, 9. den expedice se podařilo udělat rekord – proletěno 1470 km.

Během těch jsme letěli dále nad silnicí č. 1 vedoucí po západním pobřeží USA od jihu na sever. Proletěli jsme severní pobřeží Kalifornie, Oregon a část západního pobřeží státu Washington. K tomu pak ještě přibyl průlet kolem Seattle a až téměř ke kanadskému Vancouveru, kde jsme přeletěli malý cípeček území USA, které je obklopené mořem a Kanadou.

Západní pobřeží USA je v severní Kalifornii, Oregonu i Washingtonu velmi málo obydlené, ale překrásně divoké. Dlouhé pláže střídají útesy, delty řek a potoků a jsou tu k vidění krásné majáky. Mimo pobřeží jsme proletěli kolem Seattle – jednou z východu a po druhé ze severozápadu. Přeletěli jsme hlavní montážní haly letadel Boeing na letišti Paine u Everettu (KPAE) a nakonec jsme ještě stihli obletět dřímající sopku Mt Rainier, která byla ale zahalená mraky až téměř k vrcholu. Kolem půl šesté večer jsme přistáli v městečku Yakima (KYKM), kde nocujeme.

V pondělí bychom rádi přeletěli ledovce Glacier parku v severní Montaně a pokud bude počasí a čas, tak také Yellowstone park ve Wyomingu.

Po vyfoceni Mt Rainier jsme pristali na letisti Yakima (KYKM), stat Washington. Dnes jsme byli ve vzduchu pres 7 hodin a drzime tak rezervu na spatne pocasi. Pujcujeme auto a jedeme hledat hotel. Yakima se zda jako velmi prijemne misto.

Letime kolem Seattle a Everett/Boeing na Point Roberts Airpark, ktery je na kousku americkeho uzemi tesne pod kanadskym Vancouverem.

Letime podle po rezi Oregonu. Opusene krasne plaze, velkolepe skaly, modry Pacifik pocasi nyni dobre, jen trochu turbulentniho protivetru, ktery nas zpomaluje.

Tak jsem to zmotal vsechno - v Liitle River jsme sedali vcera pred Fortunou z "osobnich" duvodu. Jeste ze dneska pilotuje Honza. Moje hlava asi nejak stavkuje?

Omlouvam se - letiste odletu je Fortuna (Rohnerville Airport - KFOT), nikoliv Little River. Tam jsme mirili vcera puvodne ale nevypdalo to, ze by tam meli ubytovani, tak jsme sedli o chvili drive ve Fortune.