Evropská Sahara s dunami vysokými 40 metrů

  • 13
Polské pobřeží Baltu nebývá častým cílem českých turistů. Pokud se sem ale vydáte, zážitků budete mít spoustu. Mezi bohatým výběrem středisek na Baltu jednoznačně vítězí lázeňské městečko Łeba. Nabízí nejen kvalitní pláže, ale v rámci Evropy i unikátní přírodní divy!

Konečně po šestnácti hodinách vystupujeme z vlaku. Ani se nestačíme nadechnout svěžího vzduchu - hned jsme uloveni dvěma mladíky s nabídkou levného stanování, promptně nacpáni do vozu a odvezeni na skromné, avšak pohodové tábořiště.

Každičký dům inzeruje volné pokoje, nový jachetní přístav svou rozlohou pomalu překonal někdejší rybářský a zdejší mořští vlci spíše než za úlovkem vyrážejí s turisty k západu slunce.

Promenáda a všechny ulice centra praskají ve švech, z hospůdek se šíří podmanivá vůně smažených darů moře a skřehotání racků zaniká v decibelech hudby.

Vzhledem k tomu, že místní radní zakázali výstavbu jakéhokoliv supermarketu, ke koloritu městečka patří spousta drobných obchůdků, které nabízejí i pivo. Korzuje se buď s lahváčem v ruce, nebo s kelímkem točeného. Ze všech stran rafinovaně útočí bezpočet atrakcí - mini bungee jumping, kulečníky, automaty, šlapací autíčka...

Není to ale zas tak dávno, kdy Łeba nebyla turistickým letoviskem a centrem zábavy...


Barevná kulisa baltského podvečera

"Na Londýn"

Podobně stroze mohl znít jeden z rozkazů šíleného německého "vůdce". Aby mohl své plány uskutečnit, potřeboval dokonalou techniku. Pět kilometrů z centra Łeby, poblíž osady Rabka, se nacházela izolovaná laboratoř.

Uprostřed borových hájů rozlehlé zakázané zóny, kde se náhodný vetřelec, okamžitě a bez varování, dočkal kulky, desítky dělníků, inženýrů a techniků pracovaly dnem i nocí na vývoji zbraní , které měly zpupnou Anglii srazit na kolena a zaručit vítězství "třetí říše". Tady se testovaly rakety Rheintochter.

Písčité nánosy v sousedství betonové odpalovací rampy stále ukrývají fragmenty výzbroje, z montážní haly se rozbíhají zrezivělé nitky kolejnic. Pouze před skořepinou strážního bunkru rozbila stánek pohledná dívčina a nabízí místní specialitu - škvarkovou pomazánku. Za zády se jí 'topoří' ukázky raketové techniky 2. poloviny 20. století a poctivost zákazníků hlídá replika kulometného hnízda.

Slowiňski park narodowy

Dnes je Łeba proslulá především ojedinělým přírodním parkem s impozantními písečnými dunami. "Slowiňski park narodowy" začíná dva kilometry západně od Łeby a kopíruje pobřeží až do 30 km vzdálených Rowů. Zřízen byl roku 1967, po deseti letech se vypracoval k zápisu na seznam světových biosférických rezervací pod patronátem UNESCO.


Mrtvé kmeny nehybně čnějí k nebi - bezprostředně za nimi začíná bílá pustin

O více než polovinu rozlohy se dělí mělká jezera, Łebské a Gardno, která poskytují útočiště mnoha druhům vodního ptactva (kormoráni, čáp černý, aj.. včetně dravců např. orel mořský). V jejich blízkosti se rozkládají neprostupné listnaté lesy a rozlehlé bažiny s rašeliništi. Na ně pak zcela ostře a bez jakéhokoliv přechodu navazuje suché pásmo vátých písků. Právě hustá koncentrace diametrálně odlišných biotopů se stala hlavní příčinou přísné ochrany.

Jako jedni z mála stačíme navštívit maličké muzeum a už se odvážně probíjíme mezi stánky s občerstvením, půjčovnami kol, ekologickými elektrickými vláčky, neméně ekologickými drožkami a především hysterickou vřavou ostatních turistů, než se nám podaří zařadit se do správné fronty a dokonce si i zakoupit vstupenku.

Ještě horší tlačenice panuje u kontrolní závory. "Má tahle hrůza vůbec smysl?," tiše zuřím. Až později zjišťuju, že pokud bychom šli z Łeby po pláži, po nějaké době bychom pomyslnou hranici parku překročili bez chaosu, bez front, s mořskou kulisou a gratis.

Naše pochyby, jestli celá ta strkanice měla smysl, ale vzápětí rozptýlí výstup na vyhlídkovou věž. Největší překvapení nás totiž teprve čekalo. A udeřilo s neuvěřitelnou silou. Na obzoru se z temných borů vynořila oslnivě bílá hradba obřích písečných dun. V kontrastu s azurovou oblohou připomínala bránu do jiného světa.

MŮŽE SE HODIT

Přehledné informace, včetně přehledu nabídky ubytování všech kategorií jsou k dispozici na www.leba.pl, krásy Słowińského národního parku lze shlédnout na www.leba-kurort.pl .

Pobřeží křižuje řada značených tras, které uspokojí jak pěší, tak i cyklisty - pokud se vám nechce bráti kolo s sebou, zajisté si vyberete v některé z mnoha půjčoven, četné agentury nabízejí široké spektrum zajímavých programů- od autokarových zájezdů  za památkami, přes rybaření, školu windsurfingu, vyjížďky  na lodích, až po potápění spojené s průzkumem vraků. Samozřejmě, že během sezóny nechybějí ani kulturní akce - od výstav, přes koncerty, až po společenské události ( např. volbu  miss "bikini"). I

deální období k návštěvě představuje přelom července a srpna, pozor - i v parném létě se může na Baltu citelně ochladit.

Vyprahlé písky baltické

Neklidné moře od nepaměti ukládalo nespočet zrníček jemného písku - příznivé proudění a otevřená poloha mnohonásobně usnadňovala akumulaci. Na břehu se jich ujal nikdy neutuchající západní vítr, až zformoval první přesyp. Nespoutaná navršená masa se začala posunovat dále od pobřeží, aby uvolnila místo dalšímu. Pod sebou pohřbila vše, co překáželo v cestě.

Marně vzdorovaly vzrostlé lesy - dříve nebo později je čekalo pozvolné umírání pod pohyblivým příkrovem, který za jediný rok dokáže urazit i 12 metrů. Jen ohlazená torza smutně čnějí k bezmračnému nebi, ostatní pod strmou hranou uvadají v předem prohraném boji.

Ještě před pár okamžiky se pod nohama houpaly vodou nasáklé koberce rašeliníku - teď se brodíme rozpáleným pískem, který ihned dává najevo, že on je zde pánem a ostatní vetřelcem: neodbytně zalézá za nehty, skřípe mezi zuby.... fotoaparát opouští až po důkladné očistě v Čechách.

Vystupujeme na nejmohutnější - Łackou dunu. Od hladiny Baltu ji dělí 42 výškových metrů. Na vrcholu lze jediné: buď zůstat oněmělý s ústy dokořán, nebo se extaticky rozeřvat z plných plic a po hlavě se vrhnout dolů - tady v lidském chování neexistuje rozdíl mezi dospělým a dítětem.

Kam až oko dohlédne se rozkládá nekonečná zvlněná pustina, vklíněná do úzkého pruhu souše, mezi zpěněným mořem a poklidnými tůněmi Łebského jezera. Tady, v severní půli mírného pásu, odkud je nesrovnatelně blíže k polárnímu kruhu, než k obratníkům, příroda důkladně zamíchala kartami, poté, co stvořila bezmála tisíc hektarů dokonalé imitace pouště.


Ihned na kraji města se mezi borovicemi ukrývá izolovaná Bílá duna (Biała wydma)

Aniž by bylo nutné vytáhnout patu z naší maličké Evropy, může zde každý spatřit majestátné barchany, táhlé zaoblené přesypy, z výšin připomínající symbolický půlměsíc, které nemohou chybět na žádné saharské pohlednici, obdivovat pravidelnou, jemně zčeřenou krajku teskných plání či prožít hluboký pocit  pomíjivosti, kdy vítr, bezprostředně za ním, zametá čerstvé stopy.

Jen občas a zcela nečekaně probleskne z bělostného opojení nehostinné země pár trsů tuhé trávy, kobereček rozkvetlého vřesu, ošlehaná zakrslá borovice - skromné důkazy života.

A jaká by to byla poušť, kdyby tu nežily obávané zmije. I když setkání s němi patří k velkým vzácnostem, obzvláště v prostorném turistickém koridoru. Mimo něj je volný pohyb zakázán, což v konečném součtu národnímu parku rozhodně prospěje, stejně jako večerní klid, kdy se konečně nad zkoušenou "baltskou pouští" rozhostí ticho, přerušované pouze šuměním vánku a vzdáleného příboje.

O označení "evropská Sahara" se ucházejí ještě následující lokality: vnitrozemská Deliblatska pesčara v srbské Vojvodině a  též polská Błedowská poušť nedaleko Katowic, která ovšem v současné době zarůstá.

Na Baltu  se pohyblivé duny vyskytují ještě v oblasti Kurské kosy ( Litva, Rusko ). Další se nacházejí na západním pobřeží Francie.

Poměrně nedávno se území s nezpevněnými vátými písky dala nalézti i u nás ( jižní Čechy, Polabí, Hodonínsko ) a na Slovensku ( Záhoří ). Dnes jsou povětšinou zalesněna, pouze posledních několik izolovaných drobných přesypů zůstalo zachováno coby přírodní památky, většinou chráněné zákonem.

Národ z popela vzkříšený?

Možná vás zarazilo, proč se národní park jmenuje Slowiňski. Název parku je odvozen od Slovinců (nemají nic společného s jugoslávskými Slovinci), což byl kmen původních kolonizátorů. Ti spolu s ostatními slovanskými etnickými skupinami z oblasti Pomořan postupně vytvořili zvláštní samostatný národ Kašubů. 

Přes intenzivní germanizační tlaky si Kašubové uchovali svébytný jazyk, prožili několik obrozeneckých vln, z nichž ta poslední právě nyní nabírá na intenzitě. Otevírají se školy s kašubským vyučovacím jazykem, vznikají periodika, byla kodifikována nová podoba pravopisu. A ačkoli se Polsko prezentuje jako národnostně homogenní stát, při posledním sčítání se ke Kašubům přihlásilo 10% obyvatel Łeby.

Zatímco kašubština prožívá obrodu a dokonce se chystá vydání kašubsko-polského slovníku, zvláštní dialekt Slovinců z okolních vsí nenávratně vymřel v 2. polovině 19. století a pro slavistické badatele zůstala pouze jako zázrakem zachována knižně vydaná gramatika. Pokud vás zajímá kultura Slovinců, můžete navštívit skanzen v obci Kluky.

 

Łeba: Kdo by odolal dovádění na takovémhle pískovišti?

Jak dlouho ještě budou v łebském přístavu kotvit rybářské kutry, než je převálcuje turistický průmysl?

Projížďky hustou sítí mělkých kanálů představují zajímavou alternativou ke koupání a cyklistice

Ihned na kraji města se mezi borovicemi ukrývá izolovaná Bílá duna (Biała wydma)

Łeba, barevná kulisa baltského podvečera

Mrtvé kmeny nehybně čnějí k nebi - bezprostředně za nimi začíná bílá pustina

Letos zatím vyhrál drobný jeřáb bitvu se silnějším soupeřem a začervenal se zralými plody

Před šedesáti lety přísně střežený objekt - dnes působivá expozice

Autentická poušť - necelý den jízdy od našich hranic

Dřevěné kůly sice trošku narušily panorama s Łebským jezerem, avšak vymezují prohlídkovou trasu

Díky neutuchající hře slunce, mění písek svůj odstín - od sněhově bílé, po sytě okrovou