Na 500 exponátů v pěti sálech přibližuje život i vášně této neobyčejné osobnosti ruských dějin. Vůbec poprvé je například na veřejnosti k vidění její paruka vytvořená ze stříbrných vláken. Jsou zde šperky, mince, medaile, hodiny, nábytek, zrcadla,
svícny, zbraně, dary od čínského císaře i evropských diplomatů.
Carevninu zálibu v krásných dekorativních předmětech dokládají mimo jiné ukázky proslulého porcelánového servisu ze Sevres, který se skládal ze 744 kusů. Carevna ho objednala pro jednoho ze svých četných milenců, prince Potěmkina. "Kateřina byla téměř posedlá vším, co bylo anglické. K tomuto tvrzení tady najdete spoustu dokladů - například proslulý servis Zelená žába," uvedl na vernisáži lord Rothschild, který má na zrodu londýnské "mini-Ermitáže" lví podíl.
Upozorňuje na ukázky jídelní porcelánové soupravy anglické značky Wedgwood, která dostala podle jednoho z carevniných paláců jméno Zelená žába. Každý z 944 kusů nese emblém žáby a jsou na něm vyobrazeny různé pamětihodnosti Británie, včetně pohledu na palác Somerset House.
Britové však přijímají výstavu pokladů z Kateřininy sbírky poněkud s rozpaky. Právě ona totiž koupila od potomků bývalého premiéra Walpolea kolekci vzácných obrazů, jež se měly stát jádrem zamýšlené Národní galerie. Její koupě vzbudila tehdy vlnu
pobouření. Walpoleově rodině pak carevna věnovala svůj oficiální portrét, který byl na současnou výstavu zapůjčen z jejich rodinného sídla. Ke zlatým hřebům londýnské expozice patří právě jeden obraz z Walpoleovy sbírky - Poussinův Mojžíš, který se po 220 letech konečně takto vrátil do Británie.
V témže sále upoutá jezdecký portrét Kateřiny v den, kdy ji spiknutí jejích příznivců vyneslo na trůn. Kromě portrétů carevny jsou tu i obrazy jejích milenců Potěmkina a Orlova. Obdiv k francouzskému osvícenectví prozradí zase busty Diderota, Rousseaua a Voltaira, s nímž si dopisovala. Od nápadu k otevření tzv. Hermitage Rooms uběhla neuvěřitelně krátká doba. Za 18 měsíců se podařilo vytvořit v neoklasicistním paláci Somerset House na břehu Temže britskou odnož Ermitáže. V
renovovaném komplexu budov, kde kdysi bývala matrika a berní úřad, přibyla ke starší, nedoceněné Courtauldově galerii a nedávno otevřené Gilbertově sbírce. Ruští tvůrci to tu vzali do svých rukou a do slova od podlahy po lustry a poslední kliku
vykouzlili na břehu Temže opulentní nádheru známou ze Zimního paláce u Něvy.
Hned v prvním sále londýnské expozice to konečně mohou porovnat návštěvníci sami. Pomocí počítačů se mohou vydat na virtuální procházku po Ermitáži v Petrohradě (www.hermitagemuseum.org) a v reálném čase vidět, co se právě
děje na Palácovém náměstí u Zimního paláce. "Neodláká to od návštěvy Petrohradu?" zní jedna z otázek řediteli Ermitáže profesoru Michailovi Piotrovskému, dalšímu z duchovních otců projektu.
"Přesně naopak. Je to jako s knihami nebo internetem. Naše zkušenost nám říká, že to lidi do Ermitáže přiláká," odvětí s nadějí v hlase šéf proslulé galerie. Londýnská výstava slouží jeho galerii jako výkladní skříň do světa. A z každé prodané vstupenky v Londýně jde jedna libra do Ermitáže v Petrohradu, která zoufale potřebuje finance.
 Výstavní síň Somerste House v Londýně na dobové kresbě. |
