Ještě nedávno se na dálnici číslo 15, vedoucí z Los Angeles do Las Vegas, lámaly rychlostní rekordy. Napodobit Laudu, Schumachera, Hamiltona a jiné piloty z formule jedna tady nebyl žádný problém.
V posledních letech ale rychlým rekordům spadla klec. Silnice se stala oblíbeným místem policejních radarových kontrol a vysoké pokuty dokázaly dokonale zchladit hlavy i těm nejvášnivějším hazardérům.
Naštěstí nudu při jízdě pouští osvěžují unikátní expozice. Stačí jen ve Victorville odbočit na historickou silnici 66. Opuštěné benzinové pumpy, rozpadající se obydlí, dobová muzea i kovbojské hospody vytvářejí atmosféru z romantických časů, kdy se z východu Ameriky stěhovaly tisíce lidí na západ.
Lahvová džungle a jejích více než 200 svařovaných kovových stromů se stovkami lahví je jednou z novějších ozdob ikonické cesty. Nacházejí se na soukromém pozemku o velikosti přibližně jednoho akru a společně vytvářejí dekoraci, která nabízí vše – od psacích strojů, nefunkčních zbraní až po náhradní autodíly.
„Lásku ke skleněným lahvím jsem převzal od otce,“ popisuje své království tvůrce a majitel Elmer. „Začalo to v roce 1952, kdy jsem vyrůstal v dnes exkluzívní čtvrti Manhattan Beach v Los Angeles a občas navštěvoval skládky odpadu.“
Skládky Elmera fascinovaly i díky odhozeným starožitnostem. Po zdědění sbírky lahví od otce, leteckého inženýra, z nich Elmer začal od roku 2000 stavět skleněné stromy.
„Otec miloval Mohavskou poušť a strávil výzkumem opuštěných měst a zlatokopeckých dolů spoustu času. Stovky dnů chodil s detektorem kovů, aby vykopal ručně zlatou žílu. Nevyhýbal se antice a odpadům. Večer k tomu patřilo posezení u táborového ohně s opékáním buřtů, marshmallows a střílení ze zbraní, které ani tehdy nebyly na plážích Pacifiku povoleny.“
Na pouštním pozemku oficiálně nazvaném Bottle Tree Ranch si Elmer realizoval vlastní sen od dob, kdy sem spolu s otcem jezdili kempovat. V roce 1968 se z pobřeží Pacifiku přestěhoval do pouště. Dva roky žil ve volkswagenu minibus, ikoně hippie hnutí, a rád na tu dobu vzpomíná.
„Začínal jsem tady pracovat v nedaleké cementárně. Měl jsem dobře placenou práci, tehdy čtyři dolary a patnáct centů na hodinu. Byly to tenkrát velké peníze. V té době mě kamarád seznámil s krásnou slečnou Lindou. Pili jsme spolu pivo, tancovali, ale víc jsem si nedovolil. Jednou jela za rodiči do nedalekého pohoří a požádala mě, jestli bych nepohlídal její boudu. Nastěhoval jsem se tam a už nikdy ji neopustil. Vzali jsme se a vychovali tři děti.“
Při návštěvě ranče „Lahvové džungle“ neexistují žádné poplatky. Elmer neobvyklý zájem o svůj projekt suše komentuje: „Někteří turisté i sousedé přivezou nové materiály, které se dají použít v dalších výtvorech, ostatní ukradnou jiné. Nedá se tomu bránit. Mám postavit třímetrovou zeď? Desetiletí budování stromů z lahví mě osvobodilo od jakýchkoliv konfrontací a strachu.“
Vystavět každý strom trvá i několik dnů. „Systematicky se tím bavím, vezmu si nákladní auto a pak si vyberu na skládce odpadu jen neobvyklé lahve a naložím si je na korbu. Všechno zaplním až po okraj. Cílem je využít neobvyklé tvary, barvy a vize,“ uvádí tvůrce a zároveň kurátor neobvyklé sbírky.
O džungli z lahví se zmiňují i některé neoficiální turistické příručky cestovatelských rarit. Tvorba Elmera je oslavou lidového umění, která dokázala zaujmout turisty a ekologické nadšence z celého světa. V tvorbě nechybí ani humor.
Součástí dekorací jsou rustikální předměty, včetně psacích strojů, dopravních značek, vyřazených zbraní, zvířecích ostatků i automobilových součástek. Obdivovatelé ojedinělé atrakce posílají skleněné lahve z celého světa včetně Kanady, Francie nebo Ruska. Často také Elmerovi přispějí i dobrovolným finančním obnosem.