Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Elbrus: když vás na vrchol táhne jen vůle

aktualizováno 
Mrzne, je 5 stupňů pod nulou, sníh křupe pod hroty maček, světla čelovek kreslí na sněhu roztodivné obrazce, ticho kolem. Každý si volí vlastní tempo, takže se brzy roztrháme a jen kužely světel dávají tušit, že člověk není na svahu sám.
Na západním vrcholu Elbrusu

Na západním vrcholu Elbrusu (5.642m) | foto: Miloslav RůžičkaiDNES.cz

Vzhledem k trhlinám bychom měli jít navázáni v lanovém družstvu, ale výstup je dlouhý, náročný a každému vyhovuje jiná rychlost postupu, navíc za dobrého počasí je výstupová trasa zřetelná.

Až do 4800 m se mi šlape výborně, pochvaluju si dobrou aklimatizaci z předchozích dnů. Soustředím se na rytmus chůze, vnímám zvuky maček a ten obrovský prostor kolem. U Pastuchových skal, kde se trasa odklání doleva k sedlu, však cítím, jako by mi nohy najednou ztěžkly, a plíce začínají lapat po dechu.

Nastavuju si azimut na zpáteční cestu pro případ , že by padla mlha, která je zde  poměrně častá. Mrznou mi prsty na nohou. Výškoměr ukazuje 4900 m. Stoupám v rytmu 30 kroků, pak přestávka, několik nádechů a dalších třicet kroků, každých 100 výškových metrů pár doušků z termosky.

Kavkaz: kam Bůh házel krásu lopatou
1.díl reportáže

Když jen vůle velí jít dál

Začíná svítat, vrcholky kopců pode mnou se zbarvují do růžova, vzduch je průzračný, neskutečný pohled. Bojuju s velkou únavou, ale vůle velí jít dál.

Konečně sedlo, výška 5200m, sedám si do sněhu, doplňuju trochu energie čokoládovou tyčinkou a douškem teplého čaje. Sluníčko začíná rozehřívat zmrzlé prsty. Odpočívám více než dvacet minut, pomalu se zvedám a pomalu pokračuji dál, jsem rozhodnutý vystoupit na západní vrchol.

Jdu jakoby v transu, posledních 400 výškových metrů je nekonečných. Začíná se objevovat oblačnost. Konečně vrcholové plato, ještě 200 m mírného svahu k závěrečnému výšvihu. Odpočívám snad po každých pěti krocích. Ale už vím, že to  dokážu.

Ještě posledních deset metrů, poslední kroky.

Na vrcholu, konečně

Je 9.20 ráno, výška 5642 m a celý Kavkaz je hluboko pode mnou. Stojím na západním vrcholu. Je to nepředstavitelně krásný pocit. Přestože se pomalu začínají přibližovat mraky, viditelnost je pořád fantastická. Únavu jako by mozek odsunul někam pryč, zůstala jen radost z výstupu.

Na vrcholu  se v rozmezí 15 minut scházíme tři. Fotíme, podáváme si ruce a společně se dělíme o tu obrovskou radost. Pak si sednu a dívám se na všechny světové strany, abych si vryl do paměti tu nádheru kolem.

Přichází dvojice Rusů, fotím je s jejich vlajkou. Skoro čtyřicet minut zůstávám nahoře. Vrchol se však začíná pozvolna oblékat do mraků, je třeba zahájit sestup.

Do sedla skoro sbíhám, energie, která mi tak chyběla při cestě nahoru, jako by s každým metrem níž přibývala. V sedle je už docela slušná mlha. Snažím se něco sníst, ale žaludek odmítá.

Opatrnost v mlze

Pokračuji rychle v sestupu, mlha ztěžuje cestu, ale naštěstí zatím nesněží a vyšlapaná stopa je dobře vidět. Cesta dolů ubíhá rychle. V některých místech se mi zdá, jakoby stopa překračovala trhlinu, sníh má jinou barvu, zpomaluji chůzi, zkouším cepínem sníh před sebou a opatrně našlapuji.

Mám docela nepříjemný pocit. Včera pozdě odpoledne tady v mlze sešel jeden z Rusů z cesty a spadl do trhliny. Než ho našli, byl již podchlazený a nebylo mu pomoci.

Naštěstí ale už dosahuji našeho základního tábora. Je krátce po jedné hodině. Počasí se rapidně zhoršuje, začíná padat mokrý sníh, rychle balíme s Vildou, který sestoupil dříve, stan, batohy a spěcháme dolů k lanovce. Tady nás čeká nemilé překvapení.

MŮŽE SE HODIT

Doprava  a doklady
a) letecky do Petrohradu a pak do Minerálných Vod pak pronajatým taxíkem do Baksanského údolí

b) vlastním vozem nebo autobusem s některou outdoorovou cestovní kanceláří po trase Český Těšín, Lvov, Kyjev, Rostov na Donu, Pjatigors, vesnice Elbrus. Je třeba počítat s několikadenní úmornou cestou (zdržení na hranicích , nesčetné silniční kontroly, úplatky apod.) . My jsme cestovali skoro 4 dny, když jsme na ruských hranicích strávili 12 hodin!
Je potřeba mít vyřízené tranzitní ukrajinské vízum při cestě vozem a pobytové ruské vízum a cestovní pas platný alespoň 3 měsíce po ukončení pobytu.

Noclehy a jídlo
Lze využít několika velmi skromně vybavených kempů v okolí vesnice Elbrus, lze využít i dražšího ubytování v soukromí. A samozřejmě táboření ve volné přírodě. Ke stravování doporučuji mít základ z vlastních zásob (dehydrovaná strava, těstoviny atd.). Bez problémů lze dokupovat chléb, zeleninu i ovoce v místních velmi dobře zásobených obchodech za pro nás velmi dobré ceny.

Mapy a průvodci
Lumír Pecold – Kavkaz, Press, Frýdek – Místek 1999 – nejobsáhlejší u nás vydaný průvodce Kavkazem

Mapa Mount Elbrus v měřítku 1: 50 000 – britská edice EWP/WCP

Lanovka? Dnes už nejede

Přestože má být sedačková lanovka v provozu, nic nenasvědčuje tomu, že by měla ještě dnes fungovat. Jen skupinka Angličanů a Rusů zde diskutuje, zda má smysl čekat. Nějaká žena, která se vynořila z boudy u posledního sloupu, nám sděluje, že lanovka už dnes nepojede, vlekaři odešli domů. Proč, to nikdo neví.

Lanovka měla jezdit do 17 hodin. Je krátce před třetí. Inu Rusko. Neradi, ale přece jen nakládáme těžknoucí batohy a  vydáváme se dolů k horní stanici kabinové lanovky, která snad pojede. Měla by, vždyť máme zpáteční lístek. Jiný se tady neprodává.

Ale v budově lanovky je mrtvo. Rusové hlasitě nadávají , my už se smiřujeme s tím, že přespíme  na podlaze. Jeden z Rusů násilím otvírá dveře služební místnosti, mačká na různé knoflíky, zkouší volat telefonem, který je ale hluchý. Po čtvrthodině se zničehonic objevuje z mlhy prázdná kabinka lanovky a s vrzáním přiráží k nástupnímu betonu. Nikde žádná obsluha.

Čekáme asi 10 minut, nic se neděje. Pak sebou kabinka nečekaně trhne. Všichni to bereme jako výzvu k nástupu a všech osm, kteří jsem se tady sešli, se cpeme dovnitř. Neuběhne ani 20 vteřin a kabinka se nečekaně rozjede. Neuvěřitelné.

Na mezistanici čeká další kabinka. Teď už neváháme a rychle přesedáme, situace se opakuje. Lanovka se s hlomozem rozjede. Za jízdy se otvírající dveře nás už nemohou překvapit, ale přesto si zhluboka oddechneme, když kabinu lanovky opouštíme. 

Okouzlení na celý život

U stánku objednáváme pivo Baltika, únava se rozlévá po celém těle a my si vychutnáváme ten nádherný pocit úspěchu i šťastného návratu.

Náš pobyt na Kavkazu zakončujeme překrásným čtyřdenním trekem z doliny Adyl Su přes sedlo Kotavganaust (3.572m) do doliny Adyr Su a kotliny Mestia. Trošku si zařádíme u opuštěného vojenského kanonu, následuje závěrečné posezení u Baltiky a šašliku, zastávka v Pjatigorsku a nekonečná cesta autobusem.

Silniční kontroly a byrokracii na hranicích hravě zvládáme, ruský úřední šiml  už bereme jako součást místního koloritu. Poslední hranice a jsme konečně doma.

Zůstávají už jen krásné vzpomínky. Kavkaz mne navždy okouzlil!

Autoři:




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Léky, kosmetika, notebook. Jak zabalit kufr do letadla a projít kontrolou

Paříž, Řím, Barcelona. Podzim je ideálním obdobím pro cesty po evropských metropolích. Ve městech už není tolik turistů a počasí vybízí k bloumání v ulicích....  celý článek

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Léky, kosmetika, notebook. Jak zabalit kufr do letadla a projít kontrolou

Paříž, Řím, Barcelona. Podzim je ideálním obdobím pro cesty po evropských metropolích. Ve městech už není tolik turistů a počasí vybízí k bloumání v ulicích....  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Pohodová atrakce na řeckém ostrově

Na Korfu je jedna z nejmenších přistávacích ranvejí v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.