Teprve zkraje léta 1938 se poprvé podařilo německo-rakouskému kvartetu mužů zdolat strašidelnou severní stěnu švýcarské hory Eiger (3 970 metrů). Bylo to po sérii smrtelných nezdarů řady jejich předchůdců. Ne nadarmo se téhle výzvě v němčině namísto Nordwand už dávno přezdívá Mordwand čili vražedná stěna.
Když tady počátkem září 1961 uspěli na laně také první Čechoslováci Radovan Kuchař a Zdeno Zibrín, Kuchař posléze napsal: "Severní stěna Eigeru je ojedinělá, ohromná, zdrcující. Téměř do dvoukilometrové výše vyrůstá najednou z doliny zeď kolmého černého kamene a ledu. Ponurá, nepřívětivá. A ve zběsilém tanci víří kolem ní mraky a mlhy."
Tohle všechno můžete vidět zblízka na vlastní oči během desetikilometrové náročné túry s převýšením 705 metrů. Startuje se na zastávce horské železnice Alpiglen (1 615 metrů), vrchol Eigertrailu je u nádraží Eigergletscher (2 320 metrů) a zbytek trasy z kopce na Kleine Scheidegg (2 061 metrů) se pak mění na oddechovou vyhlídkovou procházku Eigerwalk.
Celá trasa zabere zhruba čtyři hodiny. Netroufáte-li si na výstup, lze jít i opačně – větší část z kopce – a túra pak zabere o hodinu méně.
Výšlap z pastvin až na holé skály
Začíná to docela nenápadně, jako vycházka slunnými pastvinami. Okolo Alpiglenu v létě opožděně kvetou louky a na nich zvoní během nekonečné pastvy při hledání nejšťavnatějších kousků kravská stáda. Zdaleka největší nástrahu na téhle klikaté, zprvu jen zvolna stoupající pěšince představují kravská lejna.
Nenechte se však zmást zdánlivou pohodou letního dne, za pár hodin a o 700 metrů výš může být o dost hůř. Pod Eigerem totiž i v srpnu občas padá sníh. A jelikož stezka se v horních partiích vine hodně blízko pod strašidelnou severní stěnou hory, která vrhá dolů chladný stín, pěšina traverzující strmým svahem se může měnit v ledovku. Bez maček se naštěstí obejdete, sněhu bývá v létě jen pár centimetrů, ale trekové hůlky tu budou vítanou pomůckou.
AdrenalinUž samotný pochod po Eigertrailu je celkem vzrušující záležitost. Ale pokud byste měli adrenalinu málo, jste v oblasti Jungfrau na nejlepší adrese. Dobrodružství na kolejích tu nabízí nejvyšší železnice Evropy, jejíž trať vede útrobami Eigeru a z okna v mezistanici umožňuje pasažérům výhled ze severní stěny. Konečná stanice Jungfraujoch leží ve výšce 3 454 metrů schovaná ve skále pod ledovcem, ale vyjdete-li ven, můžete po věčném sněhu dojít k chatě Mönchjochhütte na úpatí čtyřtisícové hory Mönch. Cesta je vyžehlená rolbou a držte se jí, jelikož okolí je plné ledovcových trhlin, z jejichž nekonečné hloubky není návratu. Za nepříznivého počasí, je-li hodinový sněhový trek uzavřen, stačí nahoře ve fujavici vystrčit nos na vyhlídkovou terasu... |
Oceníte je zdaleka nejen nahoře. Kousek nad výchozím Alpiglenem totiž začíná prudké stoupání. Zhruba po 20 minutách dojdete na křižovatku cest, na níž se dáte doprava (doleva byste došli ledovcovou soutěskou dolů do Grindelwaldu). Za rozcestníkem se Eigertrail místy zvedá tak strmě, že bez hůlek byste mohli lézt snad i po čtyřech. Šplhání zpestřují horské prameny, minete šumící vodopád a překročíte hlubokou terénní průrvu s hučící ledovou vodou. O pár set metrů výš pak sami vstoupíte do doby ledové.
Sebelepší předpověď jasného letního dne tady nic neznamená. Jakmile vkročíte do stínu Eigeru, propoceni z úvodního výstupu na alpském slunci, bude se hodit každý svršek, který v batohu najdete. Zurčící bystřiny vystřídají malá, leč vytrvalá sněhová pole ve skalních puklinách a když zvednete hlavu, oslní vás místo slunečního jasu jen dva kilometry temné skály. Zhruba ve třetině její výšky si všimněte řady oken – to je vyhlídková mezistanice Eigerwand (2 865 metrů), odkud shlížejí do údolí pasažéři nejvyšší železniční trati Evropy na Jungfraujoch (3 454 metrů). S dalekohledem možná zdola zahlédnete i dobrodruhy na laně, visící ve stěně.
Na druhé straně, pod strmým srázem, uvidíte žlutozelené housenky horské železnice stoupající z Grindelwaldu přes Alpiglen ke Kleine Scheideggu, přestupnímu uzlu pro cestu na Jungfraujoch. Stezka se postupně přimyká k Eigeru: čím výš, tím blíž. A jakmile se pěšina dotkne skalní stěny, jste na vrcholu. Těsně před stanicí Eigergletscher se prosmýknete podél kamenné zdi v místě, kde visí pamětní destička stavitele Eigertrailu.
Vodní masáž v Alpách nakonec
Tip na knihuNový bedekr Švýcarsko pěšky a vlakem, který sepsal editor MF DNES Petr Čermák, popisuje na základě osobních zkušeností autora 18 poutavých túr ve švýcarských Alpách i pod nimi včetně bohatých servisních informací, desítek fotografií, výškových profilů a orientačních map s odkazy na internet skrze QR kódy. Pokud si netroufáte do švýcarských Alp na vlastní pěst, můžete si vybrané trasy projít přímo s autorem knihy jako občasným průvodcem u cestovní agentury www.svycarsko-vlakem.cz. Knížku lze koupit za 199 Kč na www.mojesvycarsko.com. |
Po třech hodinách a 700 výškových metrech šplhání Alpami si zasloužíte malou odměnu. Ve stanici Eigergletscher lze vybírat ze tří možností. První je posezení na terase staniční restaurace přímo pod ledovcem. Druhým bonusem je krátký, jen 40minutový výjezd vlakem na nejvyšší nádraží kontinentu. A třetí, po té dřině asi nejlákavější prémie čeká při pěším sestupu dolů ke Kleine Scheideggu.
U rozcestníku Eigergletscher se místy dost krkolomný Eigertrail mění v naprosto pohodový Eigerwalk, po němž seběhnete k Scheideggu za necelou hodinu. Dá se to sice sjet během pár minut i vlakem, ale tady není v žádném případě kam spěchat s ohledem na to, o co byste rychlou cestou po kolejích přišli.
Tu báječnou atrakci objevíte v půli Eigerwalku u bývalého drážního domku, připomínajícího kapličku. V interiéru se můžete seznámit v elektronické expozici s historií výstupů na Eiger, ale to nejlepší čeká venku. U vody. Nejde však o velkou nádrž dobře viditelnou i z Eigertrailu, jež slouží v zimě coby vodojem pro sněhová děla ve zdejší populární lyžařské oblasti.
Hned vedle "kaple" se blýská hladina mělké louže ve tvaru boty. Stisknete-li spínač na jejím břehu, začne celá kaluž bublat. Z vody vystupují tři lavičky. Nelze k nim dojít jinak, než že zujete pohorky i ponožky, vykasáte nohavice a začnete brodit.
A právě o to tady jde. Posaďte se a užijte si vysoko v Alpách vodní masáž chodidel s výhledem na okolní velehory a ledovce – to vše zdarma! Lepší tečku za namáhavým výstupem podél Eigeru si lze sotva přát.
Může se hoditJAK SE TAM DOSTAT KDY VYRAZIT KDE SE DOBŘE VYSPAT
KDE SE DOBŘE NAJÍST KDE HLEDAT AKTUALITY |
Text je vybranou kapitolou z autorovy nové knihy Švýcarsko pěšky a vlakem.