Podle Homérovy pověsti bylo Odysseovi divné, že se jeho lidé z pobřeží nevracejí. Vydal se za nimi a zjistil, jaké kouzlo je tam zdržuje. Muži plakali, když je silou odváděl k lodím. Nakonec je musel připoutat k pryčnám, aby mohly jeho lodě odplout za dalšími dobrodružstvími...
Ať už je teorie, podle níž právě na tuniském ostrově Džerba žili mytičtí lotofágové - "pojídači lótosu", pravdivá nebo ne, místem, kde se dá prožít pohádková dovolená, je určitě ostrov i nyní. Navíc sem po nedávném poklesu cen ve zdejších hotelech míří stále více turistů z Česka.
Džerba je a není Tunisko. Historie ostrova je v mnohém specifická a její stopy jsou na zdejších budovách i lidech vidět dodnes.
Dobyvatelé a nájezdníci se tu střídali jeden po druhém: Féničané, Kartaginci, Římané, Vandalové, válečníci byzantské říše a nakonec v 7. století Arabové. Připočteme-li španělskou, tureckou a pak francouzskou kolonizaci, pak časté vpády na ostrov zřejmě přispěly ke značné rezervovanosti místních - do svých příbytků pozvou cizince jen zcela výjimečně.
I na stavbách domů je to znát - zvenčí vypadají jako malé pevnosti (takzvané "menzely") a až na výjimky byly stavěny v dostatečné vzdálenosti od nebezpečného pobřeží.
První stavitelé hotelů tu proto museli doslova zajásat! Dnes je zejména severovýchodní pobřeží ostrova nekončícím řetězem hotelů a dlouhých písčitých pláží, které spolu s mělkým mořem vytvářejí ideální podmínky zejména pro rodinnou dovolenou.
Projeďte ostrov křížem krážem
Bylo by však neodpustitelnou chybou zůstat po celou dobu v zajetí zdejších hotelových komplexů. Takřka rovinatý ostrov (nejvyšší kopec se tu "tyčí" do výše 52 metrů nad mořem) o rozloze 500 kilometrů čtverečních nabízí ideální podmínky pro vyjížďky na zapůjčených kolech, mopedech či v autě.
Hned na první pohled zaujme obrovské množství mešit. Celkem je jich tu na tři sta - většinu jich mají na svědomí vyznavači zdejší cháridžovské sekty islámu, jejíž obliba tu sahá do 7. století, kdy se k ní přiklonila většina původních obyvatel - Berberů. Když byla o století později z převážné části severní Afriky tato sekta vytlačena, Džerba byla jedním z mála míst, kde přežila a má svůj vliv dodnes.
Proslulá La Ghriba
A ještě jednou vzácnou "oázou", v arabském světě zcela výjimečnou, se může Džerba pochlubit: světově proslulou židovskou komunitou a její synagogou La Ghriba (Zázračná).
La Ghriba a přilehlé okolí byly původně útočištěm malé skupinky Židů, kteří uprchli z Palestiny v roce 584 před Kristem. Následovalo 26 století křehké náboženské tolerance na ostrově, během nichž se La Ghriba, v jejíchž základech je údajně i kámen z jeruzalémského chrámu, stala druhým nejdůležitějším poutním místem Židů hned po Jeruzalémě.
Dnešní budova synagogy je nicméně stará zhruba 80 let. V dubnu 2002 tu při útoku, k němuž se přihlásila teroristická síť Al-Kajda, zahynulo 19 lidí, převážně německých turistů. Proto je dnes okolí synagogy velmi přísně střeženo vojáky. Letošní tradiční květnová židovská pouť ukázala, že Džerba si svou pověst nábožensky výjimečně tolerantního území jen tak vzít nenechá.
Jediné město
Na Džerbě je spousta vesnic, avšak téměř žádná města. Jediným skutečným městem je Houmt Souk na severním cípu ostrova. Jeho centrum tvoří několik tržišť, která se mohou stát skutečnou pastí na turisty. Džerbané si chrání své soukromí - to však neznamená, že byste měli potíže při navazování kontaktů na tržišti! Koneckonců slovo Džerban proniklo do hovorového tuniského jazyka jako výraz pro obchodníky.
|
Nezapomeňte přitom na jedno pravidlo: vaše úspěšnost při smlouvání se začíná zpravidla počítat až kdesi u poloviny ceny, již vám původně zdejší obchodníci nabídli! |
Smlouvání o ceny zdejších hlavních suvenýrů, jako jsou okrasné kameny, bubínky (darbuky), keramika, vodní dýmky či takzvané "tetování" henou, je tu dovedeno téměř k dokonalosti. A to včetně toho, že často, aniž při příchodu řeknete jediné slovo, vás některý z obchodníků osloví lámanou češtinou a že občas zahlédnete i poutač v češtině.
Napijte se z velbloudích úst
Vyrazíte-li do vesnic, pak jednou z nejzajímavějších je vesnička Guellala, proslulá svými hrnčíři. Místní specialitou je kouzelná nádobka ve tvaru velblouda, ideální třeba pro smíchání whisky s kolou: do otvoru v hrbu nalijete whisky, pak nádobku obrátíte, aniž by whisky vytekla, do otvoru v místě nohou nalijete kolu, pak nádobku opět obrátíte, aniž by kola vytekla, a smíchaný nápoj usrkáváte z otvoru v místě velbloudích úst...
A když už jste řádně občerstveni "kouzelným velbloudem", byla by škoda, kdybyste si nevyzkoušeli i projížďku na velbloudu skutečném. Ve vnitrozemí i na pobřeží je řada míst, kde vám jízdu a pohled na svět z velbloudího hrbu umožní. Kdo má strach z jízdy na koni (které zde rovněž půjčují), určitě ocení, jak jsou velbloudi vesměs klidná a vyrovnaná zvířata - alespoň v rukou majitelů.
Hledání ztraceného lótosu
Avšak ještě jednu otázku zbývá vyřešit: Co vlastně mělo být tím mytickým pokrmem lótos, na nějž by si novodobí Odysseové měli dát pozor? Těžko říct, někteří odborníci jsou přesvědčeni, že to byly "pouhé" datle.
Nikdo však nepochybuje o tom, že to určitě nebyla harisa, místní "vychytávka" z rozemletých papriček, podle které tu zřejmě poznávají, kdo je rodilý Tunisan a kdo ne. Slabším povahám se doporučuje vzít si první sousto jen maličko na špičku nože a přichystat si kousek chleba. Ale kdoví, možná že právě harisa, onen pokrm, který nikoho nenechá chladným, bude právě tím zážitkem, na který budou někteří s nostalgií vzpomínat. Někdo to rád ostré...
|
Může se hodit Jak se tam dostat: |
 Jednou z nejrozšířenějších atrakcí na Džerbě je jízda na velbloudech. Jsou to vesměs klidná a vyrovnaná zvířata, alespoň v rukou majitelů. |
 Na místních trzích koupíte, na co vzpomenete: bubínky, keramiku či vodní dýmky |
 Město Houmt Souk ležící na severním cípu ostrova Džerba se proslavilo především svými tržišti v centru města |
