Rybář v dunajské deltě

Rybář v dunajské deltě - Podobně jako před stoletími vyplouvají rybáři nalíčit své vrše. Kanály v deltě jsou plné ryb i ptáků, kteří se jimi živí. | foto: Stanislav Drahný, MF DNES

Dunajská delta: poslední přírodní ráj Evropy?

  • 4
V úzkém kanálu mezi rákosím míjíme domorodého rybáře. Loďku má plnou složených vrší a sítí. Náhle rákosí ustupuje a před námi se otvírá volná vodní plocha. Vidíme desítky pelikánů, jak se pohupují na hladině. Nad hlavou nám přelétá další hejno těchto velkých ptáků. V průzračné vodě pod námi plavou ryby, mezi listy leknínů se míhají vodní užovky.

Na suchém stromě, který trčí z rákosí, sedí ibis. To nejsou zážitky odněkud z divoké Afriky. Nacházíme se v jednom z posledních přírodních rájů Evropy - v rumunské deltě Dunaje.

První noc si stavíme stany hned u jezera v obci Murighiol. Usínáme za nepředstavitelného žabího koncertu. Přírodní idyla má však i svou odvrácenou tvář: kromě ryb a žab žije v jezeře i množství pijavek. O komárech, kteří létají kolem, raději nemluvit.

Murighiolský kemp vypadá přesně tak, jak si lidé kempy v Rumunsku představují. Přibližně za jedno euro na osobu nabízí skutečně jen minimální sociální zázemí. Němečtí turisté, kteří zde s námi večer vesele krmili toulavé psy, po jedné noci raději odjeli hledat ubytování v hotelu.

Bezpečný úkryt

Před námi je však delta Dunaje. Rozkládá se na ploše více než 4000 km2. Asi 80 procent patří Rumunsku, zbytek Ukrajině. Dlouho předtím, než se Dunaj vlije do moře, rozvětví se na tři hlavní ramena. Celé území mezi nimi je protkáno bludištěm slepých ramen, kanálů a jezer, je porostlé rákosím a divokou vegetací.

Nejvyšší místa delty mají nadmořskou výšku jen několik metrů, proto se profil tohoto území s každým velkým deštěm proměňuje, vznikají nové ostrovy a staré se stěhují nebo zanikají.

V takovém prostředí se nedaří tradičnímu zemědělství, a proto zde příroda zůstala relativně zachována. Během středověku zde žily pouze malé komunity rybářů a vyděděnců.

Zajímavostí jsou zdejší Lipované, potomci Rusů, kteří kdysi odmítli církevní reformu, a aby se vyhnuli pronásledovaní z náboženských důvodů, odešli do nepřístupné delty. Dodnes hovoří archaickým ruským dialektem a žijí v uzavřené společnosti. Jejich přítomnost má pro českého turistu jednu nepopiratelnou výhodu: většina obyvatel delty hovoří rusky nebo alespoň rozumí základním "slovanským" výrazům.

MŮŽE SE HODIT

Jak se tam dostat

Autem nebo autobusem. Cesta autobusem trvá z Prahy na počátek území delty asi 33 hodin.

Čím platit
V Rumunsku lze nakupovat pouze za lei, které se v Česku jen obtížně shánějí. Je lépe vzít si eura nebo dolary. Obojí lze bez problémů vyměnit ve všech větších městech. Za 100 eur jsme dostali 44 milionů lei. Nakonec jsme si poradili s přepočtem tak, že jsme 1000 lei počítali zhruba jako "necelou jednu korunu". (Přesněji to bylo 86 haléřů.) Někde berou i české koruny, kurz je však méně výhodný.

Lodí po deltě

Ráno vyjíždíme na výlet na loďkách. Již večer jsme s místními "podnikateli v turistickém byznysu" domluvili zapůjčení dvou motorových pramic i s obsluhou. Bohužel se nepodařil u jedné nastartovat motor. Jsme proto odtaženi na druhou stranu řeky, kde má náš průvodce údajně schovaný u kamaráda motor náhradní. Ten mu ho však nechtěl vydat. Oprava trvala víc než hodinu - bez úspěchu. Když naše nervozita dostoupila vrcholu a výlet byl téměř stornován, přijela náhradní loďka. Chvíli měl potíže i motor druhé loďky, ale nakonec jsme vypluli.

Napřed jedeme po jednom z hlavních ramen (Svatojiřském). Vidíme rybáře s mnoha pruty, jak kempují u vody, prvního pelikána a ibise. Průvodce nám ukazuje i soukromé hotýlky a rybářské kempy, které zde v posledních letech vznikají. Ještě před deseti lety prý byla na těchto místech neporušená příroda.

Dnes je dunajská delta rezervací. Její přírodovědně nejcennější části jsou přísně chráněné a je do nich vstup prakticky nemožný. Do dalších oblastí se lze dostat jen na zvláštní povolení, které vydávají ve správním středisku oblasti Tulcee. Toto povolení musí mít například vodáci, kteří s oblibou putují deltou až k moři.

Náhle odbočujeme do téměř neznatelného průseku v rákosí. Projíždíme úzkými kanály na spojená jezera Uzlina, Isac a Isace. V jezerech a mezi nimi je, na rozdíl od hlavních ramen, křišťálově čistá a poměrně teplá voda. Údajně ji lze bez obav pít.

Hladina je místy porostlá listy leknínů a stulíků, mezi nimi sedí skokani, okolo loďky se občas zavlní užovka. Pod námi se míhají ryby, některé opravdu veliké. Na jezerech jsou hojní pelikáni, kormoráni, volavky, ibisové.

Asi po pěti hodinách se vracíme spokojeně do kempu. Na ranní trápení s motorem jsme téměř zapomněli. Platíme nakonec 400.000 lei za osobu (asi 350 Kč).

Raději s průvodcem

Při cestě do dunajské delty je třeba počítat s tím, že komfort, který tamní turistická zařízení nabízejí, není srovnatelný s dovolenou v Bibione nebo na Makarské. Zato uvidíte nefalšovanou divočinu - a za rozumnou cenu.

Rumunsko navíc není tak strašně zaostalé, jak se někteří lidé obávají. Téměř všude se dají koupit potraviny, balená voda, víno nebo i něco ostřejšího. Také komáři nejsou takovou metlou, jak naznačovali škarohlídi, a za použití repelentů se dají vydržet. Přesto bych doporučoval jet do delty raději se zkušeným průvodcem.

 

,