Architektonická perla vysoko v horách
Horní Blatná na mapě připomíná spíše vesnici, ale ani dnes nezapře svůj starobylý původ středověkého, poměrně mladého hornického města. Založena byla v roce 1532 v době zvýšené poptávky po cínu. Lokalita pro výstavbu přitom nebyla vybrána náhodou – v okolí se už minimálně dvě století předtím rýžoval minerál cínovec (kassiterit - SnO2).
Najdete tady řadu zachovalých historických goticko-renesančních a barokních domů rozmístěných v pravidelné původní pravoúhlé zástavbě. Zajímavostí je, že Horní Blatná patřila kdysi Sasku a k Čechám byla připojena až roku 1547. O rok později se stala královským horním městem.
Dominantu tvoří kostel sv. Vavřince z roku 1754 s věží z let 1605-07. V ní sídlil kdysi věžník, pozorující celou obec, aby hlásil vznikající požár a jiná nebezpečí. Dnes zde najdete malou uměleckou galerii. Jedním z nejvyhledávanějších a nejhezčích domů je současné sídlo městského muzea, nesoucí na portálu letopočet 1754.
Horní Blatná na pláních Krušných hor
Slavné doby cínu
Z Horní Blatné se vydáme po stopách středověkého dobývání cínu, kterých je v okolí bezpočet. Jsou to hlavně hojné odvaly a propadliny, v údolích na místech někdejších rýžovisek se vyskytují vyvýšené sejpy.
Ojedinělým technickým dílem, které je od roku 1981 národní kulturní památkou, je tzv. Blatenský příkop. Jde o 12 km dlouhý umělý kanál, který přiváděl z rašelinišť v okolí Božího Daru vodu na pohon důlních strojů. Postavili ho blatenští těžaři v letech 1540 až 1554 podle plánu Štěpána Lenka.
Blatenský příkop
Foto: Oldřich Motyčka
Přes doly kolem Vlčích jam na rozhlednu
Spoustu zajímavých informací o těžbě cínu v Krušných horách včetně např. modelů těžních strojů si můžete prohlédnout v Městském muzeu v Horní Blatné. Odtud ale stojí za to vypravit se do terénu na zhruba 4,5 km dlouhou naučnou stezku. Ta vede přímo z muzea vzhůru na úbočí Blatenského vrchu, který byl v minulosti centrem těžby.
Může se hoditJak se tam dostat Vše o cínu a dolech v muzeu Komplexní historický obraz o hornictví v okolí Horní Blatné podává místní městské muzeum, kde je umístěna stálá expozice věnovaná těžbě cínu v jihozápadní části Krušných hor. Návštěvníci se tady mohou seznámit s významem cínu pro hospodářství českého státu v minulosti a jeho těžbou v okolních rudných revírech. K vidění jsou také modely těžních strojů a výrobky z cínu. Exponáty doplňuje bohatý obrazový i textový materiál, nechybí mapa s rozmístěním bývalých důlních děl. Není přitom zapomenuto ani na další rudy, které se v okolí Horní Blatné těžily. Kromě cínovce to byly především rudy kobaltu, z nichž se získávala modrá barva pro dekoraci uměleckých předmětů, která putovala převážně na nizozemské trhy. Porcelán a keramiku zdobené kobaltovými barvami lze spolu s drobnými cínovými výrobky zakoupit jako upomínkový předmět. |
Nejvýznamnějším dolem v oblasti byl důl Wolfgang činný od roku 1532. Památkou na něj jsou dvě turisticky atraktivní a vyhledávané skalní rozsedliny zvané Vlčí jámy. Vznikly propadnutím stropů podzemních komor, které zůstaly po vytěžené rudě. První rozsedlina je 120 m dlouhá a 15 m široká, v jejích kolmých skalních stěnách jsou patrny zbytky starých důlních chodeb a větracích komínů.
Druhá rozsedlina je podstatně užší a na jejím dně, ukrytém před slunečními paprsky, se udržuje až do pokročilého léta sníh. Vypráví se, že po bitvě u Lipska mezi Napoleonem a spojenými vojsky Rakouska, Ruska a Pruska, se odtud na několika vozech odvážel led do vojenských lazaretů. Vlčí jámy jsou chráněnou přírodní památkou.
Horní Blatná od okraje Vlčích jam
K putování po hornických zajímavostech v okolí Horní Blatné patří i výstup na 1010 metrů vysoký Blatenský vrch s rozhlednou, jehož plochý vrchol se nachází asi 400 m od okraje Vlčích jam.
Za unikátnímí technickými památkami na skok do Německa
Pokud rádi nakupujete, můžete se zastavit zhruba 6 km od Horní Blatné v Potůčkách. Je to jedno z největších obchodních center Krušných hor přímo na státní hranici s Německem. V nevelké obci trvale žije 360 obyvatel, ale na místních tržnicích a obchodech prodává okolo 1500 prodejců.
Jestli vám ale tržnice nic neříkají, raději se obci vyhněte a zamiřte přes hraniční přechod rovnou do Johanngeorgenstadtu. Tohle staré saské hornické město, které založili čeští horníci-exulanti, vyhnaní po třicetileté válce, nabízí řadu pozoruhodných technických památek.
Jednou z nich je bývalá cechovna štoly Frisch Glück, ozdobená tradiční hornickou zvonicí. Její budova je zároveň vstupem do dolu, kde si můžete prohlédnout podzemní prostory s ukázkami vývoje důlní techniky. Vzhledem ke zvýšené radioaktivitě v dole se nedoporučuje vstup těhotným a děti se smějí prohlídky zúčastnit pouze se svolením a v doprovodu rodičů.
Zdejší žíly obsahovaly hlavně rudy železa a stříbra, dále také cínu, kobaltu, niklu, vizmutu a uranu. Právě díky posledně jmenovanému chemickému prvku se Johangeorgenstadt po druhé světové válce za asistence sovětských odborníků rozrostl v průmyslové město panelákového typu.
Žentourový těžní stroj
Další atrakcí města je žentourový těžní stroj nad bývalým dolem Neu Leipziger Glück, který poháněl kůň a sloužil k čerpání vody z hloubky 140 m. Fungoval až do první světové války a v roce 1921 se stal technickou památkou. Bohužel východoněmecký socialismus mu přinesl zkázu. V 90.letech se ale nakonec postavil a zprovoznil znovu včetně mechanického zařízení.
Návštěvníci ojedinělého muzea se mohou o víkendech seznámit s činností důlního stroje v původní podobě, včetně koňského pohonu. Kruhové dráze pohybu koně je uzpůsoben i půdorys neobvyklé budovy s jehlancovou střechou.
Text a foto: MARTIN JANOŠKA
