Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Drsná turecká divočina, kde vám žádná mapa nepomůže

aktualizováno 
Většina Čechů míří do Turecka k moři nebo za památkami. Jen hrstka zasvěcených tuláků ví, že jsou tady také nádherné hory, kde nejsou turistické značky a kde stezky vyšlapávají místní pastevci. Zveme vás do nefalšované divočiny pohoří Kackar Daglari.

Jezero Gobekli v tureckých horách Kackar Daglari | foto: Profimedia.cz

Do kackarských hor jsme se vypravili v rámci téměř měsíční cesty po východním a středním Turecku. Touláním v samotných horách, které se táhnou na severovýchodě země poblíž hranic s Gruzií, jsme strávili necelý týden. Vzhledem k tomu, že východ Turecka je stále politicky velmi neklidný a je pod kontrolou turecké armády, není mnoho kvalitních map. V horách jsme tedy museli chodit podle nepřesných hřebenových schémat.

Místopis a zajímavosti

Kackar Daglari je nejvyšší horskou skupinou patřící do tzv. Pontského pohoří. Severní svahy pohoří příkře spadají k břehům Černého moře. Na velmi krátké vzdálenosti překonávají ohromné převýšení. Samotný 3 937 m vysoký Kackar Dagi, nejvyšší vrchol pohoří, je od moře vzdálený pouhých 50 km. Horský hřeben pak za arménskými hranicemi navazuje na tzv. Arménskou vysočinu.

Severní svahy kackarských hor patří k nejdeštivějším místům v celém Turecku. Snad právě proto zde příroda vytvořila ideální podmínky pro pěstování čaje. Čajovníkové plantáže sahají až do výšek kolem 1 600-1 800 m n. m. a dávají vzniknout unikátnímu lahodnému čaji Rize, jehož jméno je odvozeno od oblasti kolem městečka Rize na pobřeží Černého moře.

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Cesta nebetyčnými horami

Linkový autobus z Istanbulu nás vysazuje na křižovatce kousek před městečkem Ardesen. Hodiny sice ukazují něco málo před sedmou hodinou ranní, ale při kraji silnice už stojí dolmuše. Tyto malé mikrobusy vozí turisty dál údolím Kavron do horského letoviska Ayder, který bývá označován jako turecké Chamonix.

Kromě obchůdků, hospůdek a hotýlků jsme tu ale nic zajímavého neobjevili. Zato jsme potkali místního mistra sportu a průvodce v jedné osobě. Chceme koupit lepší mapu, ale dostává se nám očekávané odpovědi:
"Mapu sice mám, ale je vojenská a můžu vám ji jen ukázat," sděluje náš nový kamarád.
"Máte tu někde kopírku, abychom si ji mohli okopírovat?" ptám se s drzostí sobě vlastní.
"Bohužel ne," dostává se mi očekávané odpovědi.

Dolmuše do nejvýše položené a autem přístupné horské vesnice Yukari Kavron mají velmi nepravidelný jízdní řád. Jezdí víceméně podle potřeby místních lidí a průvodců, kteří vyráží do hor se svými klienty. Měli jsme ohromné štěstí a svezli jsme se s partou Francouzů, kteří vyráželi z Ayderu na jednodenní túry. Cesta tímto dolmušem zkrátí výstup do hor o 5–6 hodin, a odpadne tak vcelku nudný výstup po prašné zpevněné cestě.

Vesnice Yukari Kavron nás vítá mlhou a deštěm. Nikde žádné rozcestí, jen nízké domky a obchůdek, který slouží i jako čajovna. Z nadmořské výšky 2 475 m vyrážíme krátce před polednem a začínáme stoupat závěrečnou částí údolí Kavron.

Nálada ve skupině je stále dobrá, ale při dlouhém hledání vyšlapané stezky mezi kameny a trávou občas zaslechnu typickou poznámku: "Kdo vymyslel tuhle kr....?!" Nezbývá mi, než se hrdě přihlásit. K jezeru Derebasi Gölü (3 050 m), vzdáleném jen několik kilometrů od Yukari Kavron, přicházíme po necelých pěti hodinách hledání cesty v mlze.

Stavíme stany a po večeři uléháme většinou do mokrých spacáků. Teplota v noci výrazně klesá a ráno se probouzíme do slunečného dne. Obloha je bez mráčku a na ledovcový kar s jezerem shlíží nespočet více než 3 700 m vysokých, divoce rozeklaných horských velikánů.

"Tak támhle musíme vylézt," ukazuji další postup v naší cestě.
"A to jako kudy?" reagují děvčata při pohledu na rozsáhlá sněhová pole dosahující téměř až k vrcholu hřebene.
"Prostě tudy!" mávám rukou k nevýraznému sedlu Kavron Gecidi (3 700 m), které se vypíná vpravo nad námi, a doufám, že cestou přes sněhová suťová pole na nějakou tu cestu narazíme. Nacházíme ji až po sedlem Kavron Gecidi.

Ze sedla je úchvatný výhled na okolní hory. Včerejší chmury jsou ty tam a počínaje tímto dnem začínáme vymýšlet všechny možné i nemožné způsoby ochrany proti intenzivnímu slunci, které nás bude provázet po celé další tři týdny cestování východním a středním Tureckem.

Jak jsme lezli na úplně jiný kopec

Kackar Dagi je se svými 3 937 m nejen nejvyšším vrcholem pohoří, ale i třetím nejvyšším vrcholem Turecka. Podle dostupných materiálů je na něj relativně snadný přístup od jezera Deniz Gölü. Kackarské horniny tvořící pohoří jsou většinou ve vrcholových partiích hodně zvětralé a postup znepříjemňuje suť, sníh a lámavá skála.

Našli jsme nádherné místo k táboření u malebného jezírka. Sedíme na krásné louce poseté hvozdíky a hořči jarními a koukáme do jednoho z mála hřebenových schémat, které jsme měli k dispozici. Při lahvince vynikající moravské slivovice a při hře v kostky jsme po důkladném spočítání všech okolních kopců a porovnání tvaru karu určili jasný směr zítřejšího výstupu. Ruka vylétla neochvějně vzhůru daným směrem: "Ano, to je On!"

Ráno vstáváme časně a kolem 7. hodiny vyrážíme "do hory". Stoupáme zasněženými svahy. Po chvíli se do nás začíná opírat sluníčko. Pohyb v této "bílé a horké pouště" se stává utrpením. Stáčíme se mírně vpravo a začínáme stoupat po suťovém svahu, který po chvíli přechází ve skalnatý hřeben. Suť, lámavá skála a terén s chvilkovou obtížností kolem 1–2 UIAA. Tohle se už v průvodcích a na internetu nepsalo!

Po několikahodinovém škrábání se do kopce, uhýbání před padajícími kameny a nekoukání se dolů se ocitám na jedné věži na hřebeni ve výšce asi 3 650 m. Další postup bez jisticích pomůcek a hlavně bez helmy by byl víc než nezodpovědný a na hranici rizika. Tak pohled dolů a hledání nejbezpečnější cesty. Pod sebou občas zaslechnu: "Ty v..., kdo tohle vymyslel!" Za chvíli jsme ale bezpečně na suťovém poli a pak i na sněhových polích. Čeká nás úžasný, dlouhý a hlavně adrenalinu plný "sjezd" do tábora.

Ráno sestupujeme do vesnice Nazaf Yayla v údolím Büyük. Nad vesnicí se nám ale při pohledu vlevo do svahu zatajuje dech. "Do pytle, kdo tam postavil ten kopec a vykopal to údolí, které v mapě chybí?!??" vyjadřuji nahlas své rozhořčení. Nad námi se mírně vpravo tyčí nádherný a od prvního pohledu "snadno" přístupný Kackar Dagi! Opět se nám mapa stala jedním ze základních horákových dezorientačních prostředků a dobře nám tak!

Horské vesnice na Kackaru

Národy žijící v Turecku se odedávna živí převážně pastevectvím. Na anatolské náhorní plošině nebo v okolí jezera Van je možné potkat celé kočující rodiny. Horští pastevci ale nemohou ve vysokých horách pobývat po celý rok. Na kopcích v zimě leží i několik metrů sněhu a většina území je během chladných měsíců nepřístupná a podmínky k životu jsou nepřijatelné.

Horské vesnice jsou tedy osídleny jen od pozdního jara do poloviny září nebo začátku října, kdy přístupové cesty zase na dlouhé zimní měsíce zapadají sněhem. Zbytek roku tráví lidé v nižších nadmořských výškách nebo i ve vzdálenějších městech.

Typické nízké kamenné domky najdeme i v nadmořských výškách nad 2 500 m n. m. Příbytky často splývají s  šedivými suťovými poli a na dálku jsou ve svahu jen těžko rozeznatelné. Lidé zde žijí z našeho pohledu primitivním, leč velmi účelným způsobem. Veškeré životní úkony se zaměřují jen na obhospodaření stád krav, ovcí nebo koz a na zajištění podmínek pro "přežití" rodiny. Když jsme je potkali, neměli skoro nic, přesto se nám zdáli být šťastní. Jen se podivovali nad bláznovstvím potrhlých cizinců a nechápali důvody našich snah a lezení po horách.

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Stavení ve vesnici Nazaf Yayla

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari

Cesta z hor

Z vesnice Nazaf Yayla sestupujeme po dobře patrné stezce podél horské bystřiny údolím Büyük. Našimi dalšími cíly jsou velké vesnice Olgunlar a dál po prašné silnici vesnice Havek (Yaylalar). Vesnice Ongunlar patří k několika málo trvale osídleným osadám v těchto horách. Vysoké kamenné domy se spoustou oken "zdobí" nespočet parabol satelitů. V hlubokém údolí představují jedinou možnost, jak zachovat alespoň omezené spojení s civilizací.
Ve vesnici Havek jsme si pronajali dolmuš do skoro 100 km vzdáleného podhorského městečka Yusufeli. Kodrcavá cesta plná výmolů se line údolím řeky Coruh. Koryto řeky je na jaře a začátkem léta plné vody z tajícího sněhu, a proto jej vyhledávají raftaři a kajakáři z celého světa. Místní cestovní kanceláře pak za úplatu nabízejí nevšední adrenalinový zážitek na divoké vodě.

Yusufeli je malé městečko se vším, co může unavený a žíznivý poutník potřebovat. Je zde několik levných hotýlků, obchůdků, čajoven i restaurací. Snad největším překvapením byla hospůdka s balkonem na břehu řeky, výborným kebabem a hlavně  české chuti lahodícím chlazeným pivem! Ve slunečných dnech a vysokých teplotách není lepšího nápoje pro zhodnocení uplynulých dní.

Turecko, pohoří Kaçkar Daglari
Horal z městečka Yusufeli

Cestovatelský festival KOLEM SVĚTA v Brně


Autor článku DAVID HAINALL bude přednášet na Cestovatelském festivalu v Brně o svých zážitcích z Turecka. Svou zajímavou projekci doplní mnoha barevnými snímky a osobními zkušenostmi s užitečnými tipy na cestu. Po projekci bude následovat diskuse s návštěvníky festivalu.
Kdy a kde:
7.-9. 11. 2008
* Kongresové centrum BVV, Brno
22.-23. 11. 2008 * KD Ládví, Praha
Cestovatelský festival KOLEM SVĚTA je tradiční setkání cestovatelů. V Brně se tento festival koná poprvé, v Praze se bude konat pojedenácté. Jedná se o největší cestovatelský festival v ČR. Více na www.kolemsveta.cz.



Může se hodit


DOPRAVA V TURECKU
Výbornou zkušenost jsme udělali s dálkovými klimatizovanými autobusy. Tyto linky jezdí na dálkových trasách mezi velkými městy. Do hor a menších vesniček jsme si pronajímali dolmuše (mikrobusy pro 10–12 lidí). Autobusy jsou klimatizované s plným servisem, podává se občerstvení a nápoje. Autobus pravidelně zastavuje na parkovištích s toaletami a restauracemi.
Z Istanbulu do Rize jezdí z autobusového nádraží asi devět společností a lístek nás v roce 2005 vyšel na 39 eur. Lístky byly vyprodané na více než týden dopředu, a tak jsme museli vzít zavděk pravděpodobně nejdražší společností.
Dolmuš z křižovatky před Ardensenem do Ayderu jezdí nepravidelně a podle potřeby dle příjezdu dálkového autobusu a jeho cena byla 6 YTL, cena za dolmuš z Ayderu do Yukari Kavron podobná. Dolmuše z Havek do Yusufeli se nám podařilo usmlouvat na 10 YTL.
Po Istanbulu jsme jezdili hromadnou dopravou a po centru chodili samozřejmě pěšky. Ceny za tramvaj byly vcelku příznivé (1,1 YTL).
UBYTOVÁNÍ, STANOVÁNÍ
V Istanbulu mohu doporučit hotýlek Amphora v bezprostřední blízkosti historického centra (Modré mešity). Spali jsme ve společné noclehárně a za nocleh jsme zaplatili 8 eur (se snídaní cena vycházela na 9 eur. Sprchy a záchody evropského typu jsou na patře. K hotýlku je možné z autobusového nádraží dojet kombinací metra a tramvaje. Metrem je potřeba dojet do stanice Aksaray a z tramvajové zastávky Yusufpasa pak jet ještě pět stanic a vystoupit ve stanici Sultanahmet. Hotýlek je v jedné z postranních uliček směrem k Marmarskému moři.
V horách jsme samozřejmě spali pod stanem a neměli jsme žádný problém se stavbou tábora. Potkali jsme pouze místní pastevce.
V Yusufeli jsme využili služeb hotýlku přímo u autobusového nádraží. Cenu se nám nakonec podařilo usmlouvat na 8 YTL na osobu a noc.
DOPORUČENÉ VYBAVENÍ
Kackar Daglari patří mezi vysoká pohoří, kde se nepohybuje velké množství turistů. Proto nedoporučuji podcenit přípravu a kvalitu vybavení. Nejsou zde sice ledovce, ale začátkem léta zde stále leží sníh. Mačky ani cepín potřeba nejsou, ale kvalitní turistické boty a návleky by měly být samozřejmostí (maratonky určitě nestačí), funkční spodní prádlo, druhou vrstvu na zateplení (fleece nebo windstopper), kvalitní nepromokavé kalhoty a bundu, čepici, rukavice a teleskopické hole (usnadní chůzi).
Stan, spacák a karimatka by měly být samozřejmostí. Pro případ horšího počasí se jistě vyplatí zopakovat si práci s buzolou. Vzhledem k odlehlosti hor pak doporučuji věnovat zvýšenou pozornost vybavení lékárny. V případě nehody se pomoci se dovoláte naposledy v Yukari Kavron a pak až ve vesnici Ongunlar nebo Havek na konci treku.

Autoři:


Nejčtenější

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...

Izrael postavil své první mezinárodní letiště. Teroristé zde nemají šanci

Nové letiště postavili v Negevské poušti a pojmenovali po astronautu Ramonovi a...

První letadla s turisty tady sice mají začít přistávat v zimě, ale už je hotovo. Izrael nedávno slavnostně otevřel...



Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Makarskou Češi milují, k nádherně zbarveným jezerům zabloudí málokterý

Modré jezero v Imotski

Krajina kolem Makarské si získala srdce českých turistů už v první polovině 20. století a dodnes patří mezi námi...

Další z rubriky

Francouzský park povolal opeřené uklízeče, nedopalky zničí letka havranů

Ve francouzském zábavním parku budou sbírat odpadky havrani. Ilustrační snímek

V zábavním parku Puy du Fou na západě Francie bude o pořádek pečovat šestice havranů. Ptáci byli vycvičeni na sbírání...

Jak vidět Neapol a nezemřít. Návod na dovolenou po italsku

Amalfinská riviéra. Pohled na Positano

Báječné moře, nádherné scenérie, světově proslulé vykopávky, slavné ostrovy i trocha jižní dekadence, to všechno...

VIDEO: Mořského koníka ničí v Řecku nadměrný rybolov, chrání ho potápěči

Mořský koník

V zálivu u městečka Stratoni můžete při potápění narazit na bohatou kolonii mořských koníků. Ovšem pouze na jednom...

Najdete na iDNES.cz