Po pár kilometrech se provizorní řešení s izolepou hroutí a my přemýšlíme, jak se aspoň trochu zahřejeme. Až se soumrakem, kdy už je mráz ve výškách nad 4000 m nesnesitelný, ucpávají otvor dekami.
Brzy ráno přejíždíme 5180 m vysoké sedlo Tonggula. V řídkém vzduch těžce lapáme po dechu. O kus níž navíc začíná prudká chumelenice, a to je polovina srpna. Kromě drsného počasí nás sžírá i vědomí toho, že jsme za rozhrkaný autobus do Lhasy museli jako cizinci zaplatit desetinásobek místní ceny - téměř dvě stě dolarů.
Naši spolucestující
Skupinu našich spolucestujících tvoří napůl Tibeťané a napůl Číňané - většinou vojáci cestující do služby na vojenské základny postavené v neobydlených horských pustinách.
Oba řidiči jsou Číňané a z reproduktorů vyřvává "ječivá" čínská opera. Mladí Tibeťané do toho na protest zpívají tibetsky. Řidič zvyšuje hlasitost naplno, aby je přehlušil a my, dva nezúčastnění cizinci, si gratulujeme, že jsme si nezapomněli přibalit špunty do uší.
Když se někde zastaví na jídlo, Číňané se rychle nahrnou do čínských restaurací. Ty jsou často udržované zdejšími Tibeťany, kteří ví, že Číňané si mohou dovolit více utrácet a stále jich zde přibývá. Tibetští pasažéři naopak dlouho hledají levnou hospodu s místní kuchyní. Většinou si ale vystačí s vlastními zásobami.
Základní tibetskou stravu tvoří tsampa - těsto uhnětené z pražené ječmenné mouky a čaje se solí a jačím máslem, a tukpa - nudlová polévka se zeleninou zahuštěná moukou. Takovou dietu si ještě zpestřují masem, obvykle jačím, které se často žvýká syrové, a jogurtem nebo sýrem zpravidla pocházejícími ze stejného zvířete.
I když se většinou snažíme držet pohromadě s přátelskými Tibeťany, při pouhé představě nahnědlého těsta a čaje se žluklým máslem rádi následujeme čínský dav. Snad jen opravdový Tibeťan dokáže každý den obědvat tsampu a ještě se těšit na stejně jednotvárnou večeři.
Autobus sjíždí z nehostinných výšin do úrodnějších nížin v blízkosti jezera Namco. Slovo nížina je v této oblasti Himálaje poněkud zavádějící, pořád se totiž pohybujeme v nadmořské výšce kolem 4000 m. Krajina však září zdravou zelení, na svazích se pasou jaci a ovce, občas se mihne i stádo koní, které tady málokdo drží zavřené v ohradě.
Na polích a pastvinách táhnoucích se v nižších polohách se však podepsaly letošní neočekávané záplavy, které zasáhly většinu Tibetu a jižní Číny. Rozvodněné řeky se vylily z břehů a zaplavily celá údolí. Vodní živel mnohdy strhal i nejbližší hliněné domky a na mnoha místech poničil silnici do Lhasy, po níž jedeme. Jednou musíme čekat dvě hodiny před místem, kde řeka úplně utrhla asi sto metrů cesty.
Drsný život
Nákladní auta v dlouhé koloně před námi se po jednom snaží projet vodou rozbahněný úsek. Jedno to nezvládlo a bezmocně teď leží obrácené na střeše. Náš řidič zvládá jízdu bravurně a za chvíli jsme ze zrádného místa venku. Zdá se, že osud převráceného vozu a jeho řidiče nikoho nezajímá.
Až dosud jsme si mohli nerušeně užívat relativního pohodlí poloprázdného autobusu. Na volných dvousedačkách jsme se každý slušně vyspali. Druhou noc nás ale budí skupina kočovníků, jimž řidič zastavil kdesi uprostřed pustiny. Vypadá to, že snad chtějí autobusem přestěhovat celou svou vesnici. Na střechu skládají hromadu prken, stanů, dek a nářadí. Co už se nahoru nevejde, cpou dovnitř do uliček, na sedadla, pod sedadla i mezi nás. Zezadu na nás padají mokré jačí kůže a pod nohama páchne pytel se sušeným masem.
Drsně vyhlížející muži s tlustými kožichy se usazují kam se dá. Po chvíli otevírají plastikové lahve s čangem, pivem z kvašeného ječmene. K tomu si zapalují jednu cigaretu za druhou. Dva z nich jsou tak opilí, že sotva mohou sedět. Během další, asi už šesté výměně píchnuté pneumatiky se Tendur, statnější ožrala, pouští do rvačky s mladým vesničanem. Pak si v klidu sedá na své místo, jako by se nic nestalo.
Při odjezdu se ale zraněný muž sápe do autobusu a křičí na řidiče, aby ho kamsi zavezl, snad k místnímu doktorovi. Z rozbité hlavy mu crčí krev a chlapík se stěží drží na nohou. Šofér ale nechce vybočovat ze své trasy a vyhazuje ho na opuštěné křižovatce.
A my si trochu opravujeme mínění o tichých a mírumilovných Tibeťanech.
Příště o Lhase, svatém městě
 Tibetské ženy u chrámu Nečung. U všech chrámů jsou modlitební válce, které poutníci roztáčejí. |
 Dnešním ulicím Lhasy vládnou auta, kola a motocykly. Ty zcela vystřídaly koně a jaky, bývalé typické dopravní prostředky. |
 Tibetská žena s dítětem |
 Tibetská poutnice, čekající na vstup do chrámu Džokhang |
