Na turisty s fórkem
Máme tu vyzkoušený oblíbený fór. V místě nástupu na Královskou stezkou si sedneme u cesty, zapálíme si doutník a počkáme si na nějakou rodinku, co si vyrazila na kolech na výlet. Když projíždějí, kyneme, zdravíme a přejeme jim šťastnou cestu. Pak rychle přeběhneme Královskou stezkou přes sedlo Kovářky a jsme zpátky na cestě u kamenu s nápisem Talofa. Sedneme si a s doutníkem v ústech vyčkáme, až dorazí naše rodinka. A zase, kyneme, zdravíme a přejeme šťastnou cestu, ale hlava jim to nebere! Je zajímavé, že se tahle pěšinka a geniální zkratka neobjevuje v žádných současných turistických mapách, ale na staré německé mapě je tučně vyznačená jako hlavní cesta!
Strážce
Stejně tak je na staré německé mapě vyznačen Gesichts - Felsed (přeložit můžeme jako Obličej - skála), ale v současnosti se již více ujal název Strážce - Wächte. Ještě vás musíme upozornit, že při opačném nástupu na Královskou stezkou ze Svatošek do Lokte, tedy pěšinkou u kamene s nápisem Talofa, je hned kousek ve stráni vidět jakýsi skalní velký portrét z profilu - říká se mu Purkrabí. Když pak překonáte sedlo a pěšinkou začnete klesat zpátky na cestu, míjíte ještě Gottsteinův varovný prst.
Dřevěný křížek
Pokud chcete k dřevěnému křížku na vrchol Jeskynní vyhlídky, odkud je snad nejnádhernější výhled na zdejší údolí řeky Ohře, tak se samozřejmě nesmíte dostat až pod samotný kopec, protože vydrápat se po svahu nahoru není vůbec žádný med. Nejlépe uděláte, když zahnete už u loketského tábořiště podél potůčku nahoru do lesa, a pak u cedule označující chráněné území zahnete po cestě doprava. Ta vás přivede až na usedlost Wildenava, kde se hned za smírčím křížem (který je sem ovšem přivezen odjinud) dáte zase kousek do kopce a před krmelcem odbočíte na cestu vedoucí doprava a do kopce.
Poslední zatáčku před tím, než se cesta srovná do roviny, poznáte podle toho, že je neuvěřitelně měkká - jdete jako po houbě. Pak už za chvilku uvidíte před sebou po pravé straně dva balvany, které mají faldy jak pes Sharpei. Právě za těmito kameny vede z cesty odbočka k Jeskynní vyhlídce. Není to nic náročného, ale přesto buďte opatrní. Poslední výstup k dřevěnému křížku je pro sichr jištěn řetězem. A je to! To je výhled, co říkáte?
Zvláštní symbol
Ten skalní prst po levé straně pár desítek metrů od vás se jmenuje Loketská věž, zvaná Lokeťárna, další malá skalní věžička šikmo doleva kousek pod vámi je zase zajímavá tím že na ní je zobrazen zvláštní symbol (ale ten je bohužel na odvrácené straně), o jehož významu můžeme diskutovat. Může jít o hraniční symbol, stejně tak jako o symbol k příslušnosti rodu, nebo může jít o vzkaz či značku, která něco oznamovala dole na cestě projíždějícím kupcům. Kdo ví?
Koule a Kozí hory
Ten největší kopec vlevo za řekou, kde je velký kus lesa vymýcen se nazývá Koule. Zalesněné kopce přímo naproti jsou Kozí hory. To jen pro orientaci. Když se dostatečně vynadíváte, ve schránce na křížku je uložena vrcholová knížka, kam se nezapomeňte podepsat. Až odskočíte od řetězu, udělejte si malý soukromý průzkum nejbližšího okolí.
Jeskynní vyhlídka
Doslova pár kroků vás dělí od jeskyně pod touto vyhlídkou (odtud také název Jeskynní vyhlídka) - pozor na její spodní hraně je nepříjemná sráz. A kam dál? Buďto můžete po cestě zase zpátky (přes Wildenavu a kolem štol u cesty, nebo horem a podél Cínového potoka k tábořišti), nebo s námi zkuste objevit romantickou Skalní promenádu. Pro informaci, ke Skalní promenádě je to asi stejně tak daleko, jako od tábořiště sem, k dřevěnému křížku. Rozdíl je ale v tom že teď už tolik nestoupáte, za to musíte být pozorní a stále hledat cestu a držet směr. Takže je to na vás!
Z knihy Mystika loketských lesů: P. Gardner, F. Kučera, P. Urie, Loket 2000
