Dort

Celý den jsme se toulali po historických památkách Jerevanu. Unaveni, žížniví a hladoví jsme vešli do velkého obchodu s potravinami několik minut před zavírací dobou. Chtěli jsme si nakoupit spoustu dobrot, o kterých jsme snili. Ale nebylo toho mnoho k výběru, jak bylo v osmdesátých letech v tehdejším SSSR běžné, a tak jsme koupili jen vajíčka, chleba, nějakou zeleninu, víno a koňak. Kde to všechno spořádáme? Uděláme si večerní piknik při západu slunce v horách nad městem. Bylo rozhodnuto, když jsme uviděli v chladicím boxu celou řadu dortů. Hanka s Danou nepřipustily žádnou diskusi a prohlásily, že vyvrcholením posezení bude dort. Na otázku, kolik stojí růžově nazdobený krasavec, odvětila prodavačka, že kilo je za rubl dvacet. Její odpověď nás trochu zaskočila, ale se smíchem jsme si koupili tři kila dortu. Celou cestu jsme se na něj těšili. A cesta to byla nádherná. Za Jerevanem jsme s naší škodovkou odbočili na úzkou silnici, která se vinula za prudkého stoupání do hor. Slunce se sklánělo k obzoru a vytvářelo nádhernou hru barev a stínů. Neskutečně barevné hory sopečného tufu s fialově růžovým odstínem malebně doplňovaly suché, červencovým žárem sežehnuté žlutohnědé stráně. Hluboko v údolí ostře vystupovaly ostrůvky zeleně. Tam byla životodárná voda. A nade vším se v šedém podvečerním oparu rýsovala silueta Malého a Velkého Araratu s bílými ledovcovými čepičkami. Nedaleko Garni jsme odbočili do úzkého kaňonu. Mezi tufovými balvany, tříští sopečného skla a pokroucenými keři jsme rozbili náš tábor. S velkou chutí jsme spořádali nakoupené potraviny, připili vínem i koňakem. Nastal zlatý hřeb pikniku. Dana netrpělivě vybalila z hrubé lepenkové krabice dort. "Hanko, zkus to ty," říká Dana po marném snažení o rozkrojení dortu. Hana vzala nůž, nasadila jej na dort. Nůž po něm sklouzl přímo Hance do prstu, až krev vystříkla. "No to není možné, ten dort je snad sádrová atrapa," zvolal Jirka za obrovského výbuchu smíchu. Vzal dort, dal jej zpět do krabice a uložil do auta. Dopili jsme koňak. Byla již tma, jen na modravé obloze svítily hvězdy a dole pod námi tisíce světýlek krásného Jerevanu. Asi za čtrnáct dnů, již na zpáteční cestě z Arménie, oslavovala manželka našeho spolujezdce narozeniny. Bylo plno gratulací, smíchu i šampaňského, prostě dobrá pohoda. Jirka najednou někam odskočil a po chvíli se vrátil s velkou lepenkovou krabicí. Za spikleneckého pomrkávání a našeho pochechtávání jej předal oslavenkyni Lídě. Při představě, jak bude Lída porcovat dort, jsme se opět rozesmáli, až jsme slzeli. Nic netušící Lída vzala nůž a dort suverénně rozporcovala. "Kluci, děkuji, je to od vás milé," řekla, a když dodala: "Je výborný," tak nám ztuhly úsměvy na tváři a naše obličeje se staly maskami. Nevěřícně jsme ochutnali. Opravdu byl dort dobrý! Po dodatečném vysvětlení jsme se opět všichni rozesmáli. Dort potřeboval zřejmě uležet. "V kufru mezi nářadím, olejem a rezervní pneumatikou," dodal Jirka