Ať jsem se zeptal kteréhokoliv Ira, který kout jeho země patří k nejhezčím, velká většina mi nakonec odpověděla, že západní pobřeží ostrova. A když jsem se tam vypravil, musel jsem jim dát za pravdu.
Strmé útesy vysoko čnící nad Atlantickým oceánem mi braly dech. Nebyl jsem v tom sám. Úplně stejně dopadly generace mnoha návštěvníků přede mnou.
Tam, kde člověk vidí jen rozbouřenou vodu, se však děje něco ještě mnohem fantastičtějšího.
Bouřlivé moře svými vlnami sbírá ode dna tisíce kamenů a v pravidelných intervalech buší pod hladinou do všeho, co mu přijde do cesty. Je to obrovská síla. Nic jí neodolá.
Útesy a pobřeží jsou tak vystaveny každodennímu útoku milionů kladiv, které neúnavně narušují a boří to, co se nám jeví tak pevné a neměnné – skály.
A po odlivu se oceán chlubí svým dílem.
Spodní část útesů je často narušena a podemleta. Nachází se tam řada jeskyní, které jsou najednou přístupné. Ale jen na okamžik. Než se objeví nový příliv. To je příležitost pro turisty, jak nahlédnout do útrob země.
Donegal Bay |
S novým přílivem se celý proces opakuje. Tříštící se vlny zakryjí svým ohlušujícím hřmotem to, co se odehrává pod hladinou, útesy jsou zde opět vystaveny neúnavnému dotírání tisíců a milionů vodou valících se kamenů.
Každý den, den po dni, po staletí a tisíciletí jsou skaliska vystavena mořskému živlu. Až jednoho dne podemletý útes nevydrží vlastní tíhu a zřítí se.
Tím oceán dokončil svoje dílo a hned začíná nové. Celý proces začíná znovu. A znovu. A znovu. Je to nekonečný koloběh, v němž něco končí a něco začíná.
Mění se ráz pobřeží. Stál jsem tam a říkal si, že zrovna tady se na vlastní oči může člověk přesvědčit, že nic netrvá věčně. Nic neodolá bouřlivému oceánu. Nic, i ta pevná skála podlehne přírodním živlům.
Voda: deset stupňů i v zimě
Sílu oceánu mnohdy dokládají vlny dosahující velikosti několikapatrového domu. Severní Atlantik už je takový. Divoký a nespoutaný.
A vysoké vlny, které tady jsou, lákají surfery z celé země. Protože teplota vody je i v zimě téměř deset stupňů, můžeme tyto nadšence spatřit na svých prknech po celý rok.
K vyhledávaným místům k surfování patří Donegalský záliv (Donegal Bay) s městečkem Bundoran a jeho dlouhou písečnou pláží. Není však jediná.
Skoro celý záliv je poset mnoha plážemi ukotvenými mezi útesy, což i pro turisty, kteří místo surfovacího prkna pod paží chodí jen s fotoaparátem nebo dalekohledem, vytváří nádhernou přírodní scenérii.
Irsko, Donegal Bay, skalní útes Slieve League
Atlantik tady statisíce let doráží na skály a ničí je
Západním směrem od Bundoranu leží malý přístav Mullaghmore. Velice oblíbené místo pro výletníky, ale i pro rybáře. Zde si můžete pronajmout rybářskou loď i s kapitánem a vyrazit na lov. Pokud je vaší oblíbenou rybou makrela, pak se máte na co těšit. Tady nebude zklamán vášnivý rybář ani amatér, který to taky zkusí jen proto, aby se neřeklo. Ale kdo chce zažít rybářský ráj, měl by sem asi dorazit na konci léta, kdy je nejvhodnější doba lovu. Člověka to skoro až nebaví, jak je to snadné: stačí jen nahodit do vody a vytáhnout úlovek. Úspěch je zaručen, rybu pokaždé vylovíte.
Profesionální doprovod vám u první ryby ukáže, jak ulovenou makrelu dostat z háčku, a pak už je všechno jen na vás a na vaší rybářské rychlosti. Nebude žádným překvapením, že ve správný čas na správném místě ulovíte za hodinu na jeden prut i víc než sto makrel.
Irsko, Donegal Bay. Turisté se dívají na oceán ze skalního útesu Slieve League.
Z výšky mrakodrapu
Ať budete rybařit na moři nebo si teď za slunného jarního dne prohlížet okolí přístavního městečka, neunikne vašemu pohledu přes zátoku severozápadním směrem vysoký skalní útes Slieve League.
Vyrazil jsem tam a našel pohled do propasti. Stál jsem ve výšce 601 metrů nad mořem. Skála, vlastně je to už hora, Slieve League je jedním z nejvyšších útesů v Evropě. Nejlepší na ní je to, že nabízí neuvěřitelný výhled na Atlantik. Je to jako bych koukal ze střechy mrakodrapu na vodu pode mnou.
V blízkosti městečka Mullaghmore se nalézá zámeček Classiebawn Castle. Nemohl jsem ho přehlédnout: byl založen na malém návrší a kolem něj nejsou široko daleko žádné lesy.
Irsko, Donegal Bay. Mystický zámeček Classiebawn Castle poblíž městečka Mullaghmore
Jejich vymýcení v minulosti přineslo Irsku sice velké pastviny, ale erozí jsou silně zasažena zvláště hornatá místa. Na druhou stranu díky tomu okolí zámečku aspoň nabízí idylické obrázky stád ovcí a dobytka.
Pohled na pasoucí se ovce zdolávající strmé kopce, to je typický obrázek otevřené irské krajiny. Ovce mají pořád co uškubávat, protože louky jsou tady zelené i v zimě.
Donegalský záliv a jeho okolí, tedy pohoří s vodopády, holé pláně, skalní útesy, široké písčité pláže a louky, samozřejmě v zelené barvě...
Tady je to pravé Irsko.
