V roce 1992 jsem se zúčastnil výpravy na jachtě, která jako první měla obeplout severní pól. Plavba byla plánována na tři roky. Vždy na zimu musela jachta zakotvit, neboť po zamrzlém moři se nedalo plout. Jachta musela počkat na jaro, až se ledy uvolní a vodní cesta bude průjezdná. Bylo to druhý rok, kdy jachta kotvila v přístavu Igarka nacházejícím se za polárním kruhem na řece Jenisej na Sibiři, na území s nekonečnými a pustými lesními porosty tajgy. Čekali jsme,až se ledy na Jeniseji uvolní a my budem moci plout po proudu k ústí řeky a dále po moři. Toho jara přišlo tání později, proto mimo údržbu lodi jsme trávili čas i různými výlety do okolí, při nichž nám pomáhali místní lidé. Jednoho dne jsem byl spolu se třemi členy expedice a dvěma místními ruskými lovci vysazen vrtulníkem hluboko v tajze na okraji jezera, kde byl malý dřevěný domek, takzvaná "izbuška". Měli jsme lovit ptáky, ondatry a ryby. V izbušce, v místnosti, která sloužila ke všem účelům, byly na stěnách rozvěšeny obrázky žen, tak jak to dělají muži i v jiných zemích na pracovištích, v ubytovnách a podobně. Jeden z obrázků mě stále přitahoval, neboť mi někoho připomínal. Byla na něm kulturistka. Nedalo mi to, abych se nepodíval blíže. Text u obrázku prozradil příjmení, které patřilo naší kulturistce Kořínkové. Překvapilo mě to. Nenapadlo mě,že tisíce kilometrů, daleko od civilizace, v místech, kde při ztrátě orientace a zabloudění hrozí člověku, že ho nenajdou, se shledám s něčím, co se vztahuje k naší zemi. Nebyla to v té době ale jediná připomínka na domov. V Igarce, kde jsme kotvili, mají výzkumné pracoviště zabývající se studiem věčně zmrzlé země. Při prohlídce přilehlého muzea jsem náhodou objevil několik odložených panelů, z nichž jeden se vztahoval k historii. Na panelu byli čtyři občané Igarky, kteří měli vyznamenání hrdina Sovětského Svazu. Upoutala mě fotografie jednoho vojáka. Pozadí mi bylo povědomé. Z textu vyplynulo, že voják ukončil válku v Praze a nechal se v Praze při této příležitosti vyfotografovat. Přemýšlel jsem o tom, jaká mohla být jeho cesta z daleké Sibiře až do Prahy. Před léty jsem v Grónsku při jednom dlouhém pochodu tundrou objevil malou bivakovací chatičku. Uvnitř chatky se na stole válelo pár časopisů a knih. Ze zvědavosti jsem si prohlížel tiskoviny a tu mě překvapil autor knihy. Byl jím Ivan Klíma. Nevím, zda kniha byla psána dánsky nebo eskymáckou grónštinou. Kdo byl asi čtenářem této knihy a jak se dostala kniha až sem, by mě velmi zajímalo. Zdá se, že Ivan Klíma je v současné době ve světě známý autor. V roce 1998, když jsem pobýval v Argentině v základním táboře pod nejvyšší horou Ameriky - Acocaguou, ležela na stole v nedalekém horském hotýlku kniha Ivana Klímy tentokráte ve španělštině.
Domov i na konci světa
V roce 1992 jsem se zúčastnil výpravy na jachtě, která jako první měla obeplout severní pól. Plavba byla plánována na tři roky. Vždy na zimu musela jachta zakotvit, neboť po zamrzlém moři se nedalo plout. Jachta musela počkat na jaro, až se ledy uvolní a vodní cesta bude průjezdná. Bylo to druhý rok, kdy jachta kotvila v přístavu Igarka nacházejícím se za polárním kruhem na řece Jenisej na Sibiři, na území s nekonečnými a pustými lesními porosty tajgy. Čekali jsme,až se ledy na Jeniseji uvolní a my budem moci plout po proudu k ústí řeky a dále po moři. Toho jara přišlo tání později, proto mimo údržbu lodi jsme trávili čas i různými výlety do okolí, při nichž nám pomáhali místní lidé. Jednoho dne jsem byl spolu se třemi členy expedice a dvěma místními ruskými lovci vysazen vrtulníkem hluboko v tajze na okraji jezera, kde byl malý dřevěný domek, takzvaná "izbuška". Měli jsme lovit ptáky, ondatry a ryby. V izbušce, v místnosti, která sloužila ke všem účelům, byly na stěnách rozvěšeny obrázky žen, tak jak to dělají muži i v jiných zemích na pracovištích, v ubytovnách a podobně. Jeden z obrázků mě stále přitahoval, neboť mi někoho připomínal. Byla na něm kulturistka. Nedalo mi to, abych se nepodíval blíže. Text u obrázku prozradil příjmení, které patřilo naší kulturistce Kořínkové. Překvapilo mě to. Nenapadlo mě,že tisíce kilometrů, daleko od civilizace, v místech, kde při ztrátě orientace a zabloudění hrozí člověku, že ho nenajdou, se shledám s něčím, co se vztahuje k naší zemi. Nebyla to v té době ale jediná připomínka na domov. V Igarce, kde jsme kotvili, mají výzkumné pracoviště zabývající se studiem věčně zmrzlé země. Při prohlídce přilehlého muzea jsem náhodou objevil několik odložených panelů, z nichž jeden se vztahoval k historii. Na panelu byli čtyři občané Igarky, kteří měli vyznamenání hrdina Sovětského Svazu. Upoutala mě fotografie jednoho vojáka. Pozadí mi bylo povědomé. Z textu vyplynulo, že voják ukončil válku v Praze a nechal se v Praze při této příležitosti vyfotografovat. Přemýšlel jsem o tom, jaká mohla být jeho cesta z daleké Sibiře až do Prahy. Před léty jsem v Grónsku při jednom dlouhém pochodu tundrou objevil malou bivakovací chatičku. Uvnitř chatky se na stole válelo pár časopisů a knih. Ze zvědavosti jsem si prohlížel tiskoviny a tu mě překvapil autor knihy. Byl jím Ivan Klíma. Nevím, zda kniha byla psána dánsky nebo eskymáckou grónštinou. Kdo byl asi čtenářem této knihy a jak se dostala kniha až sem, by mě velmi zajímalo. Zdá se, že Ivan Klíma je v současné době ve světě známý autor. V roce 1998, když jsem pobýval v Argentině v základním táboře pod nejvyšší horou Ameriky - Acocaguou, ležela na stole v nedalekém horském hotýlku kniha Ivana Klímy tentokráte ve španělštině.
Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis
Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...
Unikátní přírodní úkaz na Litovelsku: povodně protrhly meandr řeky Moravy
Odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) a vědci z katedry geoinformatiky Univerzity...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Jako v pohádce. Japonský park pokryly koberce modrých květů hajniček
Turisté z celého světa míří v těchto dnech do veřejného parku Hitači na ostrově Honšú. Na 350...
Chmury otce Fouras. Pevnosti Boyard hrozí zkáza, ničí ji nápory vln
Pevnost Boyard, která se stala dějištěm populární televizní soutěže, ohrožují rozmary počasí. Kvůli...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Biologické zbraně, hadi a plyn. Ostrovy, které jsou plné podivností
Některé byste nejspíš ani vidět nechtěli, jiné zase vidět nesmíte. Další mizejí z atlasů, objevují...
Český výletník: Kde Československo nezaniklo. Hranice roztrhala dvě obce
Vždycky mě lákalo vidět, jak vypadá osada Sidonie na Zlínsku, jejíž část se „stěhovala“ na...
Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis
Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...
Nevzdávejte cestovatelská předsevzetí. Jaro jen ten pravý čas procestovat Evropu
Advertorial Evropské metropole jsou známé tím, že jsou v létě plné turistů. Předběhněte je a vydejte se na...
Poutní místa v Česku zažívají renesanci, říká autor populární knihy
Lidé stále častěji hledají lokality, kde mohou uniknout před dnešním komplikovaným světem. Návod na...
Prodej bytu 3+1 v Malesické ulici v Plzni
Malesická, Plzeň - Skvrňany
4 290 000 Kč