Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Doložka, lančmít, kytara a salám imitace. Na cestách před rokem 1989

aktualizováno 
Začínalo to martyriem obíhání podpisů na žádosti. Pokračovalo hraničními přechody plnými podmračených uniforem, vyplňováním výjezdních prohlášení, prohrabáváním zavazadel. Nakonec přišla úleva a euforie. Člověk minul ostnaté dráty a konečně se propracoval na vysněnou "druhou stranu". Tak vypadalo cestování za totality.

Ostrov Krk. I k cestám do Jugoslávie byl třeba devizový příslib a výjezdní doložka | foto: archiv Dany EmingerovéiDNES.cz

Socialistický obchodní dům

Co jste si mohli na cesty koupit před 20 lety? Projděte se socialistickým obchodním domem iDNES.cz a nakupte si ZDE.

Cesty do Jugoslávie se zásobami jako na severní pól

Poprvé jsme jeli do Jugošky v roce 1969, když mi bylo osm. Tatínek ležel už několik víkendů před dovolenou pod autem a dával s kamarádem do pořádku naši obstarožní oktávku. Montoval brzdové obložení, laminoval díry ve zrezivělých blatnících, vyměňoval kabely od svíček, sháněl náhradní palec do rozdělovače a nové gumičky do stěračů.

Maminka zavařovala maso do kompotových lahví, nakupovala konzervy, paštiky, knedlíky v prášku, trvanlivé salámy a sáčkové polévky. Nejraději jsme měli lovečák, vepřová játra, čočkovku, husí krev, lančmít, lívance v prášku, paštiku májku, nejhnusnější bylo pro nás hovězí ve vlastní šťávě, uzené s vejcem a salám imitace.

Dost děsné byly šumáky, ale ty jsme naštěstí nekupovali, protože babička pro nás vařila domácí sirupy a také vynikající marmelády z ovoce, které jsme se ségrou celé léto trhaly. Zato vitacit jsme místo rozpouštění ve vodě s kamarády cucali a pak se vsázeli, kdo má barevnější jazyk. Nejlepší na to byl malinový.

Šuměnky se na dovolené hodily, jeden sáček za 20 haléřů

Šuměnky se na dovolené hodily, jeden sáček za 20 haléřů. Autor: Martin Buryan

Maďarský guláš patřil ke gurmánským skvostům. Spolu s lančmítem patřil k základním potravinovým zásobám na dovolenou

Maďarský guláš patřil spolu s lančmítem k základním zásobám na dovolenou

Dva dny před odjezdem se všechno začalo kupit před autem. Kromě proviantu na tři týdny bylo třeba naložit i plynový vařič s náhradní bombou, kanystr na vodu, hrnce, pánev, sadu piknikových talířů a hrnků, plastové příbory a kuchyňské nože, kempinkový stoleček a židle, rozkládací umyvadlo, stan, spacáky, nafukovací matrace, deky a nejrůznější závěsné pytlíky a poličky do stanu.

Kam se jezdilo před rokem 1989

V tehdejším Československu bylo povoleno pouze pět státních cestovních kanceláří: Čedok, Sportturist, CKM, Rekrea a Autoturist. Prodávaly v drtivé většině jen zájezdy do zemí socialistického bloku, cestování na západ bylo velmi omezeno.

Nejvíc českých turistů jezdilo s cestovními kancelářemi do NDR a do Sovětského svazu, populárním přímořským letoviskem českých turistů v Sovětském svazu bylo například Soči na Krymu u Černého moře.

Dalšími oblíbenými destinacemi bylo Bulharsko a Rumunsko, kam se hromadně jezdilo na poukaz ROH. Oblíbeným cílem i maďarský Balaton.

Výjimkou bylo období od r.1962 - 1972, kdy byla možnost cestovat i do Jugoslávie, pak se však jugoslávský režim přiklonil k Západu a cesty českých turistů do Jugoslávie byly následně velmi omezeny.

Zdroj: AČCKA

Tatínek samozřejmě vozil i rybářské pruty. Nesměl chybět ani gumový kajak, pádla, volejbalový míč a badmintonové pálky a míčky, protože u moře nebyly žádné sportovní půjčovny, takže všechno náčiní si každý musel vozit vlastní.

A na tom všem ležela ještě kytara, neboť za 'totáče' se lidé bavili po večerech u táborových ohňů sami, takže hudební nástroj byl nezbytným a zároveň skvělým doplňkem dovolené.

Aby se to všechno vešlo, vezli jsme na zahrádce obrovský koženkový vak, připoutaný gumycuky a rozpláclý po celé střeše oktávky. Pod nohama jsme jako děti měly tašky s oblečením, zatímco maminka se tísnila vedle zásob na cestu a propanbutanového vařiče. Kytara ležela na zadním okně a konzervy byly napěchované v každé škvírce, pod sedačkami i v rezervě. Dodnes nechápu, jak je možné, že naše auto neprasklo ve švech.

"Jsme chudý, protože nesnášíme bolševiky"

Horor nastal na hranicích, když si celníci vzpomněli, že je třeba všechna zavazadla prověřit.

Do zahraničí se totiž nesměly vyvážet žádné peníze nad limit devizového příslibu. A právě ty celníci při odjezdu rádi hledali. Dobře věděli, že téměř každý si přilepšení na cestu sehnal. Oblíbeným úkrytem tajně převážených bankovek byly kazety od filmů, plastové kořenky a slipy.

Oplatky Dukla s kávokakaovou náplní, a může se vyrazit na výletStanový přístřešek k osobnímu autu vyšel podle katalogu Magnetu na 550 KčsPříslušenství k plynovým bombám - vařiče, lampy, teplomety. Například vařič Palavan (1) stál 320 Kčs/katalog Magnet

Jednou jsme takhle natrefili na hranicích na velmi přičinlivého celníka, který nechal naši oktávku prohlédnout od střechy až po podvozek. Všichni jsme museli zůstat ve voze, jen tatínek byl nucen vysvětlovat, co kde máme. A protože o obsahu tašek a kufrů neměl ani ponětí, neboť vše vždycky balila maminka, působil strašně podezřele.

Když celník našel konzervy, nacpané v rezervě pod kufrem, završila peklo moje sestra, která se tatínka zastala slovy: "Pane, nekřičte na tatínka. My jsme chudý, protože nesnášíme bolševiky." Tatínek pak musel vysypat i cukr z krabic a polívky z pytlíků. Naštěstí měla maminka valuty ukryté na těle v podprsence.

Jugoslávie, ostrov Krk, 1969. Jídlo se vozilo z domova, ale dětem se vždycky na místě dopřávaly melouny, broskve a zmrzliny

Jugoslávie, ostrov Krk. Jídlo se vozilo z domova, ale dětem se vždycky na místě dopřávaly melouny, broskve a zmrzliny

Devizák přes známou z volejbalu

Příprava na dovolenou na Jadranu začínala hned po Novém roce, neboť do konce ledna bylo třeba podat do banky tzv. žádost o devizový příslib. Koruny totiž nebyly volně směnitelnou měnou, takže zájemci o dovolenou na Západ museli nejdříve získat z banky potřebný příděl západní měny.

Žádost museli schválit a podepsat v zaměstnání šéfové na třech úrovních. Během jara se pak v bance rozhodovalo o zamítnutí či schválení žádostí.

My jsme měli výhodu, že s mou maminkou hrála volejbal sympatická paní Olga z Československé banky a ta nám jednou za dva roky devizový příslib na cestu do Jugošky zařídila. Kromě západních zemí se totiž muselo úplně stejně žádat o peníze i pro cestu do Jugoslávie, která byla jakousi svobodnější socialistickou enklávou s volně směnitelným dinárem.

Ale ani po získání příslibu procedura nekončila. Samozřejmě do všech západních zemí jsme tehdy potřebovali víza. Ale abychom je mohli začít shánět, museli ještě komunisti v podniku, případně svazáci ve škole a následně pak státní policie souhlasit s vydáním tzv. výjezdní doložky. A tu každému jen tak nedali.

Devizový příslib od banky a výjezdní doložka - za totality jediná možnost, jak vycestovat na Západ. O devizový příslib a doložku bylo nutné žádat i k cestám do Jugoslávie.

Devizový příslib od banky a výjezdní doložka - za totality jediná možnost, jak vycestovat na Západ. O devizový příslib a doložku bylo nutné žádat i k cestám do Jugoslávie.

Já tě neznám soudruhu aneb zfalšované razítko do Ameriky Michala Horáčka

Originální je historka, jak si s patovou situací poradil dnes známý textař Michal Horáček: "V roce 1974 jsem jako student fakulty žurnalistiky zfalšoval razítko SSM. Tehdy mi jedna maminčina pacientka pomohla k devizovému příslibu na vysněnou cestu do Ameriky. Jenže abych dostal výjezdní doložku, bylo nezbytné potvrzení školního výboru SSM, ve kterém jsem nebyl. Myslel jsem, že to bude formální záležitost, ale předseda SSM byl strohý: "Já tě neznám, soudruhu," řekl.

"Tak jsem vzal dědovo kulaté razítko entomologické sekce ČSAV a svazácké dobrozdání si udělal sám. Jenže v Americe jsem se v euforickém opojení svobodou pochlubil svým parádním kouskem jednomu diplomatovi, takže po návratu mě zatkli hned na letišti. Nakonec jsem z toho vyvázl s podmínkou."

Kdo měl svítilnu se třemi barvami, to už byl pravý zálesák

Kdo měl svítilnu se třemi barvami, to už byl pravý zálesák. Autor František Peřina

Kempování v 70. letech. Češi mívali skromné stany, maximálně s jednou či dvama ložnicemi. Němcům jsme záviděli obrovské stanové apartmány, přilepené k přívěsům.

Češi mívali skromné stany, maximálně s jednou či dvama ložnicemi. Němcům jsme záviděli obrovské stanové apartmány, přilepené k přívěsům.

Do Sovětského svazu jen na pozvání

Velkým paradoxem doby socialismu bylo, že občané socialistického bloku nemohli individuálně volně cestovat ani v rámci některých socialistických zemí. V případě, že chtěl občan Československa individuálně vycestovat například do Sovětského svazu, potřeboval z této země zvací dopis, jinak nebyla cesta možná.

Cestovní kanceláře v té době nabízely i zájezdy na Západ, avšak bylo potřeba vystát frontu přes noc se spacákem nebo mít v cestovní kanceláři "dobré známé". Ani tak však nebylo vyhráno. Tzv. devizový příslib, který byl podmínkou pro cesty na Západ, nebyl udělen "politicky nespolehlivým lidem", kteří tak nemohli vycestovat vůbec.

Fronta na zájezdy před CKM

Fronta na zájezdy před CKM

Balaton byl za dob totality jedním z mála dovolenkových cílů i českých turistů

Balaton byl za dob totality jedním z mála dovolenkových cílů i českých turistů

Zdaleka nejčastěji však Češi trávili dovolenou v tuzemsku, čehož důsledkem bylo velké množství chat a chalup, které si Češi pořizovali, což se stalo zvykem, který zčásti přežívá dodnes.

Jistým fenoménem doby byl i tramping. Jeho tradice se sice zrodila nedlouho po vzniku samostatného Československa, ale za dob totality tento životní styl doslova vzkvétal. Z nesvobody ve společnosti utíkali lidé do přírody a k táborovým ohňům. Maskáče, křížem zavázané kanady, kytara a bágl patřily k hlavním poznávacím znamením.

Lipno, 1973. V kempech u československých přehrad se v létě potkávali snad všichni

Lipno, 1973. V kempech u československých přehrad se v létě potkávali snad všichni

S cestovkami pro boty i rýži v sáčku

Kromě Jugošky se cestovalo hlavně do Maďarska k Balatonu, k Černému moři do Bulharska a na Rujánu k Baltu. Do východního Německa, neboli Německé demokratické republiky, se jezdilo i nakupovat. Vlakem do Drážďan pro boty, mandle, rýže v pytlíku a úžasné oblečky na panenky. Džíny, kožené kabáty a další zboží skoro jako ze Západu včetně skvělých desek se dalo přivézt i z Maďarska.

Levně bylo i v Polsku. Jednou nám tam tatínek koupil nový gramofon, ale málem mu ho na hranicích zabavili, protože ho ukrýval za sedadlem a nenapsal ho do celního prohlášení.

Zahraniční výlety organizovaly i cestovní kanceláře. Jezdilo se poměrně nepohodlnými autobusy, ve kterých se účastníkům zájezdu o toaletách uvnitř vozidla ani nesnilo a řidiči Karel s Karlem neprodávali nic, tudíž se netrápili ani ztracenými hrníčky s podšálky.

Olej na opalování Jadran. Ochranný faktor 1,9 (!). Za 3,50 Kčs sloužil na dovolených věrně

Olej na opalování Jadran. Ochranný faktor 1,9 (!). Za 3,50 Kčs sloužil na dovolených věrně. Autor: Pavel Hanák

Rujana, 1973. Do Německé demokratické republiky se dalo jezdit bez devizového příslibu

Rujana, 1973. Do Německé demokratické republiky se dalo jezdit bez devizového příslibu

Cyklistická cesta míru po porodnicích

Abychom pronikli za železnou oponu, vymýšleli jsme opravdu krkolomné způsoby. Za ten nejrafinovanější považuji svou novinářskou reportážní cestu s gynekology nemocnice Na Bulovce. Jim se podařilo v roce 1987 sehnat fiktivní pozvání pro 15 lidí na stáž do porodnice v Bruselu. Na jejím základě mohlo ministerstvo zdravotnictví vydat tzv. bílou kartu a tým patnácti stážistů se mohl vydat na cestu, aniž by kdokoliv zkoumal pravost razítek na oficiálním zvacím dopise.

Jenže k velké smůle aktivních lékařů byly ten rok již ministerské kvóty pro stáže ve zdravotnictví vyčerpány, a tak bylo mladým porodníkům doporučeno pokusit se o úspěch na ústředí Socialistického svazu mládeže. Bylo však třeba přidat k odborné gynekologické náplni ještě nějaký svazácký politický podtext. A tak jsme to zkusili s cyklistickou cestou míru.

Oficiální název byl "Cyklistická cesta míru po belgických porodnicích". Prošlo to a navíc se tím pádem na skupinu mohli nabalit i další naši známí a přátelé. Jeden zapůjčil autobus, druhý vybudoval pod jeho podlahou tajnou nádrž na naftu na celou cestu, třetí připravil turistikou trasu po katedrálách.

A samozřejmě pod funkcemi jako trenér či masér cyklistického týmu pak chodil třeba truhlář žádat své komunistické bosy o povolení vycestovat na gynekologicko-mírovou stáž.

A všem to, představte si, vyšlo.

Co čech, to cestovatel

Celkově Češi vyjeli v r. 2008 na rekordních 9,9 milionu dovolených, z toho 4,99 mil. dovolených bylo v zahraničí a 4,92 milionu v tuzemsku. Poprvé v historii Češi utratili za jednu zahraniční dovolenou včetně nákladů v místě pobytu více než 15 tisíc Kč na osobu (Zdroj: ČSÚ)


SROVNÁNÍ CEN ZÁJEZDŮ A LETENEK 1989 - 2009

* Týden letecky v Egyptě, v roce 1990 zhruba 25 000 Kčs/osobu, v roce 1997 17-18 tis. Kč/os., v r. 2009 cca 13 000 Kč/osobu.
* Týden autem v Chorvatsku, apartmán - v roce 1990 3000 Kčs na osobu, 1997 a 2009 - stejná cena zhruba 3000 Kč/osobu.
* Týden u moře v Itálii autobusem, v apartmánu - v r. 1990 cca 5000 Kčs na os., 1997 a 2009 - 5000 Kč/osobu., na jihu Itálie cca 6 tisíc Kč/osobu.
* Poznávací autobusový zájezd do Paříže, v roce 1990 cca 4 000 Kčs/osobu., v roce 1997 i 2009 cca 5000 Kč/os. Nejde ale o zdražení, protože zatímco v roce 1990 Češi cestovali starými autobusy a bydleli v nejlevnějším ubytovacím zařízení, nyní je standardem luxusní autobus s televizí a klimatizací a kvalitní hotely.

* Letenka Praha - Paříž - Praha - v roce 1990 stála přibližně 11 tisíc Kčs včetně poplatků, dnes se stejná letenka prodává i za cca 4000 Kč včetně poplatků. Důvodem poklesu cen téměř o dvě třetiny oproti počátku 90. let je hlavně velká konkurence na linkách z/do Prahy i nástup nízkonákladových leteckých dopravců.

Zdroj: Tomio Okamura a AČCKA

Vaše cesty před rokem 1989

Máte zajímavou historku z vašich cest před rokem 1989? Jaký největší skvost jste si přivezli ze zahraničí před rokem 1989? Chcete se podělit o svůj zajímavý osobní příběh? Podělte se o něj s ostatními čtenáři v diskuzi, nebo nám ho napište. Vaše nejlepší příběhy zveřejníme a odměníme.

Autoři:




Nejčtenější

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Provoz na nejkratším letišti Evropy

Na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora Korfu...  celý článek

Jezero Como patří k těm lokalitám, kam se dá z Česka snadno zaletět na víkend....
Kam létat v zimě: k moři v Maroku se dá dostat už za pětistovku

Nebe nad Evropou nikdy nebylo tak plné, ceny za leteckou dopravu tak nízké a pro cestovatele z Česka se nově přibližují i některé destinace, do kterých...  celý článek

Petrova bouda v Krkonoších už zvenčí opět vypadá jako horská chalupa...
VIDEO: Krkonošská Petrovka už vypadá jako horská bouda, je pod střechou

Petrova bouda na hřebenech Krkonoš, kterou před šesti lety zničil požár, už znovu vypadá jako horská chalupa. Přes léto dostala dřevěná okna a střechu. Zima...  celý článek

Tak samozřejmě, polévání slečen v bikinách šampaňským je přesně to, o čem muži...
Ostrov bude plný sexu, drog a alkoholu, láká na svou dovolenou agentura

Neomezený sex, dvě dívky denně, vstřícný postoj k drogám, alkoholu a jídla, co hrdlo ráčí. Čarokrásné pláže, party na jachtě. Ony čtyři dny na soukromém...  celý článek

Kotelský potok pramení ve Velké Kotelní jámě nedaleko Vrbatovy boudy a táhne se...
Vodí turisty na zapomenuté stezky Krkonoš, zná cesty budařské i dřevařské

Jana Tesařová v Krkonoších rozplétá pavučinu horských pěšin, svážnic, stezek a zanikajících chodníků. Pronikla až do míst, o kterých se návštěvníkům hor ani...  celý článek

Další z rubriky

Film Dovolená s Andělem trefně popsal odborářské rekreace.
Dovolená nejen s Andělem. Odborářské rekreace dělnický lid miloval

Kdyby v létě 1952 revizor Gustav Anděl nevyjel do zotavovny Jezerka, dnešní generace by zřejmě netušily, jak tehdejší odborářská rekreace vypadala.  celý článek

Hřbitov sovětských zajatců
Na moravském konci světa. Putování kolem nejvyššího kopce Malé Hané

Na tomto výletě davy určitě nepotkáte. Budete se totiž pohybovat po jednom z našich vnitrozemských „konců světa“, kde nevedou žádné hlavní silnice ani...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.