Přesto má půlmilionový Hannover svůj nezaměnitelný rys. Koneckonců odsud pochází i šlechtický rod Windsorů, anglické královské rodiny. Dolnosaské hlavní město zůstalo dámou, která ráda působí nevtíravě, ale zároveň i zajímavě. A to přes své takřka kompletní rozbourání během druhé světové války. Kde si toho lze všimnout? Třeba na autobusových zastávkách městské dopravy. Jednou jde o budku se střechou ve tvaru velrybí ploutve, podruhé jde o rozevřenou knihu - a v ní můžete spatřit tureckou rodinku s kočárkem anebo hlouček vesele rozprávějících důchodců. Je zbytečné očekávat, že v tomto městě najdete originální historické památky. Z toho, co kdysi bylo, zůstal v Hannoveru jen nepatrný zlomek. Ostatní vzalo za své při náletech za války. Již proto je nezbytné se při prohlídce zastavit na radnici v ulici Friedrichswall. Uvnitř této majestátní budovy jsou tři obří modely města: první znázorňuje středověký Hannover, druhá první polovinu dvacátého století a třetí rok 1945. Právě u té poslední si lze uvědomit, jak hrůzně to vypadalo, když se z malebných ulic, náměstí a domů takřka rázem stalo jedno velké spáleniště. Rozboření Hannoveru bylo dokonalé a cílevědomé: město odjakživa, a zejména za Hitlera fungovalo jako důležitá křižovatka železničních spojů.
A křižovatkou pro vlaky zůstal Hannover dodnes, neboť mnoho z bleskurychlých rychlíků InterCityExpress či poněkud pomalejších EuroCity a InterCity, které brázdí severní Evropu, se právě zde střetává. "Bohužel cestující jen málokdy napadne, že by si zde mohli udělat jednodenní pauzu či alespoň několikahodinovou přestávku a Hannoverem se projít," říká Normann Saigge z městského turistického střediska, které sídlí přímo u hlavního nádraží. Sídlo tohoto informačního úřadu není vybráno náhodně. Nádraží je místem, kde začíná červená stezka, která se v délce přes čtyři kilometry vine po chodnících kolem zajímavých budov a městských zákoutí. Sledování této trasy tak umožňuje obejít místní památky, aniž člověk musí v ruce stále držet mapu. I když, na druhou stranu, není od věci mít s sebou průvodce s výkladem k jednotlivým zastávkám. Knížečku poskytují v turistickém středisku. Červená trasa se zpočátku vine kolem nudných bankovních ústavů a pasáží, ale brzy vás přivede do uličky Georgswall, kde je na domu s číslem tři malá cedule, pod níž se zasní zejména sentimentálně založení turisté. Zde stával dům, v němž bydlela Charlotte Kestnerová neboli známá Lotta, do níž byl tak zoufale zamilován Goetheův mladý Werther. Hannover měl štěstí v neštěstí, že ho po válce znovu vybudovali inteligentní urbanisté a architekti. Ti již v pozdních čtyřicátých letech tušili, jaký problém čeká města v budoucnosti: doprava. Důmyslně narýsované magistrály proto odklánějí automobilové laviny mimo nejužší centrum, a Hannover se tak může ve svých propagačních materiálech právem označovat i za město klidu a zeleně. Je tu však jedno místo, kde klid a zeleň nabývají pohádkových rysů: rozlehlé královské zahrady Herrenhausen. Jsou sice mimo užší centrum, avšak dobře se tam dá dostat městskou dopravou. Návštěva stojí za to, zejména na jaře a v létě. Jsou zde opravdu úchvatně krásné květinové záhony a ornamenty, fontány a barokní altánky. Strávit zde byť jen jednu hodinu v době, kdy květiny rozkvetou, je balzámem pro duši.
JAK SE TAM DOSTAT:
Hannover je pohodlně dosažitelný jak železničním spojením, tak autem po dálnici přes Drážďany, Lipsko, Magdeburk a Braunschweig.
KDE ZÍSKAT INFORMACE:
Hannover Tourist Information, Ernst August Platz 2, D-30159 Hannover, telefon 0049 511 301425. Anebo v pražské Německé centrále pro turistiku, telefon 24915218.
CO SI OPATŘIT:
Kartičku Hannover Card, která vám umožní - pokud ve městě zůstanete déle - s výraznými slevami se dopravovat a navštěvovat muzea a památky
