Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dobrý člověk žije: v Beaujolais

  0:42aktualizováno  0:42
Zákruty silničky se proplétají mezi pečlivě opatrovanými vinohrady. Nízké zídky lemují nekonečné řady révových stromků, které narušuje jen tu a tam nějaké sídlo. St.-Vérand, St.-Julien, Rivolet, Beaujeu či Les Ardillats. Že vám tyto obce nic neříkají? Zkuste se rozpomenout. Co jméno, to skvostná značka některého svěžího vína. Už jste možná právě tuto ochutnali. Místem kouzelně lehkého nápoje i úžasně přívětivých lidí je francouzský kraj Beaujolais.

Zářijové slunce se zprudka opírá do jižních svahů. JeanMichel Ferraut kráčí po strmé cestě, kus západně od městečka Belleville. Pan Ferraut reprezentuje pátou generaci vinařů na místě, které je jakousi neoficiální metropolí kopcovitého kraje vedle Villefranche-surSaone položeného o notný kus jižněji. A také severnějších burgundských vesnic až po Dijon. "Letos to nebude špatná sklizeň," říká opatrně. Ví, že podobná slova občas mohou sklízet jen kradmé úšklebky. Poslední roky však psaly zlatým písmem kapitoly francouzských pěstitelů.

Je to vůbec možné, aby takové superlativy nediktoval pouhý zájem prodejců a možná nepravdivá reklama? zněly přitom časté pochyby. Nedůvěřivý milovník vína se tomu tvrzení nebránil. Pravda je jiná, říkají vinaři. Prostě přálo počasí. "Pěstitelé nemají ve zvyku si vymýšlet," říká Ferraut. "A to ani nemohou. Už proto, že mají většinou velkou úctu před svým velkým úkolem. Vinařství, to je pokora. Je to tak.

Celý rok se vinař plazí skoro po kolenou vinohradem. Modlí se k obloze, svolává všechny patrony. Noema, otce vinného štěpu. Nebo Bakcha, boha dobrého vína. "Je to víno, co vždy a vše diriguje," říká Ferraut. Dlouhé měsíce se vinař brodí v rozbahněném svahu. Starostlivě sleduje rtuť teploměru a tetelí se strachem při pomyšlení, že by mráz mohl spálit jeho drahocenné keře. Při každé jarní plískanici se mu potom rozbuší srdce. Nervózně přechází podél vinice, když není dostatek srážek.

Ani začátek sklizně však pro něj neznamená oddech. Zdaleka ne! Napjatě sleduje zrání hroznů. Každý večer si sedne a konzultuje to všechno s kolegy. Až když je míra očekávání dále neúnosná, prostě kývne. A akce propuká. Sklizeň vína začne. Ani pak není vinař moc velkým pánem. Skromně pobízí brigádníky z celé Evropy, aby neutuchali v tempu a sklidili hrozny včas. Ještě o něco později se vydá všanc jiným soupeřům: musí totiž kdekoho přesvědčit o kvalitě svého vína. Pak kontroluje zrání v sudech.

Správný vinař si tedy neoddychne celý rok. Sotva sklidí, strasti mu spíše přibudou. Vinařství, to je vášeň. Jenom vyhraněné emoce ho stojí spoustu námahy. A to jen kvůli pochybné cti. Bude letos dobré, nebude? Kdo vám to předpoví? Bez velké zamilovanosti by to nebylo možné. Pan Ferraut sedává se svými kamarády a dlouhé hodiny a dny diskutuje o svém víně. Nic nechce nechat náhodě. "Kolikrát už jsem dal na názor svého přítele," vzpomíná pan Ferraut. "A nikdy jsem neprohloupil." Je to značka, se kterou tady stál jeho otec, děd, i jeho předkové. Zachovat se k ní macešsky by bylo něco podobného jako odvrhnout vlastního syna. Se stejnými přáteli pak posedává, když už je venku zima. Každý už ví, co sklizeň přinesla.

"Mínění přátel je pro mě nejdůležitější. Znamená víc než medaile z veletrhů," říká Ferraut. Pak zbývá už jen diskutovat, laskat se s lahvemi a přemýšlet o příštím roku. A také o tom, zda není třeba nová investice. Vinařství, to je práce. A není jí málo. Žádný vinný keř totiž neroste do nebe na věky věků. "Tento vinohrad je starý už asi padesát let," ukazuje pan Ferraut.

Kde má brát majitel vinice na nové investice? Musí si naplánovat, kdy a kde začít s případnou obnovou. Musí také opatrně zvažovat, jak nakupovat novou technologii. Jednu věc však zatím v kraji Beaujolais většinou neřeší. Stroje na sklízení hroznů tady zatím příliš neprorazily. Nehodí se do prudce svažitého terénu ani k druhu keřů. Proto jsou tak vítáni brigádníci ze všech koutů světa. Pro většinu z nich znamenají dva týdny sklizně nejen přijatelný výdělek, ale i velkou porci legrace. Bez ní se v Beaujolais nic neobejde.

Nejpřijatelnějším vtipem je například rozmačkaný hrozen za krkem ve chvíli, kdy se oznámí, že na statku zrovna neteče teplá voda. Když skončí sklizeň, jde humor stranou. Prodej vína je totiž velmi vážná věc. Vinařství, to je obchod. Právě Beaujolais je nejlepším důkazem toho, jak důležití jsou v celém procesu negocianti neboli obchodníci s vínem. Značky zdejšího kraje léta uvadaly a jen bezmocně šilhaly po svých slavných burgundských bratrancích. Tehdy přišel Georges Duboeuf, který v 60. letech rozhýbal obchod s Beaujolais.

Mladé svěží víno s chutí po ovoci se stalo celosvětovým hitem. Z necelých dvou milionů lahví v padesátých letech se prodej vyšplhal až na neuvěřitelných 90 milionů lahví ročně v současnosti. Přesto se pan Ferraut brání hovořit o konjunktuře. "Před takovými sto padesáti lety bylo v okolí čtyřicet vinařských podniků," říká. Dnes jejich počet klesl na pouhé dva. Výroba se koncentruje. "Co naděláte, trhu s vínem nikdo nic nenadiktuje."

Ferraut odmítá tvrzení, že by každoroční povyk kolem Beaujolais byl pouhým reklamním trikem. Nebýt šikovných obchodníků, dobrá značka by se tak jako tak k lidem dostala, tvrdí. Ale asi by přece jen nebyla tak slavná po světě. Její jedinečnost však nelze popřít. Kraj Beaujolais je výjimečný tím, že proslul jednou jedinou odrůdou. Jmenuje se Gamay. Fialově až tmavomodře zbarvené svěží ovocné víno časem získalo větší díl slávy i trhu než klasické burgundské. Šest z deseti lahví burgundského připadá dnes na beaujolais.

Nepočetné zástupy snobů nad touto skutečností mohou jen ohrnout nos. Tento dojem se prohlubuje, pokud jde řeč o Beaujolais Nouveau: žádný čestný vinař nemůže prohlásit, že je to dokonalé víno, zní časté tvrzení. Pan Ferraut říká, že nejlepším argumentem je sklenka jeho vína. Drží ji v ruce, ročník 1992 a zvolna upíjí. "Největší odměna nejsou čísla o prodeji," říká. "Nejvíce potěší, když přijdou kamarádi a poklepou po ramenou. To pak stojí za celoroční dřinu."

Vinařství, to je kamarádství. Jsou to nejkouzelnější okamžiky z celého roku. Když přijdou podzimní plískanice a na kraj sedá mlha, vinaři si sednou do sklípku a povídají si. Zapomenou na své účetní deníky. I na to, že některé stroje přestávají sloužit a někteří brigádníci byli vzpurní. Teď je ta pravá chvíle vychutnat si své víno. Je dvojaké, jako bývají ženy. Má něco z červeného (barvu) a něco z bílého (lehkost).

Možná si ještě někdo vzpomene, jak se v tomto kraji pilo z velkých džbánů, které se plnily přímo ze sudů. Přišel přechod na lahve, pohodová posezení však zůstala. V takové chvíli je čas na hádanky. Testují se různé ročníky. A nic neudělá vinaři větší radost, než když si někdo splete jeho beaujolais s některým burgundským.

MŮŽE SE HODIT

Co je třeba vědět

Kraj Beaujolais je nejjižnějším výběžkem Burgundska. Zdejší vína byla dlouhá léta podceňována. Jejich úspěch zaručili obchodníci, kteří dokázali přesvědčit svět o kvalitách mladého vína Beaujolais Nouveau. Beaujolais je skvělým doplňkem uznávaných burgundských vín.

Informace

Maison de la France, Vídeň, tel.: (00431) 503 28 90 nebo francouzská turistická centrála www.rhonetourisme.org (00334) 72 56 70 40

Co si přečíst

Gabriel Chevallier: Zvonokosy Robert Joseph: Francouzská vína Tom Stevenson: Světová encyklopedie vín

Průvodce slavnými ročníky

Zde jsou některé obzvláště vydařené ročníky z poslední doby: 2000, 1999, 1996, 1994, 1992, 1990, 1989, 1985, 1983, 1978, 1976.

Jak se tam dostat

Z Prahy létá do Lyonu denně společná linka Air France a ČSA. Přijíždíteli z Paříže, můžete využít rychlovlak TGV. Nově linka pokračuje až do Marseille. Více informací na stránkách www.csa.cz a www.airfrance.cz a na telefonním čísle 24 22 71 64 (65)

Autor:


Nejčtenější

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, nejslabší mají stále Afghánci

Pokud by prý města a obce ze svých peněz nedotovaly úkony, které na ně přenáší...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, ale Singapurci. Obyvatelé tohoto městského státu v jihovýchodní Asii se díky...

Experti varují před tuningem elektrokol. Stroj zničí a je nebezpečný

Redaktor MF DNES Miloslav Lubas s manželkou si vyzkoušeli, jak se v Jizerkách...

Někteří majitelé elektrokol své stroje upravují a navyšují jejich maximální rychlost s podporou motoru. Proti tuningu...



Tady nepospíchá ani řeka. Pěšky naším nejmenším národním parkem

Ráno u Dyje na rakouské straně

Řeka Dyje vyhloubila za miliony let mezi Vranovem a Znojmem divoký a zalesněný kaňon se spoustou meandrů, kamenných...

Na Mount Everestu řádí pojistná mafie. Horolezce okrádaly i nemocnice

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Stovky milionů dolarů během několika posledních let měly vydělat na pojistných podvodech nemocnice, společnosti s...

Bez stativu nejdu. Největší hříchy fotografa při cestě za skvělými obrázky

Hříchy fotografů 01

Fotíte dobře a rádi? Možná, že čtete i odbornou literaturu, časopisy, diskuse na internetu, nebo se bavíte se stejně...

Další z rubriky

Zbourat a znovu postavit. Unikátní most v Kambodži přitahuje tisíce turistů

Oprava bambusového mostu přes řeku Mekong v kambodžském Kampong Chamu

Měří víc než kilometr, tvoří jej padesát tisíc bambusových stébel a každý rok jej místní strhnou a znovu postaví. V...

Sezona skončila, lidé jsou pryč. Kam na poslední chvíli k moři a do hor

Noli, ležící západně od Janova, patří k nejpěknějším místům Ligurie.

Mnohem méně lidí, mírnější ceny, přitom ještě stabilní počasí. Takové jsou hlavní výhody návštěvy přímořských i...

Botswana se vzpamatovává z největšího masakru slonů v historii

Botswaně patří s odhadovaným počtem 130 000 slonů světové prvenství ve výskytu...

Téměř devadesát slonů zabitých v posledních několika měsících pytláky nalezli ochránci zvířat v Botswaně. Podle...

Najdete na iDNES.cz