Čtyřicetiletý inženýr z nizozemského města Spijkenisse cestuje po světě a fotí sopky už deset let. Používá při tom jedinou ochrannou pomůcku - plynovou masku, jinak jezdí v běžném turistickém oblečení.
Jeho vášeň se zrodila v roce 1999 na Kanárských ostrovech na Lanzarote. Na tomto ostrově sopečného původu, který je zapsán jako biosférická rezervace na seznamu UNESCO, lze najít na 100 vulkánů a 300 kráterů. Právě na Lanzarote si Koster vzpomněl na dobrodružné články o sopkách, které jako malý kluk "hltal" v cestopisných magazínech.
Nedlouho poté spatřil erupci Stromboli na Liparských ostrovech a od té doby už se nezastavil. Do Itálie na Stromboli i Etnu se vrátil hned několikrát, dále fotografoval v USA - supervulkán Yellowstone, St. Helens a Mount Rainier. Zatím nejdál fotil sopky v Etiopii, v Tanzanii a na Havaji.
Život se řídí podle vulkánů
Pro Kostera je jeho koníček tak důležitý, že se všechny důležité události ve svém životě snaží sladit s činností vulkánů. Svoji ženu Irmu (36 let) požádal o ruku na Kanárských ostrovech v říjnu 2000 během výstupu na sopku Pico de Teide, která je zároveň nejvyšší horou Španělska (3 715 m).
"Irmu sopka moc nezajímala, byla prostě šťastná, že jsem ji požádal o ruku," říká vášnivý cestovatel a fotograf. "V té chvíli ji určitě ani ve snu nenapadlo, jaké budou naše líbánky," dodal.
Následující rok pár zamířil na svatební cestu na Sicílii, v té době se totiž probudila Etna. Jak obrovské ale bylo Kosterovo zklamání, když dorazili na místo ve chvíli, když Etna přestala soptit. Nakonec se ale líbánky v žáru soptícího obra přece jen uskutečnily, novomanželé totiž nakonec zamířili k aktivnímu vulkánu Lengai v Tanzanii.
Nebezpečné situace
S čím Patrick Koster fotíFotoaparáty: Canon EOS 50D, EOS40D, EOS 3. Objektivy: EF 17-40 mm f/4.0 L, EF 24-70 mm f/2.8 L, EF 70-200 mm f/2.8 L IS, EF 2x II extender. |
"V Tanzanii jsem fotil na skalnaté plošině, kde jsem měl dobrý výhled na tekoucí lávu," vzpomíná cestovatel. "Jen na chvíli jsem poodběhl, abych to vzal z jiného úhlu, a když jsem se vrátil, plošina byla pryč. Měl jsem štěstí."
Loni v Etiopii zachránil Kosterovi život zkušený, placený místní průvodce, který se osvědčil jako vynikající vyjednavač při několika náhodných střetech s ozbrojenými gerilami.
"Pokud se ale všechna tahle rizika a útrapy přetaví v aspoň jednu výjimečnou fotografii, pak jsem šťastný," uzavírá Koster.