Po ledových stěnách stékají na zem malé kapky. Kolik vody tam někde nad stropem asi je? vtírá se nervózní otázka. Prý přes tři miliony metrů krychlových. A jestlipak ta hromada betonu někde nemůže povolit? hned další. To když vám průvodce sdělí znepokojivou skutečnost, že někdy je třeba také zapnout čerpadla a pumpovat vodu. "Ta je ale jen ze skály," konejší vás průvodce, když vidí popelavé tváře. Lepší náladu návštěvníkovi hustí alespoň barevná abstrakce na jinak bílých stěnách. Po pár desítkách metrů je tady cíl. Zaskřípou další dveře a vy se nestačíte divit. Představte si menší fotbalové hřiště, padesát metrů do výšky. To je kaverna. Skrývá dvě obří Francisovy turbíny. "Je to největší reverzní soustrojí na přečerpávacích elektrárnách v Evropě," praví se v průvodci. Každá z nich má výkon 325 MW. Jak to, že se to vše vejde do přehrady? zíráte na tu obrovskou halu, za kterou by se nemusela stydět žádná středně velká továrna. Uprostřed trůní dva gigantické jeřáby. Průvodce otočí vypínačem a prostor je zalit světlem. Reflektory za okny pracují na iluzi normálního dne. Asi je to užitečné. Radek Mucha, jeden z mužů, kteří pečují o hladký chod toho všeho, nepřipouští, že by mu dlouhý pobyt pod zemí vadil. "Děláme dvanáctihodinové směny, ale cítím se tu jako doma." Někdo by si to vše raději blíže osahal, jde se tedy dolů. V každém patře zdobí dveře nápis s nadmořskou kótou, je u ~ zaková menší cesta do středu země. "Tak to je plášť turbíny," ukazuje průvodce. Obří těleso probouzí úctu. Lopatky si jen představujete, jak dolujete v paměti obrázky ze školních knih. Veškeré zařízení je rájem pro milovníka vernovské estetiky. Opatrně prolézáte kolem železných trubek, ventilů, držíte se zábradlí, jen ty obří nýty tu trochu chybějí. Navíc jsou naopak pulty s tlačítky či měřidla všech velikostí a forem. V jiném prostoru jsou blokové transformátory. Posloucháte ty neskutečné cifry o mnoha nulách a raději si ani nepředstavujete, co kdybyste se někdy ocitl v těsné blízkostí těch obludných potrubí, která rozvádějí elektřinu. Přehrada má daleko k zaprášené fabrice. Všude čisto, asi tu mají pilné uklízečky, napadne vás. Přehrada také nejsou jen pochůzky podzemím. "Je to nádhera, když jedete do práce a na stráních kolem běhají srny," říká Radek Mucha. Lidský rozměr mají určitě i stavby na povrchu. Zkosené střechy ve stylu horských staveb jsou bezesporu vkusnější než mnohé novostavby rozeseté jako ošklivé vředy po všech vesnicích v Jeseníkách. Máte pochyby, jistě. Muselo technické dílo zabrat místo zrovna zde, v nejkrásnější patru hor? V tuto chvíli však vadí méně než kdysi zalesněné hřbety zhyzděné neuctivým drancováním lesa. Je tu možná i další důvod, proč přehrada tolik nevadí. Je vlastně celá pod zemí. "Máme tu okolo osmi a půl kilometru podzemních chodeb," říká Radek Mucha. Potrubní šachty, větrací šachty, schodiště, měřící zařízení. Mají tu i výtah. A velín, kde se to vše řídí. Obrazovka hází tajemné údaje o chodu elektrárny, co se nahodí a co vypne. Dozvíte se, jak funguje přečerpávací elektrárna. Dplňuje se jako den a noc, zdá se vám. Pro svoji funkci využívá přebytku elektrické energie zpravidla v nočních hodinách. V době zvýšené spotřeby se pak v turbínovém režimu vyrábí energie. Přitom se využívá také horní nádrž. Horní nádrž? Tak tedy nahoru. Autem to jde, na kole to chce opravdu velkou vytrvalost. Z 800 metrů je třeba se vyšplhat až k úpatí Medvědí hory, do výše 1350 metrů. Vystoupáte těch pár posledních schůdků k nádrži a žasnete. Horní nádrž je taková obří louže, která nahradila temeno hory. Tak tohle je naše nejvyšší jezero. Sledujete hladinu, odráží jen mraky. Nic divného, okolo je jen máloco ještě výš, jako třeba Praděd se štíhlou siluetou vysílače na obzoru. Jáma, vyhloubená úctyhodných šedesát metrů do nitra hory, je pokrytá přírodním asfaltem. Zkuste jít okolo. Jdete, jdete, vypadá to jako malá procházka. Tak na pět minut, říkáte si. Omyl! Po obvodu má hráz 1750 metrů. Je to celkem fuška po tak náročném stoupání. Tam někde pod hladinou je ústí obřích přivaděčů. Znamená to dlouhých jeden a půl kilometru, než voda doputuje na lopatky turbíny dole v elektrárně. Sledujete líbeznou krajinu, která nijak nenaznačuje, jaké vodní spousty pod ní neustále putují dolů či nahoru. A hora se přitom ani neotřese, je to bytelná desenská rula. Večer si pak v hotelu rozsvítíte v pokoji a přemýšlíte, jakže to vlastně ta elektřina k vám putuje. Odpolední slova průvodce se rozplývají v mlze a vy možná uznáte, že stále nechápete skoro nic.
Může se hodit
EXKURZE:
zajišťuje Energotis
Rejhotice 75,
788 12 Loučná nad Desnou,
tel.: 0649/ 23 50 91
UBYTOVÁNÍ:
dobrý je Pension Oáza,
Loučná nad Desnou
tel.: 0649/23 52 66
 Přehrada Dlouhá stráň. |
