sklenice

sklenice | foto: Gambrinus

Do Londýna na Gambrinus za dvě dvacet

Je prý jediná v celém ‘pospojovaném’ království - česká hospoda, nacházející se v londýnské čtvrti West Hampstead. Jmenuje se Czech & Slovak House. Žadný český ani slovenský house se tam sice nehraje, ale přesto mi přišlo lákavé zajet tento podnik obhlédnout. Když vystoupíte ve West Hampsteadu z metra, ocitnete se v poměrně živé ulici West End Lane. Avšak vydáte-li po ní směrem k české hospodě, rušnejší část ulice náhle mizí a přechazí v poklidnou obytnou čtvrť. Sice ješte minete bridžový klub (který však vypadá již poněkud zašle), ale jinak začínáte mít pocit, ze svou lokalitou je zdejší český hostinec jakousi ‘Hospodou Na mýtince’

…Konečně je k vidění poutač s názvem hostince a s nápisem Gambrinus, navíc na dvorku před vstupem stojí zaparkovaná škodovka stotřicítka - takže je jasné, že ‘jsme doma’. Moje první návštěva ovšem nebyla úspěšná - bylo totiž pondělí, a to přece býva v českých putykách zavírací den…(nikde jinde jsem tady v Londýně ‘pondělní zavíračku’ zatím neviděl).

Takže napodruhé - to byl zrovna nedělní podvečer - jsem už šel najisto. Přiznám se, že cestou jsem byl ještě poněkud skeptický - říkal jsem si, že ať se hostinec bude tvářit sebevíc česky, že to určitě nebude ono - opravdu česká může přece být jenom ta hospoda, ve které je to ‘správné’ české osazenstvo, vytvářející tu nezaměnitelnou atmosféru. K příjemnému překvapení po vstupu do hostince proto patřilo, že ‘ony požadované typy’ (a tudíž patřičná atmosféra) se uvnitř nacházejí a že v lokále je docela živo.

Za dveřmi hostince se nejprve ocitnete ve vstupní hale - trochu si tedy připadáte jako u někoho na návštěvě. Vybrat si lze ze dvou místností - v té menší a útulnější se nacházi výčep a také z ní lze vyjít do venkovní části - nevelké terasy, nabízející příjemný výhled do zahrady za domem. Avšak zůstaňmě uvnitř - výzdoba na stěnách je opravdu pestrou směskou - lze spatřit TGM, Václava Havla, Winstona Churchilla, několik map jak Česka tak Slovenska, fotbalové mužstvo Slavie, Jaromíra Jágra, několik černobílých fotografií z filmu Postřižiny…V lokále to patřičně ‘hučí’ a probírají se samozřejmě veškerá důležitá témata. A to jak v jazyce českém, tak anglickém - osazenstvo totiž tvoří Češi a Slováci v Londýně žijící, české a slovenské ‘au pairky’ a potom lokální studenti a pivaři - ti už se zdají být poněkud počeštěni a pomáhaji tak dotvořit onen výše zmíněný požadovaný kolorit českého ‘pohostinského zařízení’. Hlavními postavami je ovšem samozřejmě obsluhující pár - pan výčepní a jeho - pravděpodobně - manželka. Oba (asi tak ve věku pětatřiceti let) se zdají být postavami na svém místě. Pan výčepní děla svou práci opravdu poctivě a nabízí Gambrinus v krásných kulatých půllitrech s nádhernou pěnou (vy co jste někdy byli v anglické hospodě, tak chápete, proč to tak zdůrazňuji...), rozmlouvaje přitom se štamgasty. U paní hostinské si sice nejprve všimnete otrávených výrazů, typických pro dlouholeté pracovnice v českých pohostinstvích, avšak při objednávání zjistíte, že jedná s hosty mile a že ‘stíhá’. Takže nic nebrání tomu, abyste se cítili v pohodě a abyste nezavzpomínali na domov - i ty půllitry cinkají tak, jak to jinde v Londýně neuslyšíte. Způsob obsluhy je však anglický, tzn. s objednávkami se chodí k baru (v tomto případě však lépe sedí výraz ‘k výčepu’) a za vše se platí předem. Cena za jeden Gambrinus (2,20 libry) vám sice při přepočtu na koruny vyjde děsivá, na londynské poměry je to však cena spíše příznivější. A taky je svým způsobem příjemné, když vám paní hostinská podává točený Gambrinus a česky vám říká: ‘dvě dvacet’. Něco takového už v Čechách neuslyšíte (možná zase někdy v budoucnu, jestli budeme platit Eurem…).

Jídelní lístek nabízi všechny důlezité české ‘vychytávky’ - masová polévka, tlačenka s cibulí, moravská klobása, povinné knedlíkové sety jako vepřo-knedlo-zelo, svíčková, guláš atd. Za polévky a předkrmy zaplatíte tak dvě až tři libry, za hlavní jídla minimálně liber sedm. V nabídce jsou i sladkosti, jako třeba meruňkové knedlíky či ‘Bohemian Povidl Buchta’. Vlastní zkušenost jsem udělal pouze s moravskou klobásou - vše bylo tak, jak má být, dokonce i s českým chlebem.

Když jsem z ‘českého a slovenského baráku’ odcházel, připadal jsem si, jako bych se do londýnského reálu zase musel vracet z poněkud jiného světa. ‘Českost’ prostředí během mé návštěvy možná ješte umocnila skutečnost, že jsme hráli jakýsi fotbalový zápas s Německem, a hlouček přítomných sledoval toto kláni v televizi. Samozřejmě náležitě hlasitě, se všemi komentáři, radami a nadávkami, které se povetšinou nedají slušným jazykem vyjádřit. Jeden chlápek, který si šel z terasy pro dalši pivo, se zajímal - proč kvůli tomu tak blázníte, vždyť je to jenom ‘friendly match’?! Jeden z ‘diváku’ se na něj podíval, přísně si ho přeměřill a pak mu odvětil: ‘No match is friendly!’ Jestli měl pravdu, to posoudit nedokážu. Avšak pokud jde o českou hopsodu v Londýně, tak ta podle mého názoru rozhodně ‘friendly’ je.