Ihned po příletu do Irska si uvědomíte, že ČR stále není členem Evropské Unie. Přepážky rozdělené na "EU Passangers" a "NonEU Passangers" hovoří za vše. Zatímco první z nich proudí lidé jen s prokázáním se jakési kartičky, u druhé přepážky se tvoří dlouhé fronty, v nichž vy jste vždy ten poslední.
Neutěšujte se faktem, že kolem vás jsou povětšinou lidé s nepříliš hodnověrným vzezřením a oděním. Na vzhledu zkrátka nezáleží.
Po výslechu imigračním úředníkem, za který by se nemusela stydět ani "slovutná" KGB, dostanete povolení jen na "nezbytně dlouhou dobu". Tedy do data vaší zpáteční letenky, nebo podle hotovosti, jakou se prokážete (38 euro na den při zajištěném ubytování, 112 euro při nezajištěném ubytování).
Všechna potvrzení s sebou, nikdo vám do hotelu pro potvrzení rezervace volat nebude! Někteří imigrační úředníci tolerují i zvací dopis, který musí být přeložen do angličtiny s kontaktem na zvací osobu. Tyto informace se totiž ověřují.
Já měl tu smůlu, že jsem svoji letenku "zabukoval" na 10 dní s tím, že pokud si najdu práci, let si zkrátka přeložím na pozdější termín. Imigrační úředník zhatil mé plány, když mi sdělil, že mohu maximálně žádat Imigrační v centru Dublinu o prodloužení pobytu. See You. Vyzvedl jsem si tedy zavazadlo a vydal se vstříc novým dobrodružstvím.
Střecha nad hlavou a za kolik
Po zakoupení mapy Dublinu jsem se vydal shánět ubytování. Na internetu se nachází celkem slušná nabídka nejrůznějších bed an breakfast hotelů, penzionů, ale také levnějších hostelů. Nejvíce se dá ušetřit, pokud překousnete přítomnost dalších 15 - 20 lidí na pokoji. Potom se dá v Dublinu přespat za 14 - 17 euro. Šestilůžkové pokoje už stojí kolem 22 euro a za luxus v single room (sám na pokoji) zaplatíte 30 - 45 euro.
|
Česko v Rusku nebo v Rakousku? |
V každém hostelu naleznete vcelku čisté záchody i sprchy, teplou vodu, televizi, hernu, internet, ale zejména mnoho mladých lidí z celého světa. Jak se říká - od Šumavy k Tatrám. Ovšem opačným směrem. Drtivá většina hostelů poskytuje i snídaně, což oceníte zejména tam , kde není limitován příděl porce na osobu. Všechny hostely se nacházejí poblíž centra, takže pro turisty i pro vás zcela ideální.
Většina obyvatel hostelu přijela stejně jako vy shánět práci a je zajímavé poslouchat Američany, Kanaďany a Australany, že zkrátka sbalí kufry a jedou si do Dublinu vydělávat eura. Na mou nevěřícnou otázku proč? reagovali zcela zaskočeně, že je to prý úplně normální. Že chtějí cestovat, poznat Evropu a na to si vydělat třeba právě v Dublinu. Pro ně to zkrátka není žádný problém. Řeč mají stejnou a o nějaká víza se bát nemusí, tak co.
Další možností k nocování je podnájem, přičemž nejlevnější jsou nabídky lidí k tzv. sdílení bytu či pokoje (share accomodation, shareroom). Ceny těchto podnájmů se pohybují od 250 do 340 EU na měsíc. Záleží na štěstí a náhodě, na jaký podnájem narazíte.
Možnosti zaměstnání v Irsku
Po třech dnech prolézání celého Dublinu a nabízení desítek životopisů jsem zjistil, že najít práci v Irsku není vůbec jednoduché. Obzvláště pak, když jste z ČR, nemáte pracovní povolení, PPS number (daňové registrační číslo) a vypadáte, jak vypadáte.
Při návštěvě restaurace, pubu či jakéhokoliv obchodu, supermarketu či konzumu si nejdříve vyžádejte manažera. Ušetříte tím mnoho času. Nemá smysl ptát se na práci řadového zaměstnance. Nejenže vám nerozumí, navíc vám pod nos strčí jakýsi produkt oné prodejny, což se on mylně domníval, že ho od něj žádáte.
Manažer vás nejdříve trpělivě vyslechne a poté vám sdělí za a) že v současné době bohužel žádné volné místo nemá, ale stavte se za 3 týdny, člověk nikdy neví b) zeptá se vás, odkud to vlastně přicházíte, a když zjistí, že slovo CZECH není nabídka k úplatku jakýmsi šekem, ale název státu, galantně vás odmítne c) dá vám vyplnit APPLICATION FORM, který pak zastrčí do zásuvky s nápisem "svorky, tužky, kancelářské potřeby" d) sdělí vám, že můžete nastoupit zítra ve 12.00, plat je 6,20 EU na hodinu a kdo se moc ptá, moc se dozví.
Bohužel možnost d) se naskytne Čechovi jen jednou za život, neboť poté na tomto místě zůstane až do konce.
|
Ale vážně: Najít práci v Irsku načerno se zatím ještě dá. Je to ale souhra štěstí, náhod apod. Je potřeba ptát se opravdu všude, nebát se práce jako umývání nádobí, uklízení pokojů apod., ale hlavně nepropadat panice, když po čtyřicáté vyplňujete dotazník nebo když za vámi běží tlupa rotvajlerů. |
Práce do 8 dnů
Mně se podařilo nalézt práci až po osmi dnech prolézání celého Dublinu a okolí. Znám příběhy Čechů, jimž se to podařilo do 3 dnů, ale také těch, kteří se po 14 dnech vrátili domů s nepořízenou. Je třeba ale přiznat, že "zlatá doba" před pár lety je pryč.
Od roku 2002 platí v Irsku zákon, který práci cizincům z nečlenských zemí Eu ztěžuje. A navíc je dobré si uvědomit, že nejste jediný, kdo hledá v Irsku práci a že každý podnikatel dá radši přednost EU občanovi před vámi. Ale nezapomeňte, že risk je zisk, štěstí přeje odvážnému a komu se nelení, tomu se zelení!
Pokud už nějakou práci naleznete, máte téměř vyhráno. Všichni zaměstnavatelé jsou velmi trpěliví, prominou nějaké to nedorozumění způsobené neznalostí anglického jazyka, všechno vám vysvětlí, ukážou a dokonce nezapomenou předat výplatu ve smluvený den. Platí se každý týden, vždy za týden předešlý.
V Irsku si můžete vydělat 5 - 10 EU na hodinu, někdy i více. Záleží samozřejmě na práci, kterou vykonáváte.
|
Přečtěte si: Jak chutná těžce vydělaný dolar v USA? |
Nejobvyklejší profese bez pracovního povolení jsou ve společném stravování od postu umývače nádobí až po vrchního číšníka restaurace. Práce se dá najít v supermarketech, v Mc Donaldu, v obchodech, ve skladu apod. Mzdy se zde pohybují mezi 6 a 8 EU na hodinu.
Na vyšších postech je už vyžadováno pracovní povolení, které je nutné získat před odjezdem do Irska. Ale výjimka potvrzuje pravidlo, což v Irsku platí dvojnásob. Někteří šťastlivci dostanou místo, kde jim zaměstnavatel ochotně zařídí i zaplatí pracovní povolení. Tito lidé jsou ale dětmi štěstěny nebo bohatých rodičů.
Immigration office a irská byrokracie
Po nalezení Harcourt street poblíž centra Dublinu, kde se imigrační nalézá, jsem vstoupil do malé čekárny se zhruba 12 lidmi. To mám ale štěstí, pomyslel jsem si. Posléze jsem ale zjistil, že vedle této čekárny se nalézá ještě jedna, o mnoho větší, s téměř 60 až 70 nedočkavci. Záhy jsem pochopil, že lidé venku na lavičkách si nepřišli pohovořit s přáteli. Vyzvedl jsem si kartičku s číslem, se kterým jsem čekal další tři hodiny, až na mě přijde řada.
Po prvním setkání s úředníkem jsem se dozvěděl, že k prodloužení pobytu potřebuju potvrzení o zaplaceném ubytování a výpis z účtu. O dva dny později jsem byl s těmito dokumenty vyhozen, že musím mít založený účet u irské banky s potvrzením o zůstatku.
|
Tohle je pro Irsko typické: |
Potřetí jsem na imigrační přišel se všemi možnými potvrzeními a dokumenty a mladý úředník se mě dotázal: Co chcete v Irsku dělat? Po ujištění, že budu v Irsku cestovat, jsem dostal razítko opravňující mě k tříměsíčnímu pobytu, bez jakýchkoli vyžadovaných dokumentů. S tímto postupem jsem se pak setkal v Irsku ještě mnohokrát.
Irské banky
Založit si účet u irské banky, není vůbec jednoduchá záležitost. U jedné z nich chtějí ono, v druhé zase to, ve třetí to i ono a ve čtvrté neví, co je zrovna za den. Zvolil jsem tedy tu, která vyžadovala nejméně dokumentů a vydal se do ní druhý den s potvrzením o ubytování a s pošramoceným sebevědomím.
Ono se to řekne: "potvrzení o ubytování"!. Ale pokud jste v podnájmu, nebo snad v hotelu, penzionu nebo hostelu, musíte zajít zrovna do té banky, u níž má váš pronajímatel, hotel nebo penzion konto s dopisem, ve kterém se pronajímatel zavazuje za vaši osobu apod.
Ale v Irsku platí "trpělivost růže přináší" takže až přijdete do této banky počtvrté či popáté, účet vám vyhotoví bez jakýchkoli potřebných dokumentů.
|
VE 2.DÍLU SE SEJDEME V IRSKÉ HOSPODĚ - V ÚTERÝ 3. ÚNORA! |
 Přirozenou osou irské metropole Dublinu je řeka, vlastně spíše říčka Liffey rozdělující město na severní a jižní část. Většinu památek naleznete spíše na jihu. |
 Nejživější, nejširší, nejbarvitější v Dublinu je Grafton Street. Ta je přirozeným centrem nákupní zóny plné obchodů, obchůdků a hospod. Jedním z typických dárků z Dublinu je staromódní klepadlo, kterým se buší na dveře, pokud vám nestačí či nezvoní zvonek. |
 Tyto dveře jsou černobílé, ale jiné jsou v barvě růžové, bleděmodré, fialové, snad ve všech barvách, které si lze představit. A všechny jsou zasazeny do nádherných georgiánských domů, často porostlých břečťanem, na Merrion Square. |
 Ač je Irsko převážně katolické, katedrála svatého Patrika, irského patrona, patří protestantům. Děkanem tu byl i slavný autor Gulliverových cest Jonathan Swift. Jsou tu k vidění dveře, které kdysi pomohly k ukončení sporu mezi dvěma lordy. Jeden se ze strachu před druhým zabarikádoval v katedrále. Ten druhý spor vyřešil tak, že vysekal do dveří díru a tou pak podal ruku na usmířenou. |
 Samozřejmě, Dublin bez guinnesse si nelze představit. Pokud budete mít při ochutnávce na závěr expozice v továrně Guinness štěstí na obsluhu, dostanete ho načepovaný tak, že na jeho bílé čepici budou znatelné vlnky ve tvaru trojlístku - národního symbolu Irska. |
 HA’PENNY BRIDGE |
 Pokud byste se chtěli o tomto pivu dozvědět něco více, vydejte se do Guinness Storehouse. Jeho součástí je muzeum, ale i bar v nejvyšším patře budovy, kde na vás čeká pinta Guinnesse s trojlístkem, národním znakem Irska, "namalovaným" v pěně |
 Přímořské městečko Bray, dnes vlastně považováno za jižní předměstí Dublinu. Jakási vstupní brána do státu Wicklow. |
 Christ Church Cathedral v Dublinu |
 Bray - jižní cíp Dublinu |
 Hlavní pošta v Dublinu |
