Do Dolomit za sluncem

- Na lyžování v Dolomitech by měl pomýšlet hlavně ten, kdo si chce užívat pohodlného lyžování na prosluněných svazích. "Zataženo je tady průměrně jen každý pátý den," slibuje marketingový ředitel zdejších vleků Gerhard Vanzi. Návštěvník na oplátku musí oželet alpské prašanové sjezdy ze čtyřtisícových výšek, krkolomné sjezdovky i velké snowboardové parky.

Pravověrného lyžaře však mile překvapí, že se mu pod nohama nebudou plést téměř žádní snowboardisté. "Italové milují jemnou techniku a snowboarding je pro nás sport plný hrubé síly," komentuje tento fakt s jemnou nadsázkou lyžarský instruktor z údolí Fiemme Sergio Zorzi.
I na jednoduché sjezdovky je však potřeba dobré, nejlépe carvingové lyže s ostrými hranami. Italové totiž téměř na všechny sjezdovky stříkají umělý sníh a potom ho dusají rolbami až se z něj stane velmi tvrdý firn. Mnohdy je proto na lyžařské areály již od února groteskní pohled. Na loukách již kvetou hořce, začíná se zelenat tráva a mezi tím vedou upechované bílé dálnice plné lyžařů
Dolomity na lyžích - to je hlavně provincie Trentino a jednotná permanentka zvaná Dolomiti Superski. Šestidenní lístek, který platí ve dvanácti střediscích s necelými čtyřmi sty kilometry tratí, přijde v přepočtu na pět a půl tisíce korun.
Od poloviny března, kdy končí hlavní sezóna, je o sedm set korun levnější. Děti do osmi let jezdí zdarma a do dvanácti let mají poloviční slevu.
Permanentka opravňuje i k bezplatné jízdě skibusy, které všechna střediska propojují. Na vzdálenejší místa však jedou autobusy i dvě hodiny, protože se musejí proplétat serpentinami ze sedla do sedla. Kdo jezdí raději vlastním autem, musí počítat s nasazováním sněhových řetězů. Při jízdě do nepřehledných zatáček nesmí zapomenout na klaxon, protože na silnici se místy vejde jen jedno auto.
Pro naprosté začátečníky je nejlepší středisko Catinaccio německy zvané Rosengarten. Z obce Vigo di Fassa vede lanovka do údolí, ve kterém je sedm lehkých sjezdovek ukrytých v lese. Pro začátecníky je dobré i to, že sem jako do jediného italského střediska mají snowboardisté vstup zakázán.
"Chloubou střediska je ovšem osmá Tombova sjedovka, kde mistr trénoval obří slalom," pyšně říká místní manažer tridentské turistické centrály Carlo Guardini. Je tak prudká, že kdo na ní upadne, skončí obvykle až v lese.
Zkušenejší lyžaři, kteří si chtějí užít panoramatických výhledů, jezdí na tak zvaný lyžařský kolotoč Sella Ronda. Pomocí lanovek a vleků se dá totiž objet skalní skupina Sella. Celá trasa má sjezdy o celkové délce sedmačtyřiceti kilometrů. "Celý kolotoč jsme v pohodě objeli za den a to jsme si ještě dávali bohatý oběd," vzpomíná na loňský zážitek česká lyžařka Dagmar Fryčová.
Klasické lyžování pro celou rodinu nabízejí střediska v údolí Fiemme. V horních částech nad hranicí lesa jsou obvykle středně těžké sjezdovky a v lese je možno sjíždět široké turistické tratě. Nejznámější z nich je Cavalese, odkud se jezdí na vrchol Cermis.
Ješte loni tam vedla lanovka v závratné výšce sto metrů nad údolím, ale potom ji i s dvaceti lidmi strhla při tragické nehodě americká stíhačka. "Novou lanovku postavila místní vláda za tři měsíce," říká Carlo Guardini a dodává: "Vede těsně nad zemí, aby ji nemohlo zasáhnout žádné letadlo." Podobné svahy nabízí i areál Alpe Lusia, na které se dá dostat z obcí Moena nebo Bellamonte.
Český lyžař se může cítit jako doma na tratích středisek Paganella nad Trentem a Tognola v San Martino di Castrozza. Vedou totiž převážně lesem a jejich sklon i šířka se neustále mění. Lyžaři si zde vyberou od nejtěžší černé po lehkou modrou. O červené sjezdovce Tognola I pějí Italové chválu a dokonce na ní občas pořádají domácí mistrovství ve sjezdu. "Je to nejhezčí a nejpopulárnější sjezdovka v celých Dolomitech," ubezpečuje psycholog a zároveň učitel lyžování Marco Zorzi z nedalekého údolí Fassa.
Od Krkonoš nebo Beskyd se tato střediska liší pouze ve dvou věcech. Sjezdovky jsou dlouhé až pět kilometrů a výhledy nejsou na kouřící hnědouhelné elektrárny, ale na romatické horské štíty.
Oficiální informační materiály uvádějí, že průměrná cena týdenního pobytu v tridentském dvouhvězdičkovém hotelu přijde na osm tisíc korun a ve tříhvězdičkovém na deset tisíc korun. České cestovní kanceláre však nabízejí zájezdy s bydlením, cestou a permanentkou mezi deseti a dvanácti tisíci korun. "V Cavalese jsme však našli i šestilůžkové apartmány, kde jeden človek zaplatí dva tisíce korun," uvádí Dagmar Fryčová.

Jak se tam dostat:
Po dálnici přes Brennerský průsmyk na Bolzano a Trento. Odtud po úzkých horských silničkách do jednotlivých stredisek. Cesta autem trvá z Česka sedm až osm hodin.
Ceny:
Týden ve dvojhvězdičkovém hotelu přijde mimo hlavní sezonu průměrně na 450 000 lir, v hlavní sezoně na 530 000 lir. Tříhvězdičkový hotel bývá o čtvrtinu dražší. Permanentky v jednotlivých střediscích stojí mezi čtyřiceti a šedesáti tisíci lirami na den. Káva a čaj v bufetu na sjezdovce přijdou na dva tisíce, pivo a limonáda na tři tisíce lir. Tisíc lir je necelých dvacet korun.
Ceny zájezdů:
České cestovní kanceláře pořádají lyžařské zájezdy do Dolomit za cenu okolo deseti tisíc korun. V ceně bývá ubytování v apartmá, snídaně, šestidenní permanentka a doprava autobusem.
Internet:
www.dolomitisuperski.com