Původní obyvatelka Austrálie

Původní obyvatelka Austrálie - Paní Plane Jane ze stanice Roper Valley, konec 60. let. | foto: M. Prokopec, Australis

Dnešní Aboriginci žijí na okraji společnosti

Příchod Evropanů na australské území znamenal pro původní obyvatele pohromu. Domoroci byli zabíjeni, vytlačováni ze svých území a umírali na zavlečené nemoce. Do roku 1930 vyhynuly statisíce domorodců. Dnes zůstalo v Austrálii asi 265 tisíc původních obyvatel. Většina z nich živoří mezi sociálně nejslabšími ve městech a ničí je alkohol.

Vyhlazování domorodců
Koncem 17. století, kdy osadníci začali do Austrálie přicházet, žila populace Aboriginců v mnoha kmenech prakticky na celém kontinentu, hlavně v okolí velkých řek a na mořském pobřeží.

Expanze Evropanů na australský kontinent začala rokem 1788. Nejprve z Británie přicházeli trestanci a postupem času tam směřovali i farmáři hledající vhodné pastviny a půdu k obdělávání.

Bílí osadníci domorodce často zabíjeli a postupně je vytlačovali z jejich území, která si vybrali kvůli vodě a pastvinám pro ovce a dobytek. Tím je odsoudili k jisté smrti. Na cizích územích totiž vyhnaní Aboriginci ztratili vazby s duchy svého území. Navíc mohli být ostatními kmeny považováni za narušitele a jako takoví zabiti.

Do roku 1930 se jejich počet snížil z odhadovaných 300 tisíc (podle nejnovějších průzkumů až z jednoho milionu) na 60 tisíc. Původní obyvatelé Tasmánie byli zlikvidováni úplně.

Domorodci žijí v Austrálii už desítky tisíc let - 1. část historie o osídlení Austrálie čtěte ZDE

Běloši začínají ovládat kontinent
Přirozené fungování společnosti žijící v maximálním souladu s okolní přírodou tak bylo násilně a v důsledku až brutálně přerušeno. Vylodivší se běloši prohlásili postupem času všechnu vhodnou půdu kontinentu za svou, neboť se k ní nevázalo žádné jimi uznávané právo vlastnictví.

Domorodci podle nich půdu vlastnit nemohli, protože jejich sociální systém pojem vlastnictví v evropském slova smyslu neznal.

Původní obyvatelé byli nuceni přesouvat se hlouboko do vnitrozemí, kde je čekaly  čím dál nehostinnější podmínky. Do roku 1930 se tento přístup k původnímu obyvatelstvu dotkl všech domorodých kmenů. Ztráta území znamenala pro domorodce ztrátu sama sebe, protože věřili, že jsou součástí půdy, na níž žijí…

Britové osidlují Austrálii
Zábor východní Austrálie ve jménu krále Jiřího III. byl vyhlášen Jamesem Cookem 22.8.1770 na Possession Island.

Instrukce britské admirality nadporučíkovi Jamesovi Cookovi mimo jiné říkaly: "Vaším úkolem také je zmocniti se se souhlasem domorodců výhodných pozic nebo v případě, že byste snad nalezl zemi neobsazenou, zabrat ji pro jeho veličenstvo zřízením řádných symbolů a učiněním zápisů, jako první objevitelé a držitelé."

Souhlas domorodců však nikdy nebyl pochopitelně vyžádán, tím méně pak získán. O državu zabranou Cookem poté Británie dalších 17 let neprojevovala velký zájem.

Královo "Nechť naši poddaní žijí s námi v přátelství a dobrotě…" ale nemělo se skutečným přístupem mnoho společného. Čistě teoreticky tak měli být domorodci považováni za britské poddané a měly pro ně platit zákony království.

Éra guvernéra Arthura Phillipa
Důležitou roli při obsazování Austrálie sehrál později guvernér Arthur Phillip, kterého Britové do nové kolonie vyslali. Guvernér stál v čele takzvané "First Fleet" - První flotily, která přivezla na australskou půdu první evropské trestance. Flotilu tvořilo 11 lodí a dopravila celkem 1 030 lidí. Guvernérovi Phillipovi byla de facto svěřena vláda nad celým východním pobřežím, podle králových instrukcí měl zachovávat mírumilovné vztahy s domorodci.

Dodnes není historikům zcela jasné, jaký byl skutečný důvod vyslání guvernéra Phillipa. Možných důvodů je několik.

Tradičně se uvádí, že Británie potřebovala někam umístit své trestance, jejichž počet už nebyl pro ostrovní zemi únosný. Od americké války za nezávislost (1776) už nemohli nadbyteční vězni putovat do amerických kolonií. Austrálie měla být ideálním vězením pod širým nebem.

Některá fakta nasvědčují, že Britové tu potřebovali zřídit námořní základnu, která by ochraňovala strategické zdroje nutné pro stavbu lodí na ostrově Norfolk (nachází se mezi východním pobřežím Austrálie, Novým Zélandem a Novou Kaledonií). Také je možné, že bylo nutné chránit britské zájmy před francouzskou expanzí v Pacifiku. 

Terra Nullius
Půdu na australské pevnině se Britové rozhodli zabrat třeba i násilím.  Platila jednoduchá rovnice, pokud půdu nevyužíváš tak, jak je zvykem v našich krajích, nepracuješ na ní ani s ní neobchoduješ, nemůže ti samozřejmě patřit, o to víc, že nově příchozí Evropané věděli, co s ní…Tento přístup k vlastnictví půdy dostal i právní pojmenování, britská justice ho až do konce 20. století nazývala pojmem Terra Nullius.