Už ve 14. století byl Horní Slavkov významným hornickým střediskem. Cín z místních zdrojů se vyvážel do celého království, což v té době znamenalo téměř celou střední Evropu. K úspěšné těžbě bylo potřeba dostatečné množství rudy, vody a dřeva. Rudy bylo v oblasti Horního Slavkova a Krásna dost, zato zbývající dvě komodity začínaly postupně docházet.
Voda se potřebovala především pro pohon čerpadel a rudných mlýnů, dřevo k výdřevě chodeb a stavbě důlních zařízení. A protože naleziště cínu byla na výše zmíněném území opravdu bohatá, přistoupili majitelé k řešení, na tehdejší dobu velice originálnímu. Vodu a s ní i dřevo se rozhodli přivést do Horního Slavkova z cca 25 kilometrů vzdáleného zdroje.
A tak vznikla Douhá stoka. Když se půjdete dnes projít Slavkovským lesem, který je místy stále téměř neprostupný a představíte si, že máte dojít bez mapy, GPS a podobných novodobých vynálezů k cíli vzdálenému 25 kilometrů, pochopíte, o jaký úkol v té době vlastně šlo. A jestli vám to pořád připadá přece jen jednoduché, tak si uvědomte, že musíte zvolit trasu, která má po celé délce alespoň minimální spád, protože jak známo, voda do kopce neteče.
V roce 1531 se tohoto nelehkého úkolu zhostil důlní měřič Rossmaisl. Není mi jasné, jak to dokázal, čím se řídil a co používal, ale je jisté, že o pět let později vodní dílo dokončil.
V roce vzniku měřila Dlouhá stoka 24 km, během druhé poloviny 16. století se stále zdokonalovala, takže v době své největší slávy byla tvořena sítí kanálů o délce 30 kilometrů, šířce přes dva metry, napájela 52 mlýnů, vedlo přes ni 35 mostů a měla průměrný spád 35 centimetrů na 100 metrů. Neuvěřitelné!!!
Tajga nebo Král Šumavy?
Dnes je Dlouhá stoka přitažlivá nejen svou jedinečností a historií, ale i přírodou, kterou protéká. První a velice zajímavou destinací je Kladská, kde Velká stoka svou pouť začíná.
Takové domy byste hledali spíše na úpatí Alp než ve Slavkovském lese.
Osobně považuji Kladskou za jednu z nejkrásnějších přírodních rezervací u nás. Pokud jste tu nikdy nebyli, tak vám popis nebude připadat nijak mimořádný. Jedná se vlastně o středně velký rybník, který se rozprostírá v nadmořské výšce 820 m n.m. U něj stojí asi 10 domů, které byste hledali spíš v podhůří Alp (bůhví, kde se tady tento typ architektury vzal) a to celé je obklopeno neuvěřitelně zajímavou přírodou. Přírodou, která jakoby do zdejšího podnebního a zeměpisného pásu vůbec nepatřila.
Odevšad se vynořují zakrslé dřeviny a tlející stromy, mezi tím rostou nejpodivnější trávy, mechy a lišejníky a celkově spíše ponurou náladu umocňují všudypřítomná rašeliniště. Někomu to tady může připadat jako ve filmu Král Šumavy a v noci tu musí být i podobná atmosféra.
Jiným zdejší scenérie připomíná tajgu, odtud označení česká nebo také malá tajga. V Rusku jsem nikdy nebyl, tak nemohu srovnávat, ale mohu potvrdit, že atmosféra místa je neopakovatelná a v Čechách na podobnou těžko narazíte!
Tady se historie vyřádila
Poté, co Dlouhá stoka vyrazí z Kladského rybníka, pokračuje hustým a neprostupným lesem k obci Prameny, což je místo, které si také zaslouží trochu pozornosti. Dnes vesnice, dříve bohaté lázeňské město je krásnou ukázkou toho, co se v Čechách mohlo za posledních sto let přihodit a někde i přihodilo.
Velké šelmy tu už bohužel nepotkáte. Poslední medvěd tady byl zastřelen v roce 1698, poslední rys v roce 1708 a poslední vlk v roce 1756.
Na konci 19. století byly v obci Prameny založeny lázně. Díky tomu byla obec povýšena na město, které v dobách největšího rozmachu čítalo na 2 500 obyvatel. Až do 2. světové války se tu žilo spokojeným a ničím nerušeným životem. Byla tu léčivá voda, mimořádně zdravé ovzduší, hotely, kolonády a klid.
Po válce přišel nejdřív odsun sudetských Němců, následovalo vytvoření vojenského prostoru, ve kterém vojáci rozstříleli téměř všechno napadrť. To, co nerozbili vojáci, bylo poničeno následnou těžbou uranu a poslední ránou byl nepovedený podnikatelský záměr na začátku devadesátých let, který rozvrátil finance obce a rozdělil vesnici na dva nesmiřitelné tábory.
Výsledkem je zhruba dvacet chalup v jedné z nejzadluženějších obcí v republice, kde si sousedé dlouho nemohli přijít na jméno. I když, po dnešní návštěvě bych řekl, že se zase začíná blýskat na lepší časy. Většina domů je docela slušně opravena a ve vsi se objevil i penzion a hospoda, což je nezpochybnitelným důkazem, že se sem vrací normální život a po sedmdesáti letech i turisté.
Babylonská věž jménem Hitlerka
Zatímco do Pramenů teče Dlouhá stoka neprostupným lesem, z Pramenů vytéká mezi nekonečné pastviny a holiny, takže se dá jít celkem pohodlně i přímo po jejím břehu.
Dlouhá stoka pod Krásenskou rozhlednou
Místy je to dokonce velice zajímavé. Narazíte totiž na úseky, kde to minimálně na první pohled vypadá, že důlní měřič Rossmaisl ošálil přírodu a podařilo se mu donutit téct vodu do kopce. Ale jedná se pravděpodobně jen o optický klam.
Zhruba po osmi kilometrech dorazí Dlouhá stoka z Pramenů pod Krásenskou rozhlednu. Pozoruhodnou stavbu si rozhodně prohlédněte zblízka. Pro ty, kteří věří v magii čísel, je to víceméně povinnost, protože pata rozhledny se nalézá ve výšce 777 m n. m. a to určitě něco znamená!
Neobvyklý tvar rozhledny připomíná vzdáleně orientální minaret, v některých pramenech se uvádí, že tak nějak prý vypadala Babylonská věž. To si netroufám posoudit, pravdou ovšem je, že podobnou rozhlednu u nás asi nenajdete. Schodiště je vedeno spirálovitě po vnějším obvodu a stavba se směrem do výšky zužuje. Zatímco v základně má průměr 11 metrů, vyhlídková plošina ve výšce 25 metrů nemá průměr ani tři metry.
Pata Krásenské rozhledny stojí ve výšce 777 m n. m., její vrchol je o 120 schodů a 25 metrů výš.
Zajímavý je i důvod, kvůli kterému vznikla. Pochází ze třicátých let minulého století a jejím primárním cílem nebyl krásný výhled do krajiny, ale snaha dát práci nezaměstnaným v době Velké hospodářské krize.
A perlička na závěr. Historie rozhledny nám dokáže říct i něco o náladách místního obyvatelstva v době jejího vzniku. Její původní název zněl Hitlerka a nebylo to myšleno rozhodně pejorativně! Dnes už se v Horním Slavkově ani Krásně cín netěží, a tak by se mohlo zdát, že Dlouhá stoka je jen připomínkou dávné historie. Ale není to tak, naštěstí si našla uplatnění i v 21. století, je totiž tipem na skvělý výlet. Tak si ho užijte.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
