Kamenná stanice lanovky u paty sjezdovek v Obertraunu je téměř opuštěná. Jedinečný a přece u nás poměrně málo známý ráj milovníků freeridu nad Hallstattským jezerem je ponořen do mlhy. Jen tu a tam se z bílé tmy vynoří opuštěný lyžař nebo snowboardista s helmou na hlavě, který právě zdolal jedenáctikilometrový sjezd divokým terénem z vrcholu hory Krippenstein (2100 m).
Tohle že je lyžařský ráj?
Nejezdí tu žádné hypermoderní jumbo, které by pojalo stovky lyžařů. Nad strmými srázy pohoří Dachstein se líně sune malá žlutá kabina z konce padesátých let minulého století. Nejdřív zastaví na mezistanici Schönbergalm, odkud se na lyžích nedá sjet nikam. Pak se lanovka dalších patnáct minut kolébá přes dva strašně vysoké sloupy až na vrchol kamenné hory Krippenstein.
Na tabuli s informacemi pro lyžaře svítí pod usměvavým smajlíkem, který pouští (nebo nepouští) lyžaře ven do terénu, nápis: Möglich = Možné. Vykročíte tedy ven a udeří vás do tváře silný poryv větru. Tak tohle je ten sjezdařský ráj?! Couvnete zpátky. Pak znovu vykročíte.
Nazujete lyže a rozhlížíte se, kudy kam. Zjišťujete, že jste před chatou sami. Ti dva tři snowboarďáci, kteří vyjeli nahoru s vámi, zapadli do zdejší vyhlídkové restaurace.
Dva krátké vleky, které vedou z nepříliš prudkého kopce pod alpskou kamennou boudou, nejezdí. Ve sněhové vichřici není vidět na krok.
|
|
První kolo
Opatrně sjíždíte po modré kamsi dolů. Jen musíte dobře hlídat, abyste neztratili kolíkové značení. Lyže mizí v hlubokém, rozbrázděném prašanu neupravené sjezdovky. Pak minete vpravo pod sebou sfoukané skály a je to tady. Odbočka z regulérní sjezdovky kamsi do terénu. Variante Imisl. Kam a kudy to jen může být?
Raději si necháte zajít chuť. Jedete bílým mlékem dál. A další odbočka. Variante Eisgrube.
Ne. Pokračujete po modré pod opuštěnými vysokými sloupy jakési jiné kabinové lanovky, která už tu zřejmě - jak to vypadá - dlouhá léta nejezdí. Nohy se občas podlomí v ukrytých terénních vlnách pod čerstvě napadaným sněhem. Není to zrovna kdovíco.
Žádného lyžaře jste zatím nepotkali. Asi po deseti minutách jízdy slyšíte pípat rolbu, která se snaží upravit rozbrázděný sníh na trati. Pár minut se nadšeně vezete v její stopě. Dojíždíte k jakési temné stavbě.
"Možná jsem už dole," říkáte si s nadějí, ale je to jen Talstation Gjaidalm ve výšce 1750 metrů, kde končí modrá a začíná červená sjezdovka. Vine se lesem až dolů k jezeru. Máte před sebou ještě více než 1100 metrů převýšení...
Zároveň zjišťujete, že ona lanovka, která - jak jste si mysleli - tady už pár let nejezdí, jen čeká pod stříškou stanice na vlídnější počasí. Stejně jako dva kotvové vleky na louce pod ní. Pod místem s pár chalupami, které se jmenuje Krippenbruhn, se najednou vyřítí odněkud ze strany tři lyžaři v helmách. Tady ústí jedna z divokých tratí.
Dáváte se s nimi do řeči, abyste alespoň od někoho slyšeli, jaký je ten freeridový ráj Dachstein-Krippenstein. Dozvídáte se, že tu trénují na březnový ski-crossový závod White Rush. Odvážní mladí muži jsou místní, a tak vám ochotně vysvětlují, kde odbočit a na co si dát při další jízdě pozor, abyste nezabloudili. "Jen si to užijte!" říkají. "Není to tak strašné," smějí se. Když je nahoře na tabuli lanovky napsáno "Möglich", tak möglich.
Závratná rychlost
Konečně jste dole. Máte za sebou jedenáctikilometrový sjezd, a i když to vypadá, že mlha už není tak velká, přece jen si cestou nahoru plánujete horký čaj ve vyhlídkové restauraci. A nezůstane jen u něj.
Dobře tu vaří, takže si pochutnáváte na klasické rakouské polévce s obrovským játrovým knedlíkem. A pak si dáte ještě špecle. A nějaký ten malý šnapsík - hruškovici s opravdovou hruškou - a najednou se vám přes ledové květy na okně zdá, že na sklo nesměle škrábe sluníčko.
Vykouknete ven a vítr vám znovu uštědří políček. Ale mlha je tatam. Dole pod sebou vidíte moře mraků, pod nímž se někde v hloubce skrývá jedno z nejhezčích jezer Solné komory. Zase vyrážíte po modré dolů. Vrcholové vleky stále ještě nejezdí, ale na odbočce Variante Imisl opouštíte kolíky.
Začíná to divoce. Vítr, sníh po kolena. Je ho víc a je těžší, než je zdrávo. A k tomu není úplně dobře vidět. Možná je to tak i lepší. Tohle je ta správná divočina.
Skok do kuloáru. Lyže se rozjíždějí závratnou rychlostí. Tak rychle točit krátké oblouky, spíš přeskakovat. Je to dřina, ale musí to jít.
Po pravé straně tušíte skálu, po levé ji vidíte. Sráz jako hrom. Podmínky nejsou zrovna nejlehčí. Prudké stěny se střídají s průjezdy lesem. Trvá to pěkných pár minut, než přijde konec, protože tenhle divoký sjezd má možná víc než tři čtyři kilometry.
A stojí to za to. Když vyjedete zase na červenou sjezdovku pod Krippenbruhn, cítíte to v nohách. Ale máte parádní pocit. Tak tohle musíte zkusit ještě jednou!
Zbývá pár výškových metrů k dolní stanici lanovky a znovu nahoru! I když je tu už trochu fronta, do právě přijíždějící lanovky se vejdete. Žlutá kabinka se líně kolébá nad skalisky sluncem ozářené hory Krippenstein. Mraky jsou pryč. Téměř na dosah máte spektakulární panorama s třítisícovým vrcholkem Hoher Dachstein. A dole pod sebou vidíte i zamrzlou hladinu Hallstattského jezera.
|
Kam vyrazit do Rakouska na lyže - vybrané tipy
kde: Horní Rakousko HOCHFICHT kde: Český les KAPRUN a ZELL am SEE kde: Salcbursko SAALBACH HINTERGLEMM kde: Salcbursko BAD GASTEIN - BAD HOCH GASTEIN kde: Salcbursko DACHSTEIN-WEST kde: Salcbursko ___________________________________________________ PARKOVÁNÍ: Ve většině středisek je zdarma. Rakušané velmi dbají na ekologii a střediska a nedaleké vesničky jsou propojené skibusy. Proto je možné nechat auto před hotelem a k vlekům dojíždět skibusy. UBYTOVÁNÍ: hotel: od 30 eur
|
