Ostrov v antických dobách bohatl z obchodu a dopravy, stavěly se nádherné akropole, nové chrámy, paláce, kryté kašny a terasy.
Vrcholem stavitelství a zároveň i ukázky bohatství tohoto místa bylo vztyčení sochy boha Hélia, známého kolosu rhodského v roce 291 před naším letopočtem, který se do historie navěky zapsal jako jeden ze sedmi divů světa.
Jeho autorem a tvůrcem byl Charés z Lindu a se svými žáky pracoval na soše 12 let. Podle Filóna potřeboval na dvaatřicet metrů vysoký kolos asi 30 tun kovu - železa a mědi, Polybios, řecký historik z 2. století př.n. l. však uvádí desetkrát tolik. Vzhledem k tomu, že nemáme nejmenšího tušení, jak socha vlastně vypadala, těžko se přikloníme k jedné či druhé variantě.
Návrh na postavení kolosu se nesetkal v rhodském lidovém sněmu s jednohlasným souhlasem. Mnozí poukazovali na to, že taková velká a drahá socha je zbytečná, jiní, že Hélios bude uražen, jestliže se "proti slunci vztyčí nové slunce".
Nechybělo ani varování, že taková velká socha se jednou určitě zřítí, a že její pád bude znamenat i pád Rhodu.
Tato proroctví se vyplnila. Kolos se zřítil při zemětřesení roku 225 před naším letopočtem a nikdy už nebyl znovu postaven.
|
PŘEČTĚTE SI |
|
Rhodos není jen slavný kolos |
|
Lindos: kamenná učebnice historie |
Cestovatel a spisovatel Strabón, který navštívil Rhodos počátkem našeho letopočtu, psal: "Nyní leží na zemi, shozený zemětřesením, zlomený v kolenou".
Poslední věrohodné zprávy o kolosu jsou z roku 653 našeho letopočtu v díle byzantského historika Zonara. Ten převzal z jakéhosi už ztraceného rukopisu zprávu, že damašský kalif Muávija, dobyvatel ostrova Rhodu, prodal trosky kolosu "jakémusi Židovi z Edessy" - do sběru.
Dva tisíce let si udržoval Rhodský kolos pověst největší sochy světa - až do roku 1886, kdy byl převýšen newyorskou Sochou svobody.
