Na vystoupení Čechů v první světové nikdy nebylo nic, co bychom museli z hlediska národní hrdosti řešit. Bojovalo se za zemi, ve které se všichni narodili. Někdo držel barvy, někdo se rozhodl válčit za lepší zítřky v samostatném státu.

Dezerce a předčasné kapitulace byly v armádách všech stran. Na ruské frontě byli Češi spíš vlažní, na italské naopak opora, takže nula od nuly pojde. Nasazeno 1,4 mil mužů, z toho padlo 138 tisíc, což je nudný průměr v kontextu všech válčících stran.

Češi se prakticky ve všech válkách ukázali jako dobří a stateční vojáci. Samozřejmě, část z nich byla zbabělci či šmejdi. Ale obecně jsme na tom byli vždy dobře.

Co se tohoto případu týče, nevíme, jak na tom posádka byla. A já osobně nevím, co bych dělal na jeho místě, krom toho, že bych si každých pár hodin vyměnil spodky.

Zajímavý článek. Za navstevu stoji také treba Monte Festa, kdyz obráncům došla munice, házeli po protivníkovi kameny.

Možná by nebylo špatné, kdyby zdejší samozvaní posuzovatelé "českého nehrdinství" zvedli pr@el od počítače a zašli se po okolí podívat na pomníky padlých českých vojáků ve Velké válce. Seznamy jsou v každé vsi docela dlouhé a ani komouši se je neodvážili zlikvidovat. (Dle dostupných informací padlo z 1,4 mil českých vojáků bojujících v I. sv. v., cca 140 tis.)

Zdejší hov@da, která si v této souvislosti dovolí mektat něco o "českém nehrdinství" vůbec netuší, co chlapi v zákopech zažívali. A je jedno, jestli zůstali věrni RU, nebo chtěli v legiích vybojovat novou, lepší republiku.

Proč má neustále potřebu se vyjadřovat kdejaký čobol ,možná by bylo dobré si nejdříve zamést před vlastním prahem .

Škoda, že tak zajímavé téma bylo hned na začátku zkaženo sugestivním titulkem, který akorát tak může přilákat nejmenované jedince, kteří zřejmě nutkavě potřebují vykřikovat o údajné české vrozené zbabělosti.

Zrovna na italské frontě bojovaly české jednotky tvrdě a nekompromisně, což uznávala i italská strana. Ale i na ostatních frontách to rozhodně nebylo tak, jak ve vzácném souladu (i když z odlišných důvodů) líčila naše i rakouská propaganda, zejména dezerce celých pluků jsou jen pohádka. Odboj se zintenzívnil až v závěru války, kdy se ukázalo, že monarchie už je jen bezmocný přívěšek Německa. Mimochodem, v roce 1918 začaly z italské fronty jako první dezertovat maďarské jednotky.

P.S. a ještě k zoufalým neznalostem zmíněným dole v diskusi, KAŽDÉ povstání, které za WW2 mělo být úspěšné, se mohlo uskutečnit až v době, kdy se k danému území přiblížila spojenecká armáda, protože bez spojení s ní nemělo šanci na úspěch. A k začátku WW2, žádná jiná země nebyla v tak zoufalé situaci jako my, bez spojenců. a s výhružkami, že v případě odporu budeme označeni za viníky války. To i Poláci dostali slib, že velmoci v tomto případě do války po jejich boku půjdou.

Přečtěte si Žáby v mlíku.

Můj děda děda tam bojoval ve svém 102 Benešovském pluku , nehrdina rozhodně nebyl .

Pokud autor použije do titulku výraz o "českém nehrdinství", měl by si nejdříve o celé situaci zjistit přece jen o něco více. Zmíněná pevnost byla nejpředsunutější z celého systému pevností. Byla zasažena cca PĚTI TISÍCI střel a prakticky celá zničena. Nadporučík Nebesář, který neměl žádné spojení s velitelstvím a viděl bezvýchodnost situace a chtěl pouze zachránit své muže, vyvěsil bílou vlajku a chtěl zničenou pevnost opustit. Nikoli do zajetí, ale ustoupit ze svých pozic do zázemí. Byl poté jako "zrádce" sice pohnán k vojenskému soudu, ale na rozdíl od mnoha jiných, (nejen českých), velitelů, nikdy nebyl odsouzen!!

Jen pro illustraci - velitel sousední pevnosti, nadporučík Giebermann, nevím jaké národnosti, ale je to úplně jedno, po cca PADESÁTI přímých zásazích, svolal své důstojníky, aby jim oznámil, že pevnost je třeba opustit.

Důstojníci – zejména velitel dělostřelecké baterie záložní poručík Julius Papák – důrazně nesouhlasili, pevnostní lékař MUDr. Wunderer dokonce jemně naznačil, že pan velitel (podle očitých svědků spíše těžce než lehce přiopilý) je tak trochu přetažený. Nadporučík Giebermann dokázal nicméně přesvědčit velitele dělostřelectva uzávěru plukovníka Terboglava, že jemu svěřená pevnost je již prakticky v troskách, takže dostal souhlas k jejímu vyklizení. V noci na 26. května k tomuto vyklizení skutečně došlo a posádka i se svým velitelem ustoupila do 700 metrů vzdálených kasáren. V pevnosti zůstalo pouze 40 dobrovolníků, vedených praporčíky Friedrichem Weberem a Hugo Knöpfmacherem. Již druhého dne však poručík Papák vypověděl „přetaženému“ veliteli poslušnost a s většinou mužstva se do pevnosti vrátil. Nadporučík Giebermann mu 30. května telefonicky sdělil, že on s návratem nepočítá, a hlásil se na Monte Rover nemocným, spolu se starostlivým plukovníkem Terboglavem...

Takže předpokládám, že zdejší "hrdinové v čele s "generálem Jadlovským" začnou, z pohodlí gauče smolit zase něco o "hrdinství" a zbabělosti.

Je mi z vás na zvracení, hoši.

Jen pro pořádek - pro mne jste, pane autore, manipulativní B.L.B.

Autor nezmínil legionáře, bude propuštěn.

V horské válce na italské frontě podávaly české pluky vynikající výkony. Možná je to od října 1918 nepopulární, ale je to tak.