- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Já když jsem cestoval po USA v roce 2001 tak jsem mámě, tetě a babičce poslal z každého státu který jsem navštívil pohled. Žil jsem tam 4 roky a po dvou jsem se vydal na cestu aniž bych je o tom informoval, takže když jim došel první tak byly dost v šoku. Když jsem pak volal domů tak mi máma říkala, že má mapu a pokaždé se dívá kde už jsem a hádá odkud ji příjde další. Když jsem dojel do Vegas tak jsem dokonce volal domů. Ve tři ráno jsem vzbudil mámu jen abych ji řekl, kde zrovna jsem. Máma brečela dojetím kam se její syn dostal, protože ona tu šanci bohužel neměla a já brečel protože mi to přišlo strašně dojemné. Provolal jsem už za život stovky hodin, ale tenhle telefonát . . . těch pár minut hovoru . . . si budu pamatovat do konce života
To je opravdu hezké nic lepšího vymyslet nemohl maminka má zcela jistě radost, toho je běžné ve většina kulturních národů jen u nás se to"nenosí"