Romantika místa je dávno pryč. Údolím se valí davy lidí, často i mimo cesty, neohleduplní jak k sobě navzájem tak k rostlinám a živočichům kolem sebe. Děti běhají v závějích bledulí, trhají maminkám kytice a ty je po pár desítkách metrů hodí na zem, protože se jim s nimi nechce tahat.. k tomu se vždy najde nějaký zmetek, který si svačinu přitáhl sem, ale odpadky už si odnést nechce, takže podél cest svítí kromě kytiček taky bordel.

Kde jsou ty časy kdy byla procházka údolím plná romantiky a porozumění, kdy se lidé bavili jen šeptem a nebo šli v tichosti a vychutnávali si genia loci..

Nevím... Dnes jsme to šli, podotýkám, žeje sobota, a většinu cesty jsme byli sami. Potkali jsme možná 20 člověků,a to většinu až před Račicemi, jinak klid a pohoda :-)

I v tomto případě platí, že na světě jsou dvě tragédie: Lidstvo neustále něco chce, toť jedna tragédie a druhá nastává, až toho dosáhne.

Když jsme tam byli vlůni, nebylo za Račicemi kde zaparkovat. Cestou k lokalitě jsme potkávali davy.