Na Rhodosu jsem byl několikrát, zjara, začátkem května, je tam už teplo a žádní turisté. Našel jsem tam lehko ubytování v hotelu s vyhlídkou na moře, na pláži Falíraki. Nevím, jak to tam je dnes, tenkrát jsem platil asi 300 Kč za den, ovšem mrtvolky zabitých komárů jsem si ze stěn smyl houbou a mýdlovou vodou sám, hoteliérovi se moje metoda líbila.
V sousedství měli půjčovnu kol a mopedů, jednou mně poprosili o pomoc, že prý jedou pro mopeda, který se cestou zastavil a zákazník se vrátil autobusem. Byla to Vespa 50 a samozřejmě měla ucpaný karburátor. Vypůjčil jsem si ji od majitele také na týden, denně asi 300 Kč. Na té Vespě jsem si projel celý ostrov- vykopávky v Archángelosu, Líndos a různé drobné zálivy, přístupné jenom pěšky nebo na kole.
V zátoce Falíraki je uprostřed pláže malý vršek, snad 30 m vysoký. Klasický tel- šel jsem tam po dešti a našel několik kousků amfór- bývala tam středověká hrnčířská dílna. Déšť ty zbytky smýval v strouhách, kolem vše zarostlé oregánem.
Večery jsem strávil s hoteliérem- měl gril, kde nabízel karbanátky s oblohou, se sázeným vejcem a samozřejmě i retsínu nebo červené víno Imyglykos. Pozemek zdědil po babičce, sám byl už zdomácnělý v Austrálii. Část pozemku prodal, za ty peníze si postavil hotel a má existenci. Rhodos je typická destinace pro Angličany- ve městě Rhodos jich uvidíte po požití návykové látky houfy. Druhá početná skupina jsou už poněkud zbytnělé evropské paní, které si jedou užívat s řeckými taxikáři.
sorry, ale na té první fotce sedí na oslu jako vosa na bonbóně, raději si to vyšlápnu pěšky. Tak línou prd..l nemám 
