Krásný starý fotky, krásný starý vzpomínky. Nostalgie některých je přirozená, já jsem rád za dnešní volnost pohybu, za leteckou přepravu a možnost zvolit si, který jazyk budu studovat a pak tam jezdit. I dneska se dá kempovat všude a i dneska se dostanu do španělského kláštera v horách, kde není živáčka... Nebo na pláž těsně vedle turistického střediska, kde je pár místních. Rozdíl mezi "dřív" a "teď" je možná ten, že dřív lidé museli a dnes mohou, ale nechtějí :D Dřív se poprali s administrativou a jeli autem kamkoliv, dneska se pohodlný lidi nechají odvézt cestovkou a pak píšou do komentů, že všude plno turistů :D

Nic není jako dřív. Jezdil jsem na dovolenou na Slovensko na Senec, nebo na Zemplínskou Šíravu pod stan. Na stejná místa jsem zajel v roce 2008 a nestačil jsem se divit. Všude samý hotel až k vodě a stanování poblíž pláže nemožné. Zkrátka ta "neviditelná ruka trhu" se dosti nehezky "zviditelnila. A stejně tomu je i v bývalé Jugoslávii. V Černé Hoře jsme stanovali na stráni pár km před Sv. Štefanem. Nyní kemp žádný, všude špinavé maringotky a obytné buňky a toulaví psi. A na plážích kolem Budvy a Bečiči, samý hotel a volné pláže skoro žádné. Chorvatsko zůstalo stejně přívětivé, ale na Makarské je více Čechů nežli domácích. A jsou zde ještě vidět následky války a rozdělení Jugoslávie. Místy pusté a poničené hotely, které jsou asi v majetku cizích států.

"Místy pusté a poničené hotely, které jsou asi v majetku cizích států."

1)Odkdy nejake cizi STATY vlastni hotely na Jadranu? Co by s nimi delaly? Pokud nejaky jadransky hotel vlastni nekdo cizi, je to firma z jineho statu, ne stat jako takovy! Nebo si fakt myslis, ze treba Holandsko nebo Francie potrebuji kupovat nejake ruiny hotelu na Jadranu ?

2)puste a ponicene hotely znamenaji jedno- jejich majitele nemaji penize na jejich opravu a v tom pripade to poukazuje na mistni majitele. Kdyby je totiz koupila nejaka zahranicni firma, nemohla by si dovolit nechat je lezet ladem a zanedbavat investice, ktere jejich koupi udelala. Za to by ji majitele jejich akcii pekne servali.Takova firma by naopak byla majiteli akcii popohanena, aby hotel co nejdriv zrenovovala a zprovoznila.

U snímku č. 6 není uvedeno kde to je. Je tam jen popisek "

Léto budiž pochváleno". Tipoval bych, že to je koupaliště v Budapešti na Markétině ostrově.

To je vidět na první pohled, že je to na Markétině ostrově. Taková věrozvětská fotografie. Ten mladík je jako student, co se právě přejedl kuřaty, asi někde v Pešti v Marketu a ta žába vlevo dole, ta má pěkně poťouchlý úsměv, z té asi vyrostla pěkná ropucha. Ale jinak krása a nostalgie zašlých časů.

Mnozí lidé jezdí do stejných zemí (tím nemyslím jen do přímořských letovisek, cestovat se dá i jinam) i dnes a nic jim nechybí.

Hlavně se lidi nemydlili navzájem jako dneska. Proto si dokázali dovolené užít, byla přitom nenucená sranda, hezky, v prostředí stejně smýšlejících lidí, ...

My si se ženou občas navzájem namydlíme záda, jelikož všude člověk přece jen nedosáhne...

Ta fotka s Gottem je fantastická! Já kdysi, kdysi dávno, cca 1971, potkal v Rumunsku Waldemara Matušku. Měl riflové kraťasy

jednou z moznosti jak se dostat do Jugosky v druhe polovine 60.let bylo na pozvani pribuznych nebo znamych. Tak jsem tam nekolikrat jel ja. O dolozku na kazdou cestu se samozrejme muselo zadat, ale nezadalo se o devizovy prislib. Clovek mohl s dolozkou koupit v bance jen minimum (10tisic starych) dinaru jako uplne minimalni kapesne. Bud pribuzni/pratele v Jugosce museli plne zaplatit pobyt, nebo ze pribuzny ze zapadu poslal k pratelum do Jugosky penize na prazdninovy pobyt Cechoslovaka....samozrejme potaji, aby soudruzi v ce-ese- ser nevedeli, jinak by nevydali dolozku.

A jednou jsem jel vlakovym zajezdem s CKM na fotbal do Belehradu.

krásné vzpomínky , ale Karel je Numero Uno 

Dáma vlevo na fotografii č. 15 má úplně luxusní p...postavu

Škoda, že zapadla ta debata níže o cenách dovolených "tehdy" a nyní. Vždy, jak někdo argumentuje, že po r. 89 jsme se stali nesvobodní ekonomicky, tak si říkám, jak si musel připadat průměrný Čech v 80. letech ve Vídni či Paříži se svými finančními možnostmi

Byli jsme jako čtyřčlenná rodina letecky v Bulharsku v roce 1983, vyšlo to na 12.000 Kčs a představte si, nebyl problém na to ušetřit.