Singapur je uzasne multikulturni mesto. Uz jen za fantastickym jidlem se tam vyplati vyrazit

Nesdilim vas nazor- v Singapuru jsem pobyval 2x, pokazde nekolik dni, a prislo mi to jako neuveritelne nudne mesto. Ciste, fungujici, s misty zajimavou architekturou, ano.

Ale ze by jsem si na vylet tam plytval dovolenou? tezko

Jedina dobra vec na Singapuru mi prisla ze ze z nej muzete vypadnout mnoha zajimavymi smery do okolnich statu

Muj dedecek takove stesti nemel do Vladivostoku se nedostal, zemrel v zajeti na Sibiri na tyfus.

Díky za článek a parádní fotky. V Singapuru jsem prožila 3 fajnové roky a kdykoli teď něco o Singapuru čtu, tak cítím velký "stesk po domově". Hned bych se tam zase vrátila.

A uz to nejde? Singapore je na listu mist kde bych chtel stravit trosku vic casu nez jen na letisti - i kdyz je podle mne jedno z nejhezcich a nejprijemnejsich co znam. Ty 3 roky musely by urcite super a asi tezke louceni pak....

Díky za článek. Jistě by z něj měl radost i můj děda, který prožil podobnou cestu ve dvacátém roce z Vladivostoku to Terstu na lodi Amerika.

Zajímavý článek... Rád bych se tam taky vydal za kamarádkou, která v Singapuru studuje, bohužel ty peníze na letenku ve svých devatenácti letech vykouzlit nedokáži. Tak děkuji alespoň za takovéhle zprostředkování.

Moc pekne a ctive. Diky.

Vy jste asi nějaký ten klasický závistivec z Žabomyšova, že? Mohu Vás ujistit, že na takovu luxusní cestu bych si během svého krátkého manažerského působení nevydělala ani v ČEZ.

Jak jsem se do Singapuru dostala, to netajím. V článku, kdybyste ho opravdu měl chuť zasvěceně komentovat, jste se to mohl dozvědět...  

Ráda bych ale hlavně poděkovala všem, kdo mi od rána posíláte fotografie legionářských pradědečků. Panu Strouhalovi, paní Machové, panu Peterkovi i dalším. Máte-li chuť. posílejte dál, moc ráda dám z Vašich příspěvků dohromady nějaký pěkný vzpomnkový fotomateriál. A Vy, kteří žádáte více informací, určitě Vám napíšu. Ale také mnohé legionářské příběhy najdete v mé humorně pojaté knize Legionář a sněžná žena, která vyšla vloni v Mladé frontě. Dana

moc pekny clanek, diky! je krasne takto spojit cestu do ciziny s rodinnou historii. Muj vlastni dedecek tez absolvoval stejnou anabazi, jen se vrazel z Vladivostoku domu pres USA, uz roku 1919.

V te dobe to muselo byt pro ceske vojaky neuveritelne dobrodruzstvi, od cesty a boju z evropy pres sibir az po cestu domu pres oceany.

Skoda ze muj dedeck umrel jeste nez jsem se narodil, ale prolezani jeho pozustalosti z "Anabaze" bylo pro me jednou z nejskvelejsich zabav klukovskych let

O F  T O P I C  vojáci a důstojníci, co  sloužili Rakousko-Ukersku až do konce války na tom nebyli o moc lépe. Mě dědečřek vykládal  jak v Albanii složili zbraně a pěšky šli do terstu. Albánci byli schováni za skalama a přesto že už nebyla  válka tak je stříleli jak králíky..

Můj děda ve svých pamětech také píše strašně zajímavé pasáže o tom, jak začínala v Rusku revoluce. A jak přišla do Tjumeni, kde byli čeští vojáci v zajateckém táboře:

"Bydleli jsme u čajového magnáta Ignatova a Marusja byla jeho jediná dcera. Vše, co nosilo v Tjumeni kalhoty, bylo do ní zamilováno. A já jsem se se právě díky přízni této tjumeňské nymfy měl docela dobře. Nikdo totiž nepochyboval, že se s Marusjou ožením, jen co bude po válce. Soudilo se, že až udeří hrom revoluce a ženitby, získám prostřednictvím Marji Ivanovny v Tjumeni vážené postavení. Jenže

hrom revoluce byl moc silný. Do tjumeňského čajového panství přišla črezvyčajka - mimořádná trestní a vyšetřovací komise pro potírání kontrarevoluce. Expediční oddíl tvořily asi dva tucty kronštadtských námořníků. Jejich velitelem byl bezvousý osmnáctiletý mladíček. Vykázal se plnou mocí nejvyššího sovětu a přes protesty místních orgánů, které o nějaké kontrarevoluci v Tjumeni vůbec nic nevěděly, zahájil činnost. Hned první noc odpykal hrůzovládu námořníků i velkoobchodník s čajem Ignatov. Zda kul nějaké pikle, se už nikdo nedozví, protože celá jeho rodina byla odsouzena a popravena bez protokolů. I jeho krásná dcera Marusja."

Jsem se musel podivat, kdo cestuje prvni tridou v A380 a bydli v takhle luxusnich apartmanech, A ano. Uz vim :-)

 V posledních letech pracovala jako manažerka komunikace u velkých polostátních firem, které jí byly inspirací k připravovanému satirickému souboru povídek Kravaťáci.

Pane boze, kdo vsechno dneska umi cist a psat