- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
byvale Jugoslavie. Jestli takto pusobime my Cesi na jine narody, to potom hruza pomyslet.
a zážitek to byl opravdu deprimující.Byli jsme tam jedni z mála cizinců,tudíž exoti.Neustále se na nás někdo lepil,ať už prodavači z místních obchůdků,restaurací,kaváren,ale i váleční žebráci a všelijaká lůza.Neustále někdo obtěžoval.Chtěli jsme udělat pár fotek mostu,tehdy ještě poškozeného a byl problém.Obstoupili nás nějací magoři a chtěli platit,pak se nám pokoušeli sebrat foťáky,stálo nás to 10euro. To samé se pak opakovalo u muslimského hřbitova a také v tržnici.Raději jsme to vzdali a odjeli pryč.
Dneska už to asi bude jiné,ale tehdy to byl orient se vším všudy.
Jak partička místních borců šla nějakému cizinci vysvětlovat, že je to jejich most a že má zaplatit.
Takovou držkovou jsem neviděl ani ve filmu z van Damem, jak dostali po čumáku.
Prý jejich most - pokud by nebylo peněz z EU a od dárců, tak jim ještě dneska ten jejich most leží na dně řeky.
kdyby novináři alespoň zmínili PROČ Mostar a co pro místní znamená. Ne jen jeho historii vzdálenou. Ale i to, co s tam dělo za II. svět. války a hlavně za války v 90. letech. Ale toho se nejpíš bojí
Nedávná historie je, hlavně na východ od Neretvy, vidět na každém kroku. A kdo se umí dívat po lidech, vidí i ty trvalé následky...
Upozornění na cestovní pas je špatně. Do Bosny (a třeba i Černé Hory) stačí česká občanka. Před čtrnácti dny jsem se odtamtud vrátil a všude na hranicích bez problémů. Před cestou jsem si to i ověřil na ambasádě v Praze.
Právě jsem to ověřil na webu jejich ministerstva zahraničních věcí:
Nationals of the following states may enter into Bosnia and Herzegovina
with a passport or a valid identity card proving identity and
citizenship of: - Member State of the European Union...
Díky za krásnou vzpomínku na Mostar. Byli jsme tam před několika lety a skvělé.
Vylezli jsme i nahoru na minaret, úžasný výhled na most, nicméně nic pro lidi se strachem z výšek - vítr, velmi nízké zábradlí, nafotili jsme fotky a raději šli dolů.
U oběda se nás nikdo nepokoušel okrást, moc jsme si pochutnali na místních specialitách. Hledáme ale vždy trošku zastrčenější restauraci, ne na nejfrekventovanějším místě. Měli tam hromadu úžasných žebrajících koček, netušili ale asi, že se nám moc líbí a servírka je vyhnala.
Stále jsou ve městě rozstřílené budovy po válce? Z toho až mrazilo.
Rozstřílených budov je tam hromada, dominuje tomu několikapatrový vypálený obchoďák, ze kterého už porůznu rostou stromy.