Diskuze

Přes drsné hory v Himálaji se ženou a dětmi 3 a 5 let

Do indického Himálaji, do buddhistické oblasti Ladak zvané také "Malý Tibet", jsme si vyjeli na pět měsíců dlouhé "prázdniny". Dobrovolně tu učím angličtinu na malé škole, a tak jsem s sebou vzal celou rodinu. Ke konci pobytu, už náležitě aklimatizováni, jsme vyrazili také na cestu pro děti nejnáročnější – trasa pustými horami má vést až do výšky 5200 m n.m. Zvládneme to?
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

ZOBAK

27. 2. 2007 19:34
PRO NEKOHO SILENY PRO NAS DOBRA INSPIRACE

KDYZ JSME PRED DVEMA ROKY HLEDALI  MISTO KAM VYRAZIT O PRAZDNINY S DETMA TAK NAS INSPIROVALA PRAVE PREDNASKA

M.M.O LADAKHU.KLUKUM BYLO 8 LET A MELI ZA SEBOU UZ PODSTATNE NAROCNEJSI VYLET.V SESTI LETECH BYLI POD  EVERESTEM V 5 500 METRECH NAD MOREM A PO POMALE AKLIMATIZACI "ZA CHUZE" JIM TO NECINILO NA ROZDIL OD  RODICU ZADNY ZASADNI PROBLEM.AZ NA TU MOTIVACI ALE TO SI KAZDY DITE RADSI ZVOLI  TO SNADNEJSI .JE TO TROCHU O TOM SOBECTVI RODICU ,ALE MAM ZA TO ,.ZE TO NENI DETEM NA SKODU.NAOPAK V ASII VIDI ZE ZIVOT NENI JEN RUZOVA ZAHRADA A POZNAJ JINY HODNOTY.V LADAKHU JSME PROSLI STEJNOU TURU  JAKO RODINA M.M. A MUZU  POTVRDIT ZE TO PRO DETI NENI NEJAK EXTREMNE NEBEZPECNY.JE ALE NUTNA AKLIMATIZACE A NEJAKE ZKUSENOSTI V HORACH PRIPADNE MISTNI  PRUVODCE.TAKZE  ZA SEBE  MUZU PODOBNE AKCE S DETMA DOPORUCIT A FANDIM VSEM CO SE O TO POKOUSI.ZOBAK

0 0
možnosti

Vojta

27. 2. 2007 20:59
Re: PRO NEKOHO SILENY PRO NAS DOBRA INSPIRACE

kdyby sis vypnul CAPS LOCK bude ten prispevek hned vypdat lip...

0 0
možnosti

xrocky

26. 2. 2007 23:01
děti do hor raději ne

Strávil jsem v horách spoustu času, byl jsem člen horolezeckého oddílu a snil o tom, jak budu podnikat se svými (tenkrát ještě jen vysněnými) dětmi všelijake akce v horách. Ale jen do té doby než jsem byl svědkem tragédie malého dítěte na Chabenci v Nízkých Tatrách. Je to můj nejhroznější zážitek z hor,  utíkali jsme dolů s tím že otřeseného chlapečka vyneseme nahoru, ale při pohledu na jeho strašné zranění mi bylo jasné že tady už je jakákoliv pomoc marná. Jeden z nás u něj zůstal a my ostatní šli nahoru, setkání s jeho tetou která s ním byla na výletě bylo hrozné, ptala se jestli je chlapec v pořádku ..... no, raději nevzpomínat. Mám čtyři děti, postupně s nimi podnikám docela náročné horské túry, ale počkám až na to mají věk. Nechci komentovat jednání Martina s Barborou, je to jejich zodpovědnost a jejich svědomí. Ale napsat o tom ještě knihu....  Připadá mi to divné

0 0
možnosti

Tesik

26. 2. 2007 13:20
pěkná kniha

Doporučuju jejich knihu "5 měsíců v Himálaji", která je moc hezky čtivě psaná, vždy na střídačku pohledem jejím a pak zas jeho.. On udělal mnohem víc treků, občas vypadl sám na pár dní a zážitků měli všichni víc než dost. Opravdu pěkně psaná kniha, která se čte jedním dechem... když se ovšem přeskakují nezáživné pasáže věnující se historii každého kláštera s podrobným výkladem všech bohů a jeho představených za posledních 1000 let.. :-)) naštěstí jsou tyhle pasáže věnující se opravdu budhismu do hloubky, vždy tučně a tak se jim dá v pohodě vyhnout... :-) Jinak fakt pěkná kniha!

0 0
možnosti

loginname

26. 2. 2007 8:58
Koukám, jak se tu lenoši...

....rozohňují skrývajíce se za děti....... ;-D

0 0
možnosti

cote d'or

26. 2. 2007 11:05
místo toho pytle s jídlem

mohlo docela klidně letět dolů dítě - tohle není věc lenosti, nýbrž zdravého rozumu

0 0
možnosti

Jirka

25. 2. 2007 21:32
rikam ano...

Ke konci pobytu, už náležitě aklimatizováni... když někdo tráví několik měsíců nad 3tisíce metrů nad mořem, je to trochu něco jiného, než v Praze kde je to kolik 300m.n.m.??? ;) a myslím, že pro děcka je rozhodně mnohem lepší něco dělat takhle venku, než "něco" dělat, poflakováním se po městě... vidím to u děcek kamarádů... mám obě varianty pro srovnání...

každopádně je relativní co je "taková výška"... musí se brát v potaz odkud se vychází...

0 0
možnosti

cote d'or

25. 2. 2007 22:00
náležitě aklimatizováni

jsou v těchto výškách pouze lidé, kteří tam žijí tak 100 generací (například v Andách mají velké potíže otěhotnět i ženy evropského původu, které se tam narodily - na tuhle výšku se organismus musí přizpůsobit stejně jako třeba na tropické nebo arktické podnebí). je to vždycky velká zátěž, kterou dospělý snáší snáze než dítě. vaše tříleté a pětileté děti se poflakují po městě?

0 0
možnosti

miša

25. 2. 2007 15:16
všeho s mírou

Skutečně nechápu rodiče, kteří riskují životy svých dětí.. proč musí tříleté dítě absolvovat takové výšky, co z toho má ? Viděla jsem v Andách peruánské malé děti ve výšce 5 200 m, byly modré a  v bezvědomí a táhli je nosiči nahoru, protože si to rodiče zaplatili. Myslím, že  tato Vaše cesta opravdu není hrdinství,  ale čistá  nezodpovědnost.  Kyslíku ( a vody..) je nahoře míň pro všechny, ale dítě nemá možnost si zvážit rizika.

0 0
možnosti

Frantisek Staud

25. 2. 2007 18:21
Re: všeho s mírou

Souhlasim, ze clanek muze podobne emoce vyvolat, ale Martin s Barborou urcite nejsou silenci, kteri by riskovali zdravi svych deti pro nejake "hrdinstvi". Proste jim nabizeji jine zazitky, nez je u nas standardni. 

Jsem presvedcen, ze jejich deti byly na teto ceste ve vetsim bezpeci nez vetsina malych Prazaku, bezcilne bloumajicich po sidlistich (protoze na ne rodice nemaji cas).

0 0
možnosti

belgian chocolate

25. 2. 2007 12:42
také jsem měla takové rodiče

tahali mě na lyže, ještě než jsem uměla pořádně chodit. v létě zase na horské túry, prostě pořád nahoru, dolů, nahoru, dolů. potom jsem zase musela jezdit na hory se školou. teď už mě tam konečně nikdo nenutí a mám pokoj. když se mě lidé ptají, proč nelyžuju, odpovídám "protože už nemusím".

0 0
možnosti

karel Wolf

24. 2. 2007 21:50
Ahoj Martine

krasnej calnek - gratuluju !!!! R^

0 0
možnosti