- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
KDYZ JSME PRED DVEMA ROKY HLEDALI MISTO KAM VYRAZIT O PRAZDNINY S DETMA TAK NAS INSPIROVALA PRAVE PREDNASKA
M.M.O LADAKHU.KLUKUM BYLO 8 LET A MELI ZA SEBOU UZ PODSTATNE NAROCNEJSI VYLET.V SESTI LETECH BYLI POD EVERESTEM V 5 500 METRECH NAD MOREM A PO POMALE AKLIMATIZACI "ZA CHUZE" JIM TO NECINILO NA ROZDIL OD RODICU ZADNY ZASADNI PROBLEM.AZ NA TU MOTIVACI ALE TO SI KAZDY DITE RADSI ZVOLI TO SNADNEJSI .JE TO TROCHU O TOM SOBECTVI RODICU ,ALE MAM ZA TO ,.ZE TO NENI DETEM NA SKODU.NAOPAK V ASII VIDI ZE ZIVOT NENI JEN RUZOVA ZAHRADA A POZNAJ JINY HODNOTY.V LADAKHU JSME PROSLI STEJNOU TURU JAKO RODINA M.M. A MUZU POTVRDIT ZE TO PRO DETI NENI NEJAK EXTREMNE NEBEZPECNY.JE ALE NUTNA AKLIMATIZACE A NEJAKE ZKUSENOSTI V HORACH PRIPADNE MISTNI PRUVODCE.TAKZE ZA SEBE MUZU PODOBNE AKCE S DETMA DOPORUCIT A FANDIM VSEM CO SE O TO POKOUSI.ZOBAK
kdyby sis vypnul CAPS LOCK bude ten prispevek hned vypdat lip...
Strávil jsem v horách spoustu času, byl jsem člen horolezeckého oddílu a snil o tom, jak budu podnikat se svými (tenkrát ještě jen vysněnými) dětmi všelijake akce v horách. Ale jen do té doby než jsem byl svědkem tragédie malého dítěte na Chabenci v Nízkých Tatrách. Je to můj nejhroznější zážitek z hor, utíkali jsme dolů s tím že otřeseného chlapečka vyneseme nahoru, ale při pohledu na jeho strašné zranění mi bylo jasné že tady už je jakákoliv pomoc marná. Jeden z nás u něj zůstal a my ostatní šli nahoru, setkání s jeho tetou která s ním byla na výletě bylo hrozné, ptala se jestli je chlapec v pořádku ..... no, raději nevzpomínat. Mám čtyři děti, postupně s nimi podnikám docela náročné horské túry, ale počkám až na to mají věk. Nechci komentovat jednání Martina s Barborou, je to jejich zodpovědnost a jejich svědomí. Ale napsat o tom ještě knihu.... Připadá mi to divné
Doporučuju jejich knihu "5 měsíců v Himálaji", která je moc hezky čtivě psaná, vždy na střídačku pohledem jejím a pak zas jeho.. On udělal mnohem víc treků, občas vypadl sám na pár dní a zážitků měli všichni víc než dost. Opravdu pěkně psaná kniha, která se čte jedním dechem... když se ovšem přeskakují nezáživné pasáže věnující se historii každého kláštera s podrobným výkladem všech bohů a jeho představených za posledních 1000 let.. :-)) naštěstí jsou tyhle pasáže věnující se opravdu budhismu do hloubky, vždy tučně a tak se jim dá v pohodě vyhnout... :-) Jinak fakt pěkná kniha!
....rozohňují skrývajíce se za děti.......
mohlo docela klidně letět dolů dítě - tohle není věc lenosti, nýbrž zdravého rozumu
Ke konci pobytu, už náležitě aklimatizováni... když někdo tráví několik měsíců nad 3tisíce metrů nad mořem, je to trochu něco jiného, než v Praze kde je to kolik 300m.n.m.??? ;) a myslím, že pro děcka je rozhodně mnohem lepší něco dělat takhle venku, než "něco" dělat, poflakováním se po městě... vidím to u děcek kamarádů... mám obě varianty pro srovnání...
každopádně je relativní co je "taková výška"... musí se brát v potaz odkud se vychází...
jsou v těchto výškách pouze lidé, kteří tam žijí tak 100 generací (například v Andách mají velké potíže otěhotnět i ženy evropského původu, které se tam narodily - na tuhle výšku se organismus musí přizpůsobit stejně jako třeba na tropické nebo arktické podnebí). je to vždycky velká zátěž, kterou dospělý snáší snáze než dítě. vaše tříleté a pětileté děti se poflakují po městě?
Skutečně nechápu rodiče, kteří riskují životy svých dětí.. proč musí tříleté dítě absolvovat takové výšky, co z toho má ? Viděla jsem v Andách peruánské malé děti ve výšce 5 200 m, byly modré a v bezvědomí a táhli je nosiči nahoru, protože si to rodiče zaplatili. Myslím, že tato Vaše cesta opravdu není hrdinství, ale čistá nezodpovědnost. Kyslíku ( a vody..) je nahoře míň pro všechny, ale dítě nemá možnost si zvážit rizika.
Souhlasim, ze clanek muze podobne emoce vyvolat, ale Martin s Barborou urcite nejsou silenci, kteri by riskovali zdravi svych deti pro nejake "hrdinstvi". Proste jim nabizeji jine zazitky, nez je u nas standardni.
Jsem presvedcen, ze jejich deti byly na teto ceste ve vetsim bezpeci nez vetsina malych Prazaku, bezcilne bloumajicich po sidlistich (protoze na ne rodice nemaji cas).
tahali mě na lyže, ještě než jsem uměla pořádně chodit. v létě zase na horské túry, prostě pořád nahoru, dolů, nahoru, dolů. potom jsem zase musela jezdit na hory se školou. teď už mě tam konečně nikdo nenutí a mám pokoj. když se mě lidé ptají, proč nelyžuju, odpovídám "protože už nemusím".