Itálie a Česko
A což se podívat k nám? Jedním z nemnoha barokních kostelů, do nichž se platí vstupné je náš malostranský kostel sv. Mikuláše. Románský kostel sv. Jiří lze navštívit taktéž po zaplacení, a to dokonce kompletu za více objektů. U gotické části katedrály sv. Víta je tomu nejinak. Platí se za vstup do Zlaté uličky. Návštěva celé Národní galerie s v podstatě stálými sbírkami přijde v přepočtu na cca 25 EUR. Návštěva vily postavené arcitektem Loosem přijde na 10 EUR. Příliš mnoho pamětihodností navštívit nelze, nejsou přístupné. Svatovítský poklad není k vidění např. celá desetiletí. Velká většina kostelů je zavřená, jak pro věřící, tak pro nejvíce zaujaté návštěvníky. Některá muzea omezují otvírací dobu, nebo je možné je navštívit jen po telefonické domluvě, počet jejich návštěvníků tedy dále klesá. Množství uživatelů a vlastníků objektů se trestuhodně obrací zády i k Pražanům a nepořádá ani dny otevřených dveří. Ve vrcholící turistické sezóně (v Praze samozřejmě dlouhé) lze pochopit některá opatření směřující k usměrnění proudu povrchní turistiky. Celoroční platnost uvedených charakteristik je však negativem. Zajímalo by mě, zda bude zveřejněn vývoj počtu domácích návštěv Pražského hradu po razantním zvednutí cen. Bude nám pravděpodobný pokles lhostejný? Na druhé straně z vlastní zkušenosti vím, že většina pražských důchodců nevěděla o zavedení návštěv Hradu pro seniory zdarma. Chyběla tedy propagace.
