Detektivem mezi Indiány

aktualizováno 
Když Frič na své druhé jihoamerické výpravě (1904-1905) zamířil z Asunciónu proti proudu řeky Pilcomayo, chtěl především probádat a zmapovat obávané Estero Patiňo v oblasti Gran Chaco, indiánské území, kde doufal najít ještě neznámé kmeny. A taky vrahy španělského cestovatele Ibarrety, který tam před lety uvázl při vyměřování hranice mezi Argentinou a Paraguayí a skončil tragicky. Jeho tělo se našlo zakopané odděleně od znetvořené hlavy.
Kolonizaci Ameriky Evropany, onu historickou kolizi dvou zásadně odlišných kultur, provázelo mnohé násilí a krveprolití. Ibarretův případ však vyvolal mimořádně velký rozruch a pobouření. Pro většinu bělochů to byl jen další důkaz krutosti, zloby a krvežíznivosti Indiánů, na které platí jedině trestná výprava. Jenže Alberto Vojtěch Frič měl pochybnosti. Tento poněkud výstřední, romanticky založený synek z měšťanské rodiny zámožného pražského advokáta se nadchl tajemstvím exotických rostlin a přes odpor rodičů hned po maturitě pláchl do země jejich původu. Ze své první cesty (1901) si přivezl malárii, ale hlavně bohaté dojmy a poznatky o přírodě a domorodcích jihoamerických tropů. Frič měl vzácné porozumění pro mentalitu Indiánů. Dovedl se s nimi sžít. Respektoval jejich obyčeje, studoval jejich jazyky a mytologii; na druhé straně jim svou puškou pomáhal při lovu a učil je pěstovat užitkové plodiny, které neznali. Získal si jejich úctu a přátelství, takže se od nich dovídal i to, co by jiným bělochům zůstalo utajeno. Zjistil, že Ibarretu zabili rukou společnou čtyři kazikové, náčelníci z-kmene Pulagá. Porovnáním různých výpovědí došel Frič k názoru, že Španěl si svůj osud zavinil do značné míry sám. Dopustil se, možná nevědomky, zločinu. Pro kus masa zastřelil chudým Pilagům koně, to nejcennější, co měli. Nezlynčovali ho za to. Poradili se ve svých vesnicích, náčelnici pak přišli k jeho stanu, zasedli kolem ohniště a s pomocí tlumočníka žádali náhradu škody. Ibarreta o tom nechtěl slyšet. Místo rozumné domluvy jim začal nadávat a křičet na ně. "Volný Indián dovede zapomenout i ránu pěstí," píše Frič, "ale nesnese, aby se na něj křičelo. Muselo to být hodně velké rozčilení, když stařičký, hubeňoučký kazik Nogočé uhodil Ibarretu svou válečnou palicí. Uhodil ho vsedě a rána nebyla asi příliš silná. Byl snad omráčen, snad zabit. Mohl obživnout a mohl se mstít. Proto dopadly na jeho hlavu další tři palcáty. Ale bělochu není co věřit. I docela mrtvý by mohl obživnout, a i kdyby neobživl, mohl by se mstít jeho duch. Odřízli tedy hlavu od těla a obé pohřbili daleko od sebe. Na hroby nanesli různé trny a střepy a tak zamezili, aby se jedna půlka vyhrabala a spojila s druhou." Pilagové se cítili v právu a podle Friče byl jejich drastický čin motivován pocitem křivdy a také pověrečným strachem z mocného ducha bílého muže. Po půlstoletí popsal Ibarretův případ podrobně v závěrečné kapitole své výrazně protirasistické knihy Indiáni Jižní Ameriky. Knihu věnoval těm vzdáleným přátelům, kteří mezitím pod náporem křesťanské civilizace "vymřeli jak čest a zákony kázaly jim". Svérázný český badatel podnikl celkem pět velkých výprav do pralesů Latinské Ameriky. Jeho vzácné etnografické sbírky jsou rozptýleny po muzeích v Praze, Berlíně, Petrohradě i New Yorku. "Snad mi stačí čas, abych dopsal i další díl (knihy), než se zlomí můj luk," vzkázal roku 1942 čtenářům ze své vily Božínka v Praze-Košířích, kde se zabýval svou láskou největší - botanikou. Bohužel, luk jeho života vydržel už jen dva roky. Zlomil ho starý hřebík infikovaný tetanem.


Autor:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Buduje se 136 let, ale až teď dostane chlouba Barcelony stavební povolení

Sagrada Familia, Barcelona

Barcelonská katedrála Sagrada Familia, která je jednou z nejnavštěvovanějších španělských památek, se buduje už 136...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...



Najdete na iDNES.cz