Šampaňské milují hlavně Francouzi, kteří mají s jeho konzumací bohaté zkušenosti. Naopak ve střední a východní Evropě je jeho prezentace a konzumace spojena s řadou chyb, které zákazníka ochuzují o výjimečný zážitek. A pozor, nevyhýbají se ani lepším restauracím. Čeho se vyvarovat, až sáhnete po lahvi vyrobené v kopcích kolem řeky Marny?
Buranské šáňo
Pozor na jazyk. Slovo šáňo je stejně odpudivé, jako celá řada dalších zdrobnělin a patvarů typu mimísek či manža. Stejně tak je nesmyslný výraz pravé šampaňské.
Šampaňské je jenom jedno, tak se může nazývat pouze víno z Champagne vyrobené tradiční šampaňskou metodou. Vedle šampaňského máme domácí sekt, italské prosecco, španělskou cavu a další „bublinky“. Ale to prostě a jednoduše není šampaňské.
Kam odletí zátka
V českých domácnostech se zabydlel zvyk střílet hříbečkové zátky do vzduchu. Proti gustu žádný dišputát, ale se šampaňským se tohle obvykle nedělá (pokud zrovna nevyhrajete Tour de France). Víno se otvírá tak, že se špunt pomalu vytáhne rukou a nikam po místnosti nelítá. Současně nedochází k žádnému hlasitému bouchnutí, nýbrž jen tichému zvuku, kterému se v lepší společnosti s lehkou nadsázkou říká „společenský pšouk“.
Pozor na otevření. Zátky nelítají po místnosti, ale zůstanou v ruce.
S šavlí na lahev
Jednu z mála výjimek, kdy špunt můžete vystřelit, představuje legendární sabráž, tedy ustřelení hrdla láhve šavlí, nožem či jiným předmětem. Sabráž není příliš složitá a zvládne ji téměř každý, ale měla by se provádět jen při výjimečných situacích (oslava kulatých narozenin) a s obyčejnějšími druhy šampaňského. Jak na sabráž, si přečtěte v našem rámečku na konci článku.
Jen připomeňme, že obliba sabráže se ve Francii rozšířila v době napoleonských válek a samotný korsický dělostřelec Bonaparte, který si na pár let podmanil celou Evropu, královský nápoj z kraje Champagne miloval.
Pozor na teplotu
Obecně rozšířeným nešvarem při servírování je teplota šampaňského. V mnoha domovech i restauracích se servíruje silně podchlazené, o teplotě kolem pěti až sedmi stupňů, která nedá vyniknout jeho lahodné chuti. Ideální teplota podávání základních, tedy neročníkových šampaňských, je zhruba devět stupňů, lepším ročníkovým šampaňským svědčí teplota deset až jedenáct stupňů a ta nejlepší se mají pít klidně ještě o stupeň dva teplejší.
Téměř učebnicový příklad správné prezentace. Nalévá se Dom Perignon jen pár desítek metrů od místa, kde je slavný mnich pohřben.
Místo flétny tulipán
Chuť šampaňského ubíjí také nesprávný tvar sklenek a nalévání až po okraj. Houfně rozšířená sklenice ve tvaru flétny je vhodná na prosecco, tedy méně kvalitní sekt kvašený v tancích, u šampaňského však nenechá rozvinout jeho chuť (sklenicí si navíc nemůžete zakroužit). Ideální jsou větší sklenky ve tvaru tulipánu, znalci často využívají i skleničky na ryzlink. A nalévají si jen do třetiny či čtvrtiny sklenice.
K paštice i zvěřině
Dalším velkým omylem je považovat šampaňské za víno vhodné jen jako aperitiv či přípitek. Francouzi pijí šampaňské jako „běžné“ víno po celý večer, neboť se skvěle snoubí s nejrůznějšími pokrmy, od ryb a plodů moře (zde se doporučuje především minerální šampaňské připravené z odrůdy chardonnay) až po pečená masa, paštiku či zvěřinu, ke které se hodí šampaňské připravené z modrých hroznů pinot noir či pinot meunier. A k sushi zase skvěle pasuje růžové šampaňské.
Vinařská fabrika
Chybovat můžeme také při výběru samotné značky, neboť nejznámější rozhodně neznamená nejlepší. Spíše naopak. Přestože se v Champagne vyrábějí stovky druhů vín, když už se Čech rozhodne pro šampaňské, většinou si vybere „průmyslový“ Moët & Chandon z vinařské fabriky, jež chrlí každý rok zhruba 40 milionů lahví spíše podprůměrného šampaňského, ale zato má dokonalý marketing. V poměru cena výkon ovšem najdete řadu levnějších a chutnějších značek.
Napoleon byl velkým milovníkem šampaňského. A tamní sklepy také osobně navštívil.
Sabráž není příliš složitá a zvládne ji téměř každý.
Předražené bublinky
Šampaňské nikdy nebude levným nápojem, výkupní cena hroznů v proslulém vinařském kraji je totiž velmi vysoká a víno prodražuje také dlouhé ležení ve sklepích. Na druhou stranu je možné ve vinotékách v Remeši či Epernay koupit výborné šampaňské v ceně kolem 20 eur. U nás se dají sehnat zajímavá šampaňská vína v cenách kolem 700 až 800 korun, většina šampaňských je ovšem dražší.
Kam na šampaňské
Kdo chce poprvé ochutnat šampaňské, nemusí kupovat hned celou lahev, neboť spousta podniků ho rozlévá po skleničkách. Jedním ze specialistů na šampaňské je nový pražský Balcony Bar nedaleko Můstku, kde je na výběr několik desítek druhů šampaňských, které můžete pít na balkoně s krásným výhledem na město.
Dalším oblíbeným podnikem je komorní, designový bar Vinit, v němž je možné ochutnat velmi povedené šampaňské z rodinného vinařství AR Lenoble.
Při cestě do Paříže si můžete dopřát nezapomenutelný zážitek v podobě sklenky šampaňského na špičce Eiffelovy věže, kde sídlí proslulý champagne bar.
Jak na sabráž
|
