1. Nebudeš bezhlavě následovat průvodce svého.
Egyptští průvodci rádi vodí své výpravy do vybraných restaurací a obchodů, s nimiž se nejspíš dělí o kořist. Jídlo v takové restauraci je totiž třikrát až pětkrát dražší než jinde a oběd klidně vyjde i na 500 Kč.
2. Nezaplatíš bez rozmyšlení.
Průvodci také například běžně prodávají své skupině lístky na večerní světelné představení u pyramid v Gíze za třicet dolarů. Na místě se však překvapený klient dozví, že lístek stojí sice třicet, ale egyptských liber, což je třikrát méně.
3. Budeš smlouvat, smlouvat a smlouvat...
I když i Egypt zná pevné ceny, svět turistů je jiný. Ceny poprvé nabídnuté jsou někdy až o 70 procent vyšší. Hrdí trhovci ostatně někdy dokonce odmítnou za první částku suvenýr prodat. Samo smlouvání je vhodné pak prokládat výrazy v arabštině: BALAMUTI (klameš), ENTA FIALIBABA (jsi zloděj)
4. Bakšiš nedáš větší pěti liber.
Bakšiš - spropitné - je nedílnou součástí společenské komunikace a je často vyžadovaný. To všem neznamená, že musíte žádosti vyhovět. Většinou se doporučuje, aby bakšiš nepřesahoval pět egyptských liber (kolem padesáti korun).
5. Zástupy budeš procházet bez povšimnutí.
Nejen na bazarech, ale i u památek se vrhají na turisty všelijaké existence a nabízejí své "velmi levné" zboží. Stejně ochotně a s úsměvem se nabízejí k fotografování a pak zuřivě vymáhají bakšiš. Jiní zase vydávají svou prodejnu za muzeum - například papyrusu, nebo za dílnu - například na koberce nebo voňavky. Je proto vhodné nacvičit skelný pohled (v Praze je k vidění například u číšníků v hospůdce Johna Bulla). Mezi příhodné arabské výrazy pak patří: ANA MIŠAJS (nechci), nebo MAFIŠ FILUS (nemám peníze) - pohotovější prodavač je však schopen každého ujistit: "U mě nepotřebujete peníze, pane."
6. Nenapiješ se vod z Nilu ani z kohoutků.
Voda v Egyptě obsahuje pro evropské vnitřnosti zcela nevhodné mikroby nejen v Nilu, ale i ve vodovodních kohoutcích. Vodu a jiné nápoje je proto lepší kupovat v uzavřených lahvích. V drincích pak odmítat led. Opatrný člověk je vybaven nejen whiskou, ale i živočišným uhlím, endiaronem, nebo imodiem.
7. až 10. Nedůvěřuj a prověřuj.
Papyrus nemusí být papyrus, ale potištěný list z banánových vláken.
Bazaltová soška může být jen na černo obarvený modurit.
Stříbro obyčejným cínem a zlatá údajně osmnáctikarátová ozdoba jen pozlaceným kusem železa.
Přes všechny tyto rady se Egypťanům i tak často podaří turistu "napálit". I to však patří k návštěvě této země.
Egyptští průvodci rádi vodí své výpravy do vybraných restaurací a obchodů, s nimiž se nejspíš dělí o kořist. Jídlo v takové restauraci je totiž třikrát až pětkrát dražší než jinde a oběd klidně vyjde i na 500 Kč.
2. Nezaplatíš bez rozmyšlení.
Průvodci také například běžně prodávají své skupině lístky na večerní světelné představení u pyramid v Gíze za třicet dolarů. Na místě se však překvapený klient dozví, že lístek stojí sice třicet, ale egyptských liber, což je třikrát méně.
3. Budeš smlouvat, smlouvat a smlouvat...
I když i Egypt zná pevné ceny, svět turistů je jiný. Ceny poprvé nabídnuté jsou někdy až o 70 procent vyšší. Hrdí trhovci ostatně někdy dokonce odmítnou za první částku suvenýr prodat. Samo smlouvání je vhodné pak prokládat výrazy v arabštině: BALAMUTI (klameš), ENTA FIALIBABA (jsi zloděj)
4. Bakšiš nedáš větší pěti liber.
Bakšiš - spropitné - je nedílnou součástí společenské komunikace a je často vyžadovaný. To všem neznamená, že musíte žádosti vyhovět. Většinou se doporučuje, aby bakšiš nepřesahoval pět egyptských liber (kolem padesáti korun).
5. Zástupy budeš procházet bez povšimnutí.
Nejen na bazarech, ale i u památek se vrhají na turisty všelijaké existence a nabízejí své "velmi levné" zboží. Stejně ochotně a s úsměvem se nabízejí k fotografování a pak zuřivě vymáhají bakšiš. Jiní zase vydávají svou prodejnu za muzeum - například papyrusu, nebo za dílnu - například na koberce nebo voňavky. Je proto vhodné nacvičit skelný pohled (v Praze je k vidění například u číšníků v hospůdce Johna Bulla). Mezi příhodné arabské výrazy pak patří: ANA MIŠAJS (nechci), nebo MAFIŠ FILUS (nemám peníze) - pohotovější prodavač je však schopen každého ujistit: "U mě nepotřebujete peníze, pane."
6. Nenapiješ se vod z Nilu ani z kohoutků.
Voda v Egyptě obsahuje pro evropské vnitřnosti zcela nevhodné mikroby nejen v Nilu, ale i ve vodovodních kohoutcích. Vodu a jiné nápoje je proto lepší kupovat v uzavřených lahvích. V drincích pak odmítat led. Opatrný člověk je vybaven nejen whiskou, ale i živočišným uhlím, endiaronem, nebo imodiem.
7. až 10. Nedůvěřuj a prověřuj.
Papyrus nemusí být papyrus, ale potištěný list z banánových vláken.
Bazaltová soška může být jen na černo obarvený modurit.
Stříbro obyčejným cínem a zlatá údajně osmnáctikarátová ozdoba jen pozlaceným kusem železa.
Přes všechny tyto rady se Egypťanům i tak často podaří turistu "napálit". I to však patří k návštěvě této země.
