Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Denali National Park a divoké "safari"

  12:28aktualizováno  12:28
Přestože medvědi jsou rozlezlí po celé Aljašce, tak jsem noc přečkal v pohodě. A tak ráno můžu pokračovat v cestě na sever. Téměř okamžitě mi zastavuje auto. Zastavuje mi Ashley, pracuje jako recepční v hotelu Denali Cliffs. Poskytuje mi cenné informace o možnosti práce přímo v parku. Popravdě řečeno, po měsíční dřině v rybárně, se mně do práce dvakrát nechce. Ale vidina možnosti dalšího výdělku je přesvědčivá.

Krátce po příjezdu potkávám i Petra, který pracuje v Chalet v restauraci. Ten mi pomáhá najít Human Resorce a během dvou hodin mám opět střechu nad hlavou a zajištěné jídlo. Zítra začnu pracovat jako buswasher. Sice si mohu vybrat z několika dalších pozic, ale zde nabízejí nejvíce hodin a tak to beru.
    

Ubytovaný jsem společně s Vernonem, padesátiletým Indiánem kmene Athabaska. Tento velice laskavý chlapík je řidičem autobusu. Mimo sezónu v Denali řídí školní autobus a vozí děti do školy. Díky jeho zalíbení v internetu s ním mohu být v každodenním kontaktu.

Athabaskové obývali území vnitřní Aljašky, území dnešního parku Denali a v okolí řek Yukon a Mackenzie. Byli to lovci losů a jelenů. Zemědělství se v drsných klimatických podmínkach nedařilo. Athabaskové patří společně s nejpočetnějším (na 150 tisíc) kmenem Severní Ameriky - Navaho, k jedné jazykové skupině Athabasko. Také Navahové do 12. století obývali severozápadní část Ameriky. Byli však vytlačeni příchodem nových kmenů do dnešní oblasti severní Arizony a severozápadního Nového Mexika. Zde žijí s vlastní samosprávou v největší rezervaci.

Minulé reportáže z cesty po Aljašce si můžete přečíst ZDE.

Vernon mi půjčuje zimní bundu, díky čemuž bez újmy na zdraví přežívám nastávající chladná období konce srpna a počátku září. Podzim přichází o několik týdnů dříve než jiné roky a v noci již zamrzají kaluže. Počátkem září již na vrcholcích okolních kopců přestává čerstvě napadaný sníh tát a krajina začíná nabírat nový nádech. V létě zelené pláně v údolích se na počátku září během jednoho týdne změní v červený koberec s tu a tam žlutými skvrnami.
     

Denali National Park & Preserve je opravdu rájem pro milovníky divoké přírody. Tundra a tajga je na jižním okraji parku lemována pohořím Alaska Range s bezpočtem ledovců. V informačním centru si můžete zakoupit mapy, ale osobně se domnívám, že jsou zbytečné. Parkem vede pouze jedna 142 kilometrů dlouhá slepá nezpevněná cesta, táhnoucí se od východu k západu.

Pokud se tedy vydáte kolmo na ni, musíte se k ní dostat a nemůžete zabloudit. Problém může nastat, že sice budete znát směr, ale "cesta" bude neschůdná. Kromě okolí u vstupu do parku zde neexistují žádné stezky. Každý si musí najít cestu zpět. Chodit se dá nejlépe po horských hřebenech či podél řek a potoků. Někdy musíte potoky přebrodit.
    

Silnice je po 24 kilometrech přístupná pouze autobusům. Tyto autobusy zajišťují dopravu a vy můžete kdekoliv vystoupit či nastoupit. Park nabízí více programů - Wildlife Tour je nejdražší, a dle mého názoru kromě skromného občerstvení cestujících nenabízí nic víc něž cesta "normálním" autobusem. Protože i takový "camper bus" - tedy bus pro lidi, co jedou do parku nocovat, při spatření "divoké zvěře" zastaví a nechá vás pokochat se pohledem.

Řidič vám také podá výklad a navíc tímto autobusem můžete dojet až na konečnou. Lístek na tento autobus byl nejlevnější a stál $15.
    

Po třech týdnech práce konečně vyrážím do vnitra parku. Mám kliku. Po čtrnácti deštivých dnech je blankytně modrá obloha. Také Denali prý je vidět. A opravdu, poprvé jsem tuto horu spatřil ze vzdálenosti 116 kilometrů a je to monument. O pár kilometrů dál spatřuji první skupinku karibou. Je to nádherný pohled. Cestou k druhému visitor centru, které se nachází uvnitř parku, mám ještě možnost pozorovat lovící lišku, losy, hnědé medvědy alias grizzly a horské ovce.

Rozhoduji se dojet až na "konečnou" k Wonder Lake. A stojí to za to. Lze se tak v parku dostat nejblíže k hoře. To se ale již chystá k soumraku a tak rychle v tundře stavím stan. Do BRFC - bear resistant food container, který zadarmo půjčují ve visitor centru, vkládám všechny potraviny, zubní pastu, kartáček a další věci, které vábí medvědy. Ten pak umisťuji po větru alespoň 100 metrů od stanu.
    

Je tak trochu ironií, že nejvíce zvěře spatří většina lidí z autobusu. Kamarád viděl jedenáct grizzly během jednoho dne. Další můj kamarád Petr Mareček, měl ale v roce 1999 nepříjemné setkání s vlky. Nechal si přes noc usušit boty venku před stanem a ráno po nich nebylo ani stopy. Našel je sice asi po půl hodině chůze v kruhu kolem stanu. Nemilé ale bylo překvapení, když obě boty měly ukousnuté špičky, takže mu pak trčely z bot všechny prsty.

Autor:




Nejčtenější

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Provoz na nejkratším letišti Evropy

Na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora Korfu...  celý článek

Jezero Como patří k těm lokalitám, kam se dá z Česka snadno zaletět na víkend....
Kam létat v zimě: k moři v Maroku se dá dostat už za pětistovku

Nebe nad Evropou nikdy nebylo tak plné, ceny za leteckou dopravu tak nízké a pro cestovatele z Česka se nově přibližují i některé destinace, do kterých...  celý článek

Tak samozřejmě, polévání slečen v bikinách šampaňským je přesně to, o čem muži...
Ostrov bude plný sexu, drog a alkoholu, láká na svou dovolenou agentura

Neomezený sex, dvě dívky denně, vstřícný postoj k drogám, alkoholu a jídla, co hrdlo ráčí. Čarokrásné pláže, party na jachtě. Ony čtyři dny na soukromém...  celý článek

Na západě Francie se můžete přes Airbnb ubytovat třeba v letadle.
Recept na nudu na cestách. Noc v letadle, věži či perníkové chaloupce

Sdílená ekonomika nerezonuje jen v oblasti služeb pro přepravu osob, ale také na poli krátkodobého ubytování. Celosvětová platforma Airbnb získává stále více...  celý článek

Kotelský potok pramení ve Velké Kotelní jámě nedaleko Vrbatovy boudy a táhne se...
Vodí turisty na zapomenuté stezky Krkonoš, zná cesty budařské i dřevařské

Jana Tesařová v Krkonoších rozplétá pavučinu horských pěšin, svážnic, stezek a zanikajících chodníků. Pronikla až do míst, o kterých se návštěvníkům hor ani...  celý článek

Další z rubriky

Celý svět i Peruánci tradičně spojují "objevení" skalního města Machu Picchu se...
Panika mezi cestovateli: Povolení na Machu Picchu budou do Vánoc pryč

Pokud plánujete cestu na Machu Picchu cestou Inků, zarezervujte si ihned povolení. Letos se totiž vydávají o tři měsíce dřív než obvykle a předpokládá se, že...  celý článek

Ovšem typickým provensálským zákuskem jsou sýry. Většinou dostanete na výběr...
OBRAZEM: Nejlepší je zažít Provence na talíři. Jídla, na která nezapomenete

Když se rozhodnete vydat do Provence, asi se vás všichni budou ptát na víno a na levanduli. Přitom to nejlepší z této jižní části Francie se odehrává na...  celý článek

Pohled z Ostré na hřeben mezi Ostrou a Zadnou ostrou
Podzimní ráj bez lidí. Projděte si nejhezčí celodenní túru ve Velké Fatře

Slovenské pohoří Velká Fatra je opravdu velké. Naplánovat tady jednodenní výšlap, který by ukázal tyto pusté a divoké hory v celé své kráse není jednoduché....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.