Dobrým výchozím bodem pro návštěvu legendárního shaolinského kláštera je město Luoyang v centrální Číně v provincii Henan, zhruba 80 kilometrů jihozápadně od Pekingu, 940 kilometrů severozápadně od Šanghaje.
V minulosti byl Luoyang po několik staletí hlavním městem Čínské říše a lze ho tedy považovat za kolébku čínské kultury. Dnes je Luoyang co do počtu obyvatel srovnatelný s Prahou, na čínské poměry tedy menší město. Turisté sem míří hlavně do nedalekých úchvatných jeskyní Longmen s více než 100 tisíci buddhistických soch a sošek. A právě odtud jezdí i do asi 60 km vzdáleného Shaolinu.
Luoyang, jeskyně Longmen
Legendární klášter Shaolin
Kdo se jen trochu zajímá o bojová umění, pro toho je Shaolin opravdovým pojmem. Do povědomí západního světa se shaolinské bojové umění dostalo zejména díky velmi úspěšnému filmu 36. komnata Shaolinu (1978, režie Chia-Liang Liu) či pozdějšího snímku z roku 1982 Klášter Shaolin. Historie kláštera je ale samozřejmě mnohem delší.
Jeho počátky sahají do období dynastie Wei a císaře Xiaowena, který nechal v roce 477 zbudovat klášter v pohoří Songshan. Klášter sloužil buddhistickým mnichům k meditacím. Vznik školy bojových umění, která patřila ke klášteru, je pak spojován s příchodem mnicha Bódhidharmy, zvaného v jazyce mnichů Damo. Přišel z Indie kolem roku 527.
Damo kritizoval chatrnou kondici mnichů, ti však jeho kritiku nesnesli a do kláštera ho nepřijali. Devět let Damo meditoval v opuštěné jeskyni nad klášterem, až mnichy nakonec svými znalostmi nauky o buddhismu a vytrvalostí získal na svoji stranu. Podle něho mniši nebyli kvůli špatné fyzické kondici schopni dostatečně dlouho meditovat a proto je vedl i k tělesným cvičením, které by zvýšily koncentraci. Právě tehdy vznikly základy kung-fu a začal rozvoj bojového umění.
Meditační jeskyně mistra Damo
Dnes patří Shaolin k jedné z turisticky nejvyhledávanějších památek ve střední Číně.
Jedeme do Shaolinu
Snídáme s pomocí místního supermarketu. Nákup pečiva se ale moc nezdařil. Z pečiva, které na první pohled vypadalo trochu jako sladký croissant, se vyklubal ne moc chutný rohlík posypaný nadrobeným sušeným masem. Končí v koši. Už ale spěcháme na autobus směr Shaolin.
Ve městě je spousta naháněčů, tak hlavně jim neskočit na lep. Potkáváme se se třemi čínskými studentíky. Jedou také do Shaolinu a umí dokonce trošku anglicky. Tak super, pojedeme s nimi. Anglicky v této oblasti Číny téměř nikdo neumí, snad nám pomůžou při domluvě v jejich rodné řeči.
Jízdenka stojí 20 juanů (asi 55 Kč), cesta trvá skoro 2 hodiny. Jedeme do Shaolinu, autobusem značky Shaolin a v autobuse dávají film s bojovníky z Shaolinu. Už se nemůžeme dočkat!
Shaolinský klášter se skrývá v horském údolí. Oproti vlhkému a upocenému klimatu v Luoyangu je tu opravdu příjemně. Teplo tak akorát. Snad jen ten podivný opar by mohl zmizet, nebo že by i tady byl smog? Vystupujeme a na podivné přenosné přepážce platíme vstupné 100 juanů. Procházíme kolem shaolinských kung-fu škol.
Příprava shaolinských mnichů
Sochy v zahradách kláštera Shaolin
Venku cvičí kung-fu snad tisíce studentů. Kopy, výkopy, skoky, tyče, meče a nunčaky. To všechno tu dnes mladí bojovníci trénují. My si to ale míříme rovnou do shaolinského chrámu.
Na první pohled se nám, nezasvěceným, klášter jeví podobně jako stovky dalších buddhistických stánků, které jsme dosud spatřili. Rozdílům mezi chrámy rozumí jenom někteří Číňané a člověk bez hlubších znalostí toto místo nedokáže docenit. Ale Číňané to tu oceňují opravdu dost. Vonné tyčinky tu hoří snad všude. Až jsem měl jednu chvíli strach, jestli to tu zase nechce někdo vypálit, což se už v minulosti několikrát stalo. Právě kvůli požárům se o vzniku kláštera, jeho minulosti a vzniku bojových umění nedochovaly žádné písemné dokumenty. O to víc pak vzniklo mýtů a legend, které toto místo provázejí...
Turistická atrakce
V klášteře je dnes opravdu narváno. Z 99 % Číňané, jen pár lidí neasijského vzhledu. I tak ale potkáváme pár známých tváří z předešlých míst v Číně. Jsme tu za exoty, nenápadně si nás fotí. Ti odvážnější si o fotku s námi řeknou. Zdá se ale, že čím dále na jih od Pekingu jedeme, tím více západních cestovatelů přibývá.
Po prohlídce chrámu jsme si udělali výšlap k jeskyni na jednom z kopců v blízkém okolí chrámu. Právě tady meditoval devět let již zmiňovaný legendární mistr a zakladatel kung-fu Damo. Podle průvodce měl výstup trvat 10 minut, nám to trvá půlhodinu. A to jsme to opravdu brali zátopkovskou rychlostí. Všech pět Číňanů, které na cestě po schodech potkáváme, předbíháme skoro sprintem. Schodů je podle průvodce Lonely Planet asi 800!
Výhodou zajímavostí na kopcích je, že tu nejsou žádné davy. Čínští turisté jsou totiž docela líní a pokud je něco do kopečka, pro většinu z nich to znamená tudy "ne". I k shaolinskému chrámu je to od parkoviště z hlavní silnice tak 500 metrů, ale hodně Číňanů se stejně veze takovým větším golfovým vozítkem. Cestou do kopce a z kopce si tak vychutnáváme klid a přírodu na rozdíl od přeplněného chrámu v údolí. Klidnou atmosféru ruší jen neodbytní prodejci vody a různých turistických nesmyslů.
Po sestupu z hory se jdeme podívat na tzv. Stúpový háj. Zde se uchovávají ostatky významných mnichů. Je to pěkné, snad jen těch turistů kdyby tu bylo méně! Nebýt jejich přítomnosti a jejich neustálého pokřikování, bylo by to opravdu hezké a klidné místo.
Stúpový háj
Kung-fu show a sen Číňanů
Vynecháváme lanovku na pohoří Song-Shan. Jízda nahoru je prý krásná, nemáme na ni ale čas. Všechno se stihnout nedá. Spěcháme na představení shaolinských mnichů. Koukáme na ukázky bojového umění, pohyby prý jsou inspirované a odkoukané od místních zvířat: hada, tygra, levharta, jeřába a samozřejmě draka. Komentář je bohužel celý čínsky, takže detaily nám unikají.
V jedné části představení se jeden z bojovníků břichem přitiskl k jakémusi stříbrnému zvonu a dva další ho pak na tyči přivázané ke zvonu zvedli. Jak tohle dokázal, těžko říct.
Jiným nevídaným kouskem bylo propíchnutí nafouknutého balónku přes sklo. Další bojovník si o hlavu rozbil železnou tyč. Opravdu působivé! K tomu spousta ukázek boje s mečem, nunčaky a jiným kung-fu nářadím, které jsme vůbec neznali.
Po tomto představení jsme se dozvěděli, že ukázky umění shaolinských mnichů se předvádějí i v sousední budově. I to byla neuvěřitelná show.
Díky sušenému českému chlebu, který máme s sebou, se seznamujeme s dvěma čínskými studentíky ze Šanghaje. Jeden z nich uměl docela dobře anglicky, říkal, že navštívit Shaolinský klášter byl vždycky jeho velký sen a dnes se mu to konečně povedlo. A takhle to tu prý mají všichni Číňané. Shaolin je pro ně prostě legenda. I místní školy kung-fu, kde studuje odhadem několik tisíc studentů, stále prý patří mezi nejvyhledávanější v Číně. A také právě odtud se rekrutují nejlepší kaskadéři do asijské kinematografie.
Po představení spěcháme na hlavní silnici, abychom chytli nějaký autobus do Luoyangu. Čekáme dlouho, ale nic nejede. Nakonec na nás volá řidič autobusu od parkoviště, že nás sveze. Jaká náhoda, v autobuse se potkáváme znovu s těmi kluky z shaolinského představení. Takže to oni si nás nejspíš všimli a upozornili řidiče. Další pokec se bohužel nekoná, každý sedíme úplně jinde a autobus je plný.
I dolů z hor to trvalo do Luoyangu necelé dvě hodiny. Cestou se nám v autobuse málem nějaký klučík pokakal. Naštěstí se ale stihlo zastavit. Kluk běžel hned vedle autobusu. Snad aby měl soukromí, řidič byl tak lidský, že trošku popojel. Většinou tu lidská důstojnost zrovna není na pořadu dne. Tohle se v Číně jen tak nevidí.
Večer si dopřejeme hostinu za 80 juanů v osvědčené restauraci. Pálivé vepřové, jemné kuřecí, smažený lilek, rajčata, okurky, pivo a kola. A k tomu rozebíráme dojmy. Zážitky z Shaolinu jsou silné. Přece jen jsme ale čekali trochu víc. Nějakou duchovní energii, genius loci, které si na podobných kultovních, poutních místech představujeme. Shaolin už dávno není, čím jistě kdysi býval. Místem tichých meditací, vnitřní koncentrace a duchovního rozvoje. Teď je to trochu Disneyland, show pro turisty. Přesto nelitujeme, že jsme měli možnost do duše kláštera aspoň nahlédnout.
autor článkuAutor článku Jan Kubánek podnikl výlet do klášter Shaolin 11. července 2009 v rámci svého půlročního putování přes Asii do Austrálie. |
