Už jste někdy jeli vlakem jen pro ten pocit ze svezení? Jakkoli to možná vypadá podivínsky, bavili se tak už mnozí z nejznámějších lidí světa. Tenistka Martina Navrátilová či britský premiér Tony Blair mohou téměř kterékoli místo na planetě navštívit soukromým letadlem. A přece se projeli Orient Expressem. V něm nehrají roli exkluzivní zastávky na trase. Romantické Benátky, stověžatá Praha ani magická Paříž nejsou to hlavní.
Tímhle vlakem se jezdí právě kvůli cestě samotné.
Není to sice detektivní dobrodružství, jaké možná čekají čtenáři Agathy Christie, ale nesmazatelná vzpomínka na celý život vám zůstane.
Džíny zakázány
Snad jediné přikázání pro cestující, kteří jsou jinak na palubě pány, zní: Nechte doma džíny, je to pracovní oděv.
"Tmavý oblek je zejména na večeři nezbytným minimem, smokingem nikoho neurazíte," zdůrazňuje česká delegátka cestovní společnosti Kateřina Šrubařová.
V teplém jarním podvečeru na benátském nádraží Santa Lucia, hned vedle kanálu Grande, je trošku nepohodlné tohle pravidlo dodržet. Pravda, rifle v zástupu lidí před "uvítacím" koberečkem Orient Expressu nezahlédnete, ale tmavý oblek v tuhle chvíli také ne. Kdosi dokonce nastupuje v plátěných kalhotách s lampasy, jež připomínají tepláky.
Přestože jízdenka na vlak do Prahy, který za chvíli odjíždí, stojí 40 tisíc korun, okázalost a zástupy celebrit nehledejte. Místo nich zde s pasy v rukou postávají na první pohled docela obyčejní lidé - mladí, středního věku, ale i důchodci. Všichni mají jedno společné: každý z nich si bude příštích 24 hodin za své peníze připadat jako král. Lhostejno, zda utratil celoživotní úspory, nebo jen nepatrně ulehčil tučnému kontu.
|
|
Jakmile je půlkilometrový, tisícitunový vlak dostatečně nablýskán (četa umývačů kolem něj kmitá do poslední chvíle před odjezdem), račte vstoupit!
Ale ne aby vás napadlo vláčet zavazadla do kupé, od toho je tu váš osobní stevard. Usměvavý mužík ovládá čtyři řeči. "Přejete si komunikovat anglicky, francouzsky, italsky, nebo německy, pane?" přeptá se hned u schůdků.
Po koberci měkkém tak, až je vám žinantní na něj šlapat, vás pak uvede úzkou mahagonovou chodbičkou do kabiny. Vzácné nablýskané dřevo je všudypřítomné i ve vaší kóji. Nechybí pohovka (jinak se sedačka uvnitř prostě nazvat nedá) a umyvadlo s teplou i studenou vodou, skryté ve skládacím stolku pod oknem. Toaleta je sice na konci chodbičky, zato však s mramorovou dlažbou a prkénkem z ušlechtilého dřeva. Je to tvrdé sezení, ale nutno vyzkoušet!
Oslnivé detaily
Každý ze sedmnácti vagonů dnešního Orient Expressu, ač jim táhne bezmála na sto let, skrývá spoustu příjemných překvapení. Začíná to už tím, že tahle stařičká souprava uhání rychlostí až 140 kilometrů v hodině čili rychleji než běžný český vlak.
Kdo cestoval někdy po kolejích přes noc do zahraničí, obzvláště v zimě bezpečně rozpoznal přepřahání lokomotiv na hranicích. V tu chvíli totiž vagony zůstaly bez topení a záhy vychladly. Tady v noci zima nikomu není. Každý vagon má vlastní kamínka. "To je důvod, proč nesmíme s Orient Expressem jezdit až do Londýna, protože s ohněm na palubě nesplňujeme protipožární předpisy v podmořském tunelu pod kanálem La Manche," říká belgický manažer vlaku Bruno Janssens.
|
Cesta Orient Expressem bývá sváteční záležitostí. Manželé Heatleyovi z Bermus si ji nadělili k 15. výročí svatby. |
Na pasažéry čeká v každém kupé jakýsi uvítací balíček. Jeho součástí jsou vedle cestovní mapy včetně plánků měst též zubní kartáček, mýdlo, sada ručníků, župan i přezůvky, vše s logem Orient Expressu. A co víc, "český" nápad odnést si některý ze suvenýrů tu není krokem k ostudě! Naopak se na přiloženém letáčku dočtete: "Bude nám potěšením, přijmete-li od nás tento malý osobní dárek."
Jakmile se po setmění vydáte na procházku vlakem ukonejšit hlad v některém ze tří jídelních vozů, poznáte další oslnivý detail: průchody mezi vagony. Tady nezažijete ani průvan, ani strach ze všelijak poskakujících plechů a ubíhajících kolejí pod nohama. Huňatý koberec leží i mezi vagony, jen stěny místo mahagonu zdobí modré těžké závěsy.
I když se stále topí v kamnech, chybějí sprchy i klimatizace, přesto na palubu pomalu proniká moderní technika. Pult v historickém barovém voze například skrývá počítačovou pokladnu s dotykovou obrazovkou. Vodu v jídelních vozech dezinfikuje speciální UV zářič.
Jsou to leckdy bezvýznamné drobnosti, ale všechny dávají za pravdu milovníkům drahých značek aut, kteří s nekritickým obdivem dokážou líčit, jaké potěšení skýtá pouhé klapnutí dveří luxusního vozu BMW. S hodinářsky přesně zapadající okenní kličkou nad jídelním stolem v Orient Expressu si lze hrát také docela dlouho...
|
|
Kterým příborem začít?
Palubní kuchyně, ovládaná elitními francouzskými kuchaři, se směle srovnává s nejdražšími "pevninskými" hotely. Nelze poznat, že jednotlivé součásti pokrmů jsou zčásti nachystané předem a v malinkatých vlakových kuchyňkách se nakonec spíš kompletují.
Sledovat muže v bílém, s jakým fortelem zdobí každý talíř, může být ještě větším potěšením než pak jejich vynikající dílo sníst.
Nejste-li totiž uvyklí lepším restauracím, budete u stolu v trapné chvilce marně lovit v hlavě poučky, ze které strany začít odebírat v řadě stříbrných příborů. Zkraje, nebo od talíře? Nezbývá než nenápadně mrknout k sousedům, kteří vám se shovívavým úsměvem naznačí.
Večeře o pěti chodech je příležitostí k módní přehlídce. Pasažéři usedají v drahých oblecích a vybraných šatech, hlavu ruské slečny v odvážných šatech s holými zády zdobí dokonce klobouček ve stylu dvacátých let minulého století.
|
|
Začíná se krémovou polévkou, následovanou rybími plátky s čerstvými ančovičkami a hrstí šafránového rizota.
"To jsou nepoznané chutě," zamručí spokojeně fotograf u sklenky skvělého vína Médoc z Bordeaux. Ale to nejlepší má teprve přijít! Vybrané hovězí, jemně dušené čtyři hodiny, se rozplývá na jazyku.
Následuje výběr z nejlepších francouzských sýrů a sladká tečka: bavorský čokoládový dortík tří barev. Jako byste ani nebyli ve vlaku. Končí se hluboko po půlnoci, před spaním je jídlo vydatné až až.
Zatímco jste večeřeli, osobní stevard nachystal vaše kupé na noc. Tohle není žádné uzounké vlakové lůžko, ale postel málem jako doma. Snad jen trochu kratší: měří necelé dva metry.
Ještě večer si váš "sluha" zapíše, co si dáte k snídani, kterou vám ráno přinese až do postele. Zatímco snídáte anglický čaj s italským pečivem a francouzským džemem, vlak už překonal rakouské Alpy a míří k Vídni.
|
ORIENT-EXPRESS Ceny |
Společnost na palubě
Vyjdete-li ráno v očekávání další noční módní přehlídky ustrojeni na chodbičku, budete za exota. Všichni ti pánové a dámy, ještě před pár hodinami uhlazení a nalíčení, se šourají vlakem v palubních tyrkysových županech z jemné bavlny a v měkoučkých tmavomodrých pantoflích se zlatými písmeny Orient Express. Lidé nejsou uzavření, ale ani se nevnucují. Rádi se pobaví, ale také si o samotě v kupé vychutnávají všechen ten komfort.
Později, u klavíru v barovém voze před obědem, se pasažéři pomalu začínají těšit do cíle a vyzvídají o Praze, kde je čeká odpoledne uvítání v prezidentském salonku prvního nástupiště. "Kde najdeme nejlepší pivo? A kde Muchovo muzeum? A Obecní dům?" vyptávají se manželé Heatleyovi z Bermud. Právník a umělkyně středního věku si výlet Orient Expressem nadělili k patnáctému výročí svatby.
Jen tak, na jakousi lepší dovolenou, vyrazil z Benátek do Prahy mladý pár manažerů, Američanka Lauren Fineová s Angličanem Lee Kellym. "Bydlíme v hotelu Palace. Poraď nám, kde je poblíž nejlepší hospoda," žádají.
Tenhle vlak je v Severní Americe vůbec dost populární. I další cestující jej znají z této části světa. Z USA, kde vystudovala a pracuje, zná Orient Express i mladinká Ruska Nataša Zazovská, která cestuje s rodiči, padesátníky. "Maminka má narozeniny, já jsem ten dárek vymyslela a tatínek zaplatil," směje se v barovém voze.
I palubní šéf Janssens tvrdí: "Mnoho amerických manažerů přiletí do západní Evropy, a pokud zrovna příliš nespěchají, nasednou do našeho vlaku, kde v komfortu pracují, a dojedou za čtyřiadvacet hodin do Itálie."
|
Co možná nevíte o Orient Expressu Historie a současnost Vlak ve světové kultuře Zajímavá čísla Personál na palubě "Lidi vybíráme na základě praxe z prvotřídních hotelů. Zůstávají u nás dlouho, je to dobrá práce." Mzdy firma nezveřejňuje. Kuchaři jsou Francouzi, číšníci a stevardi převážně Italové. "V zimě pracuju v horské chalupě, tam jsem potkal vlakového manažera, a tak v létě dělám ve vlaku," říká dvaapadesátiletý Ian Dobinson, stevard z Benátek. Železniční personál (strojvůdci a průvodčí) se střídá podle zemí. "Nejsem tu proto, aby o mně cestující věděli, ale abych zajistil hladkou jízdu vlaku," dodává český průvodčí Stanislav Šalda z Břeclavi, skrytý v kupé hned za lokomotivou. "Ani jízdenky tu neřeším já, od toho je personál vlaku." |
 Ráno v Orient-Expressu: stevard Ian Dobinson nese snídani na stříbrném podnosu až do kupé |
 Na rovinatých úsecích uveze tisícitunový vlak jedna elektrická lokomotiva, na náročnějších tratích musí být až tři |
 Cesta Orient Expressem bývá sváteční záležitostí. Manželé Heatleyovi z Bermus si ji nadělili k 15. výročí svatby. |
 Kuchaři chystají předkrm k obědu. Zručná práce těchto mužů připomíná sehrané koncertní vystoupení |
 Stevardi v bílých rukavičkách vítají cestující u schůdků vagonů. Odnesou zavazdla, připraví lůžko, ráno přinesou snídaní do postele |
 Večeře v Orient-Expressu trvá několik hodin. Podávají se nejlepší jídla na stříbře a vybraná vína (zhruba 1500 korunu za láhev) |
