Zatím je ale dorasanské nádraží něco jako jihokorejská konečná a jedno z míst, které lze navštívit při prohlídce demilitarizované zóny (DMZ) na hranici mezi Jižní Koreou a KLDR.
Pokud se chcete vypravit na takzvanou DMZ Tour a nenecháte se na místo odvézt některou z cestovek, musíte se dopravit do Imjingaku. Ze Soulu se sem dostanete nejsnáz po železnici, i když i silniční spojení je pohodlné. Cesta vlakem s jedním přestupem v Munsanu trvá asi 1,5 hodiny a za jednosměrnou jízdenku Soul – Imjingak zaplatíte kolem 6 000 wonů (zhruba sto korun).
Prohlídku je ovšem nutné rezervovat dopředu, denní turistická kapacita je omezená. V Imjingaku si po předložení pasu vyzvednete vstupenky (11 700 wonů, asi dvě stě korun) a budete přiděleni do autobusu, který vás proveze po třech zastávkách okruhu. Kromě nádraží Dorasan uvidíte ještě takzvaný třetí tunel a vyhlídku Dora.
RezervacePodle vyjádření korejské centrály cestovního ruchu je nutná rezervace předem. Více informací najdete například zde, nebo zde, případně zde. Seznam cestovek nabízejících okruhy v DMZ stáhněte zde. |
Připravte se však předem na to, že rozmístění do autobusů je pevně dané a kontroluje se. Čas vymezený pro jednotlivé zastávky na trase stačí tak akorát na rychlou prohlídku a "pokropení" fotoaparátem. Rozhlížení po okolí či studování infotabulí je potřeba bohužel zkrátit na minimum. I při svižném tempu ovšem počítejte, že prohlídka zabere přibližně 2,5 hodiny.
Třetí tunel
V roce 1974 získali Jihokorejci cenný úlovek. Přeběhlík Kim Bu Seong jim totiž vyzradil tajný plán Severu. Podle něj začali Severokorejci kopat pod hranicí speciální infiltrační tunely. Na jihu začali ihned s průzkumnými vrty, pomocí kterých se skutečně podařilo odhalit čtyři tunely. Tři ještě v sedmdesátých letech, ten poslední pak v březnu 1990.
Přístupný je právě třetí objevený tunel, respektive 265 metrů z jeho celkových více než 1,5 kilometru. Jihokorejci ho považují za nejnebezpečnější. Ústí totiž pouhých 52 kilometrů severně od Soulu a údajně jím bylo možné "protlačit" až třicet tisíc vojáků za hodinu.
Severokorejští vojáci rozmisťují dynamitové nálože. Figuríny v muzeu u tzv. třetího tunelu naznačují, jak to mohlo vypadat v podzemí.
Do tunelu lze sjet 300 metrů elektrickým vláčkem po strmé jednokolejce nebo zhruba tutéž vzdálenost do podzemí urazit pěšky. V žulové štole si pak můžete zkusit představit, jak tudy asi mohly k Soulu šturmovat severokorejské pluky. Sami se při tom ale budete nejspíš kolébat v předklonu. Chodba rozhodně není kutaná podle evropských norem a ochranná helma je v tomto případě užitečná pomocnice.
DMZDemilitarizovaná zóna je čtyřkilometrový pás dělící Korejský poloostrov na dvě části. Rozprostírá se 2 km na sever a 2 km na jih od demarkační linie zhruba kopírující 38. rovnoběžku. |
Po objevení tunelů Severokorejci odmítali, že by byly jejich dílem. Na některých místech v podzemí si všimnete, že stěny jsou podivně černé, což měla být kamufláž k tomu, aby šlo štolu vydávat za opuštěný uhelný důl. Geologický průzkum ale prokázal, že ve zdejším žulovém masivu žádné uhlí být nemohlo. "Zde tak můžeme opět spatřit dvojí tvář Severu," dovysvětlí pro jistotu návštěvníkům cedulka v tunelu.
Vyhlídka Dora
Nahlédnout do komunistického impéria severokorejského vůdce Kim Čong-una můžete na další zastávce, na vyhlídce Dora. Z vyhlídkové plošiny se otvírá rozhled na samotnou hranici, která ale spíš než čímkoli jiným překvapí klidem. Ani za dvoukilometrovým demilitarizovaným pásmem není patrná přehnaná armádní aktivita. Jediné, co se čile hýbe, jsou kamiony směřující po dálnici do průmyslového parku Kaesong. To je zvláštní ekonomická zóna ležící už na severokorejském území, kde ovšem stojí a vyrábějí jihokorejské firmy.
Přímý výhled do krajiny se nesmí fotografovat (stejně jako podzemí třetího tunelu), za pár drobných se ale můžete podívat některým ze zdejších dalekohledů, pokud si nepřinesete vlastní. Spíš než severokorejský tank tam ale zahlédnete některého ze vzácných živočichů, kteří si v nenarušené zóně našli nový domov.
Nádraží čeká na vlaky na sever
Poslední z trojice zastávek je pak již zmiňované nádraží Dorasan, dostavěné v roce 2002. Z něj to je 56 kilometrů do Soulu a 205 kilometrů do Pchjongjangu a leží pouhých 700 metrů od jižní hraniční linie demilitarizované zóny.
Moderní budova se ničím výrazně nevymyká, její výjimečnost je v symbolice. Na nádraží cítíte, jak je všechno připravené, jak jeho stavitelé opravdu vyhlíželi znovusjednocení země. Jen ten vlak na sever pořád nepřijíždí.
Informační tabule ale malují optimistickou vizi, kdy se jihokorejský jízdní řád propojí se severokorejským, čínským a ruským a kdy se do Jižní Koreje budou moci vydat vlakem třeba i dobrodruzi z Evropy. Až ten den nastane, pak se nádraží Dorasan z jihokorejské konečné stane onou "první zastávkou při cestě na sever", jak ho Korejci už dnes označují.
