Jižně od ostrova Mando leží v Severním moři další cíl tisíců turistů, ostrov Romo. Ten je naopak z "atlantických" dánských ostrovů svými skoro 100 čtverečními kilometry nejrozlehlejší a také výška jeho nejvyššího bodu - skoro dvacet metrů nad hladinou moře - stojí za zaznamenání. Ostrov je s pevninou propojen devět kilometrů dlouhou kamennou hrází, po níž vede silnice. Největším lákadlem tohoto ostrova je dlouhá a nebývale široká pláž, lemující jej po jeho západním břehu. Pro našince je trochu zvláštní, že automobily mohou volně projíždět napříč několik stovek metrů širokou pláží. Podivuhodně působí i vzájemná ohleduplnost šoférů a chodců. Pro řadu řidičů je jízda po písku zároveň originálním zážitkem. Kdo totiž nemá s technikou jízdy po tak exotickém povrchu, připomínajícím spíš Saharu a trasu rallye do Dakaru, zkušenosti a nechá kola auta ve svém sportovním nadšení prokluzovat, může se brzy zahrabat až po nápravy. I vyprošťování může být, jak se zdá, pro turisty neobvyklým zážitkem. Když se ani po několika pokusech nepodaří auto z písku vydolovat, objeví se záchrana v podobě terénní toyoty na mohutných pneumatikách, náhonem na všechna čtyři kola, s lanem a navijákem, která tu neustále patroluje. Její řidič sleduje dění na širokém úseku pláže dalekohledem a v případě potřeby "trosečníka" z písečného zajetí vysvobodí. Bez rizika uvěznění pískem není ani ten, kdo auto zaparkuje a jde využívat možností koupání. Neustále vanoucí vítr, ženoucí pláží velmi jemný písek, se může dost rychle postarat o závěje na závětrné straně auta. Vyplatí se proto mít ve výzbroji pro tento případ i lopatu. Ostrov Romo je místem letních pobytů tisíců turistů. Je tu několik kempů a také možnost nájmu jednoduchých chatek. Je však třeba připravit se na to, že stálým společníkem je tu opět vítr a písek: v autě, ve stanu, v botách i v ešusu. V žádném případě by se však neměl dostat do fotoaparátu. Takže přístroj raději uložte nejen do brašny, ale ještě navíc do sáčku. Totéž platí o filmech. A při fotografování pozor na jemňoučký písek, hnaný větrem. I uprostřed země, která je svým původem i podstatou vlastně jen jakousi obydlenou, zakempovanou a částečně zarostlou písečnou dunou, omývanou nevypočitatelným mořem, žijí lidé už stovky let. Původně to byli pochopitelně především rybáři. Jedna z usedlostí, pocházející z roku 1848, která dříve patřila kapitánovi rybářské bárky, se dochovala v osadě Toftum v severní polovině ostrova. Dnes je v objektu Kommandorgard expozice dánského Národního muzea, znázorňující nejen obydlí jeho původních, poměrně zámožných obyvatel, ale dokumentující i hospodaření na této farmě. Vystaveno je i používané domácí hospodářské nářadí. Cestu na ostrov Romo spojuje řada návštěvníků s dalším pobytem, nebo alespoň zastávkou, na ostrově Sylt, který je však již německým územím. Ten je od Romo oddělen průlivem Listerdyb a z přístavu Havneby na jižním cípu Romo vede do Listu na Syltu linka trajektu. Je však dobré vědět, že cesta ze Syltu do Německa je možná jen po železnici (auta jsou převážena na plošinových vagonech).
JAK SE TAM DOSTAT:
I takto končí pouť mnoha výletníků |
Spojení ostrova při odlivu... |