Co vás při cestách do Peru nejvíce udivilo? To že Astronaut není astronaut?
Nejvíce mne udivil zedměpisné rozšíření obrazců. Jsou nejen tam, kde se létá s turisty, ale v daleko větší oblasti: dají se nalézt i u Limy. Byl to zřejmě způsob, jakým tehdejší kultury vyjadřovaly to, co my vyjadřujeme stavbou kostelů a podobnými výtvory.
Pokud jde o Astronauta-rybáře, chtěl jsem ten obrazec, známý v literatuře od Marie Reicheové až po Ericha von Dänikena, prostě vidět na vlastní oči. Až doma, při prohlídce videozáznamů, objevila moje dcera rybku u astronautovy nohy a tím to začalo. Při další expedici jsem se Astronautovi důkladně věnoval. Díky zvláštnímu povolení jsme byli i v zakázané zóně pampy, přímo u něj.
Jak jste se vlastně dostal k Nazce? Souviselo to nějak s vaší prací?
Ano, Američan Paul Kosok, který linie zkoumal už před druhou světovou válkou, zjistil, že některé z nich mají prokazatelně astronomický význam. Inspiroval tak Němku Marii Reichovou, která výzkumu a ochraně obrazců v Nazce věnovala téměř celý život.
Kosok zjistil, že vybrané linie míří od paprskového centra (místa, kde se řada linií sbíhá, obvykle na kopečku) směrem, kterým vychází nebo zapadá Slunce o slunovratech. Další lidé po něm zkoumali nasměrování ostatních linií a dodnes se nedohodli, zda-li astornomický - a tím i kalendářní - význam mají nebo ne.
Co lze vyčíst z obrazců Nazky?
Asi to, že tu místní obyvatelé vzývali svá božstva. Chodili podél linií a pořádali u nich své obřady. Je o tom spousta literatury. Vedle náboženského užití byly alespon některé geoglyfy cílené prakticky. Zůstaňme u těch nejjednodušších tvarů, kterých je nejvíce. Špičky trojúhelníků zřejmě ukazovaly, odkud přichází voda z podzemních zlomových linií. Lidská sídliště a pohřebiště byla umisťována pod základnou trojúhelníků. Ohnuté lichoběžníky mohly ukazovat, kde se mění směr toku vody. A spirály či klikaté linie říkaly, že tady už voda není.
Existuje nějaký výklad i pro složitější obrazce, které zachycují zvířata a rostliny?
To je nejasné. Někteří soudí, že opice mohla být symbol sucha, zatímco ptáci či stromy měli zase vztah k vodě. Reicheová se snažila na geoglyf opice naroubovat souhvězdí Velké mědvědice. Nejsem však přítelem těchto spekulací.
A co ten nejslavnější z nich, dänikenovský Astronaut?
Nevím, zda je nejslavnější....Jde ale o Rybáře – když se na tu postavu podíváte důkladněji, vidíte, že v pravé ruce zvedá síť a v ní má rybku.. Bavili jsme se o tom s pilotem Eduardem Héránem, který tam už dlouhé roky létá s turisty. Ten nám nevěřil a letěl se na to znovu podívat, "nakažen" naším výkladem. Pak hlásil, že tam viděl rybky dvě – ale řekl bych, že svým klientům dál vykládá o Astronautovi.
Vy jste to viděli shora – ale mohli takového „rybáře“ vidět i dávní indiáni, ploužící se po vyschlé pampě?
Zespoda je to vidět hůře, než shora – ale vidět to je. Musíte si uvědomit, že dříve byly obrazce daleko lépe viditelné. Za ta staletí ale přece jen „zkorodovaly“. I když tam téměř neprší, tak tam fouká a to obrazce pozvolna ničí. To, co je dnes jen stěží vidět, mohlo tehdy doslova zářit novotou. Obrazec Rybáře je třicet metrů vysoký a je na svahu, takže už z dálky ho mohli viděli poutníci, přicházející od moře. Domníváme se, že to byl jakýsi „poutač“ pro lidi, co šli s rybami nahoru do hor.
Ale další obrazce takto viditelné nejsou. Jak je tedy lidé mohli používat?
Některé jsou vidět z přilehlých návrší a kopců. Pravda je, že nejlépe jsou vidět shora. A proč se máme divit? Jsou přece určeny bohům hor, vod a podobně, takže směřují k nebi. Pitná voda je život a tady to platí dokonale. Voda přichází z nebe. Kam jinam měli tehdejší lidé své prosby a poděkovaní bohům směrovat? U Limy se našly písemné doklady o rituálním využití obrazců. Více o tom najdete v odborné literatuře i v mém populárně-vědeckém článku v časopise VESMIÍR 2/2002.
Říkáte, že velká část obrazců souvisí s vodou v podzemí. Proč však indiáni potřebovali složitě hledat podzemní vodu, když tam teče velká řeka?
Tady pouze reprodukuji, co jsem se dozvěděl od Američana Davida Johnsona., který se problematice geoglyfů věnuje více než 15 let. Měl jsem to štěstí se s ním v r. 1997 v Nazce setkat a zkamarádili jsme se. Dnes je voda v řece Nazca špína a splašky, pokud tam vůbec nějaká je. Teče jen asi 2 měsíce do roka.. Dříve možná byla pitná – ale opět nebyla po celý rok.
Celoroční pitné vody přicházely a přicházejí z hor, z podzemí, ze zlomů vytvářených v rámci litosférických pohybů, které "zvedají" Andy. Hydrologický průzkum potvrdil odlišnost vody z výše položených studní (voda z hor) od vody prosáklé z řeky.
Jak ale mohli lidé najít vodu bez jakýchkoli přístrojů?
Mělce uloženou vodu našli podle vegetace. Mohli také používat postup podobný dnešnímu proutkaření, ale jak to bylo ve skutečnosti, ještě nevíme. Jako každá stará civilizace měli k přírodě blíž než my a tak mohli umět leccos, co nám dnes nedochází.
Mohli indiáni hádat na přítomnost vody i podle něčeho na povrchu?
Určitě si velmi podrobně všímali vegetace – tak, jak to dělá David Johnson. Vzpomínám si, jak jsme spolu kráčeli po hřbitově v Cahuachi, což bylo jedno z center nazkánské kultury.. Najednou jsme uviděli strom, zatímco všude kolem byl písek. Voda musela být někde nablízku... a sotva to byla voda z řeky, která je odtud asi půl kilometru a navíc hluboko v údolí.
Proč byla pro tamní lidi voda tak důležitá?
Oblast Nazcy je vlastně poušť, pokrytá vrstvou tmavého štěrku, pod nímž je světlá vrstva písků, hlíny a sádrovec. V takto suché oblasti byla voda božstvem. Najít ji bylo otázkou života a smrti. Proto ty studně, propojené pracnými podzemními kanály (dodnes jsou funkční) a navazující zavlažovací systémy. Ani to ale nakonec nestačilo. Příroda zvítězila a zhoršující se životní podmínky, zejména sucho, zdecimovaly místní civilizace.
Detail obrazce v peruánské pampě okolo Nazky, na němž je vidět rybář se síťkou a rybou. Erich von Däniken naopak tvrdil, že na podobných obrazcích jsou zachyceni mimozemšťané.
|
Doc. Ing. Jaroslav Klokočník, DrSc. – geodet a astronom, působí v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Více informací najdete na stránkách Jaroslava Klokočníka ZDE. |
