Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Česko-slovensko-polská kurwa a jak se stalo, že jsme do kopců couvali

aktualizováno 
Je 31. prosince, silvestr, a původně jsme měli dneska letět domů. Neletíme... Tak jsme aspoň chtěli být na konci světa, v Ushuaie, nejjižnějším městě světa. Nejsme... Jsme kdesi v divočině Carretery Austral, nejkrásnější cesty Jižní Ameriky, a jsme spokojeni. Kéž by nám celý rok všechno nevycházelo jako teď.

Cesta do pravěku | foto: Jakub Nahodil & Zdeněk Krátký, pro iDNES.cz

Jsme v bezčasí. Není kam spěchat a ani nikam spěchat nemůžeme. Po téhle cestě se to prostě nedá. Už jsme tu ulomili kolo. Naše dva trabanty, maluch a jawa 250 z roku 1957 mají dost. Není jak věci urychlit, tak je necháváme plynout.

Podezřele poklidný silvestr

Je to osvobozující pocit pro Evropany naučené, že hnát se někam, stresovat se a dělat deset věcí najednou je správné. Sedíme u ohně, kolem teče řeka. Nemáme ohňostroj, ale sehnali jsme laciné šumivé víno "hlavně aby mělo vystřelovací špunt" a čekáme. Půlnoc je tu o čtyři hodiny později než doma a dny krásně dlouhé. Jedeme k jihu, začíná tu léto.

Fotogalerie

Oheň praská, všichni jsou utahaní. Silvestr uprostřed hlubokých lesů je nějaký klidnější. Je půlnoc, nikde nebouchají ohňostroje, řeka šumí přes kameny, vítr šumí ve větvích. Pak fotograf Kuba dostane nápad. Z reproduktorů trabanta zaburácí Kde domov můj. "Je silvestr, má se hrát hymna!" rozzářeně huláká. Následuje polský Mazurek Dabrowskiego a nakonec slovenské Nad Tatrou se blýská.

Je to dvacet let, co jsme se rozdělili na Česko a Slovensko a je to zvláštní sedět tady se Slovákem a Poláky a bez problémů jim rozumět. Kdysi dávno, i když jsou to vlastně jen tři měsíce, v guyanském Georgetownu, jsme se bavili anglicky. Teď oni používají naše slova a my jejich, ja pierdole, wogóle, szmata, srajtaśma a ještě pár dalších jsme se rozhodli zavést do češtiny. Kurwa už máme. A že jsme tady zažili pekelně dost situací, kdy tohle slůvko znělo jako mezinárodní chorál...

V noci se nám nad hlavou odehrávají nekonečné příběhy Hvězdných válek.

V noci se nám nad hlavou odehrávají nekonečné příběhy hvězdných válek.

Kouzelný štěrk

Ráno pokračujeme dál k jihu, máme před sebou poslední dva tisíce kilometrů před Ushuaiou, koncem světa na jihu Ameriky, a další tři před Buenos Aires, odkud můžeme poslat auta domů. Ale zatím se nám tam nechce. Jedeme kolem vodopádů valících se z vrcholků ledovců, cestu požírají obří lopuchy plazící se kolem mrtvých stromů. Koryta modrobílých řek se rozlévají přes široká údolí a mezi tím vším se vine úzká štěrková cesta plná děr a občas most, kousek hladkého povrchu a zase prach, štěrk a díry.

Najednou se objeví asfalt a kouzlo se ztratí. Cesta už není součástí světa kolem ní. Řeže ho... Ženete se po ní a utíká vám všechno kolem. Vše je rychlé, hladké, bezproblémové a takové žádné. Člověk se sám diví, co ho napadá, když se hrká malým děsivým autem napříč obrovským nádherným kontinentem. Asi je to tím asfaltem, kde je čas přemýšlet. Neskáčete mezi jámami a před každým kopcem neodhadujete, zda ho vyjedete na dvojku, nebo na jedničku. A pak asfalt zase skončí a zase je tu carretera. Zelené laguny, modrá jezera. Svět, který vypadá jako vylepšený ve photoshopu.

Pokračujeme po známé cestě Carretera Austral, považované za nejkrásnější trasu...

Pokračujeme po Carretera Austral, nejkrásnější trase Jižní Ameriky. Její modrý klenot nás ještě čeká.

Azurové řeky v údolích jsou překrásné a bude ještě líp.

Azurové řeky v údolích jsou překrásné a bude ještě líp.

Mramorová katedrála

Plujeme po jezeře General Carrera. Za sebou jsme nechali Zátoku objevitelů i Údolí objevitelů, jména, která vypráví příběhy. Na téhle cestě jsme toho už upluli hodně, přes říčky kdesi v pralesích i nekonečnou Amazonku, přes maličké zátoky i moře.

Vlny buší do trupu lodi a voda kolem je nepřirozeně, ale nádherně modrá. Naším cílem je mramorová katedrála, vodou vymleté jeskyně s úžasně barevnými stěnami. Zase jeden neuvěřitelný kýč, kdyby to všechno nebylo skutečné: učebnice geologie, umělecké dílo...

Barvy se neustále mění, od smaragdové přes tyrkys až po krásnou azurovou. Tohle...

Barvy se neustále mění, od smaragdové přes tyrkys až po krásnou azurovou. Tohle nevykouzlí snad ani photoshop.

Místní říkají těmto katedrálám Las Cavernas de Marmol. Pro turisty jsou velkým...

Místní říkají těmto katedrálám Las Cavernas de Marmol. Pro turisty jsou velkým tahákem, jezero je vyhlášené také svým rybolovem.

Voda šplouchá pod skalami stojícími na vratkých nohách. Kdy tohle spadne, napadne asi každého, když vidí tenké sloupoví mramorových katedrál. Sixtinská kaple divočiny. Máte pocit, že vás příroda nevzrušuje? Vydejte se na Carreteru Austral, změníte názor.

Sixtinská kaple divočiny

Sixtinská kaple divočiny

Pozadu vpřed

Jen si vyberte nějaké vhodnější auto. Možná i bicykl je lepší, soudě podle řádky cyklistů všech národností, které jsme tu už potkali. Kolo totiž můžete do prudkého kopce tlačit. Trabanta stěží. Zatímco maluch se zadním náhonem se vyhrabe všude, o jawě ani nemluvě, trabanti ne. Přejeli jsme Andy, 4 868 metrů nad mořem, popředu! Ale carreteru ne. Kopce jsou tu prudké, plné jemného písku, který klouže. Přední kola obou trabantů jsou od věčného hrabání kamenů orvaná. Sápeme se nahoru.

Často v oblacích prachu spíš stojíme na místě. Někdy pomůže živé závaží, sednout si na kapotu a zatížit přední kola, někdy ani to. Zkoušíme odlehčit auta, nepomáhá to. Pak je tu poslední možnost: couváním vpřed si pořídit zadní náhon. A hle, jde to. Pozadu se ženeme do svahů. Tolik kilometrů asi žádný trabant nenacouval. Naši učitelé z autoškol by na nás byli pyšní!

Popředu i pozadu ukrajujeme poslední stovky kilometrů Chile, země, kam jsme zajeli vlastně omylem a kde jsme zůstali nadšení. Čeká nás Argentina a konec světa.



Nejčtenější

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...

Izrael postavil své první mezinárodní letiště. Teroristé zde nemají šanci

Nové letiště postavili v Negevské poušti a pojmenovali po astronautu Ramonovi a...

První letadla s turisty tady sice mají začít přistávat v zimě, ale už je hotovo. Izrael nedávno slavnostně otevřel...



Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Nejhezčí výstup na Praděd. Trasu z malebné osady moc lidí nevyužívá

Výstup na Praděd

Na Pradědu byl skoro každý, ale skutečně nejhezčí cestou se na nejvyšší kopec Jeseníků vydává jen málokdo. Řeč není o...

Další z rubriky

Chcete vidět Černobyl na vlastní oči? Máme návod k použití

Před opuštěním zóny absolvují návštěvníci dozimetrickou kontrolu.

Pozůstatek černobylské tragédie dnes ukazuje následky společenského selhání i panenskou přírodu. Proč stojí za to...

Bioplynka na Everestu. Nový projekt má odstranit tuny horolezeckých výkalů

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Mount Everest je výzva. Tisíce vášnivých horolezců se každým rokem snaží pokořit vrchol nejvyšší hory světa, ale jen...

Do Pákistánu prý jezdí jen hlupáci, ale Žlutý cirkus si to stejně užil

Babu, trabant, který se nikdy nezastavil, se nám začal rozpadat. Čím dál jsme,...

Skoro čtvrt roku jsme cestovali Indií. Bylo to krásné, bylo to intenzivní, ale bylo toho dost. Před námi je Pákistán,...

Najdete na iDNES.cz