Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Obří díry, v nichž zmizí celý trabant. Češi projeli ďábelskou BR319

aktualizováno 
BR319, dálnice duchů, masakr uprostřed deštného pralesa, cesta, kam se bojí jezdit i těžké offroady. My jsme se tam vydali všem varováním navzdory se dvěma trabanty, maluchem a jawou. Stovky kilometrů v srdci pralesa bez zajištění. Projedou mrňavé žluté trabanty obří zelenou Amazonií?

Jsme atrakce, ruce k dílu tak často přiložili i mnozí místní. | foto: Jakub Nahodil & Zdeněk Krátký, pro iDNES.cz

Je to zvláštní... Projel jsem trabantem pouštěmi Hedvábné stezky, projel jsem s ním Afriku od severu k jihu, ale tenhle pocit neznám. Pocit, že se právě pouštíme do něčeho, co vůbec nemusí dobře dopadnout, že poprvé vjíždíme někam, kde nemusíme na druhém konci vyjet. Na BR319, přes 900 kilometrů dlouhou opuštěnou postapokalyptickou cestu vedoucí napříč amazonským pralesem z Manausu do Porto Velho.

No passa

"No passa" bylo poslední, co jsme slyšeli. Za zády jsme nechali Amazonku a prvních 200 kilometrů asfaltu, tady ještě žijí lidé. Poslední betonový most a konec... konec sjízdné cesty.

Jindy se těšíme, až vjedeme na asfalt, tady ho nenávidíme. Voda ho roztrhala na kry, které se lámou pod auty, melou se v kolech, propadáme se do děr, kde mizí celý trabant i se zahrádkou. Tohle snad už ani není díra v silnici, tohle je prostě údolí.

Auta úpí a skřípou jako koráby v bouři, suneme se desetikilometrovou rychlostí, ale jedeme. Pomalu, nejistě, ale jedeme... Auta mlátí podvozky do země, tažné zařízení, které jsme namontovali kvůli vyprošťování, buší do kamení. Neexistuje tu ideální stopa, jen více či méně strašná...

Most si postav sám aneb největší postrach BR319

A pak to začne, postrach a symbol BR319: mosty. Když v roce 1973 silnici dokončili, tekla voda pod ní v obřích rourách. Snaha nacpat období dešťů do trubek dopadla, jak dopadnout musela. Prales si vzal říční koryta zpátky a lidem nezbylo než zbudovat chatrné mosty z materiálu, který byl po ruce, ze dřeva. Kolem se válí zmačkané a zrezivělé roury jako ztroskotané rakety mířící kdysi k Marsu.

Novější mosty stojí nad starými, u jejichž nohou se válí trosky těch nejstarších. Sbíráme letité fošny a stavíme. Na takhle úzká auta tu nemysleli, podélné fošny jsou příliš daleko od sebe a mezi nimi jen pár příčných trámů. Taháme ohnilé kusy dřeva z vody a bláta, a pak se po nich pomalu suneme vpřed, auto za autem, všichni za jawou, kterou nic nezastaví, na další most. Někdy je to lepší, někdy horší, někdy si most napřed projdeme, někdy ne. Dohromady je těchhle nedůvěryhodně působících konstrukcí na trase sto dvacet. Začínáme jim věřit... nic jiného nám nezbývá.

Ať to sviští...

Ať to sviští...

Most povolil

Duté křup a rána... zadní kolo se propadlo... chvíle ticha, pár nadávek. Lezeme ven jedinými dveřmi, které jdou otevřít. Máme jen dvoje, takže není složité vybrat. Přetížený trabant se propadl mostem. Jedeme v něm tři s hromadou vybavení. Zbytek trámů drží. Pořád jsme si říkali, kdy se to stane. Dolů je to slabých pět metrů, naštěstí jsme pevně zaklínění.

Fotogalerie

Pod mostem zastavila lodička s indiány. Nevypadají v těch bermudách a teniskách moc exoticky. Tady se vždycky žilo kolem řek, ne kolem silnic. Koukají zdola na naše trčící kolo. Asi vypadáme dost komicky, když vynášíme z mrňavého žlutého auta zapíchnutého v mostě jeho těžký náklad.

Jsme atrakce, jako všude, a jejich pomoc se hodí. V mezinárodní brazilsko-polsko-slovensko-české spolupráci vypáčíme kolo z mostu a jedeme dál. Na další mosty.

Leje, to není dobré...

Obloha se nepříjemně zatáhla, rychle se valící fronta vypadá démonicky, zvedl se vítr. Možná jsme měli bohům pralesa na mostě něco nechat, za pomoc. Teď už je pozdě, z nebe se natáhly provazy deště.

Blesky mlátí kolem nás a proužek cesty se mění v řeku. Díry, do kterých bylo ještě před chvílí vidět, jsou teď všechny stejné, plné vody, zapadáme, tlačíme, vytahujeme se navzájem. Marek na jawě je promáčený durch, ale projede všechno. Auta se utkávají v soutěži o horší offroad. Tohle ještě nikdy žádný trabant neprojel a maluch nejspíš také ne. Zatím jsou síly vyrovnané, byť trabanti jsou na tom na počet zapadnutí lépe. Fiátek bojuje...

Po kolena v bahně

Po kolena v bahně

Ryzí postapokalyptično

Na konci třetího dne pršet přestalo. Táboříme uprostřed cesty, kdysi to bývala dvouproudovka s dělicí čárou. Čára zůstala, ale asfalt z obou stran sežrala džungle. Nikdo tu nejezdí, tady klidně můžete vařit čínské polívky uprostřed cesty. Takhle bude vypadat svět bez lidí, ryzí postapokalyptično.

Ráno je zamračeno, ale neprší. Suneme se dál, pořád stejný zelený obzor bez jediné zatáčky, pořád rozbitá silnice. Je to ubíjející a náročné udržet pozornost, když pořád děláte to samé: vyhýbáte se jámám, zrychlujete na kouscích asfaltu, abyste pak brzdili na jeho konci, pořád dokola, občas most. Tedy... skoro pořád, samé mosty.

Náročný terén na BR319

Náročný terén na BR319

Bez vody a bez benzinu

Dochází nám voda i benzin. Nemáme satelitní navigaci, tak jen odhadujeme vzdálenost podle mapy a našich poznámek. Mapa je v takovém měřítku, že další krok už je globus, poznámky jsou opsané z cizích blogů... Ale podle našich výpočtů všechno vypadá optimisticky. Dokud v protisměru nepotkáme německou výpravu v obřích offroadech. Sebrali nám všechny iluze, do první vesničky, kde by měli mít benzin, je to 280 kilometrů a 79 mostů. To je při naší spotřebě 14 litrů na sto na hraně. Vodu přefiltrujeme z řeky, čínských polévek máme ještě dost, ale benzin bude problém... Máme před sebou ještě téměř polovinu dálnice duchů.



Nejčtenější

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...

Izrael postavil své první mezinárodní letiště. Teroristé zde nemají šanci

Nové letiště postavili v Negevské poušti a pojmenovali po astronautu Ramonovi a...

První letadla s turisty tady sice mají začít přistávat v zimě, ale už je hotovo. Izrael nedávno slavnostně otevřel...



Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Makarskou Češi milují, k nádherně zbarveným jezerům zabloudí málokterý

Modré jezero v Imotski

Krajina kolem Makarské si získala srdce českých turistů už v první polovině 20. století a dodnes patří mezi námi...

Další z rubriky

Bioplynka na Everestu. Nový projekt má odstranit tuny horolezeckých výkalů

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Mount Everest je výzva. Tisíce vášnivých horolezců se každým rokem snaží pokořit vrchol nejvyšší hory světa, ale jen...

Soudruzi nás poslali rovnou pod rentgen. Trabanty dojely přes Čínu do Ruska

Expedice Dana Přibáně musela na čínské hranici projít důslednou kontrolou....

Dostat se do Číny letadlem je celkem snadné. Vjet tam autem je ale noční můrou. Pokud tedy není vaším snem...

VIDEO: Mořského koníka ničí v Řecku nadměrný rybolov, chrání ho potápěči

Mořský koník

V zálivu u městečka Stratoni můžete při potápění narazit na bohatou kolonii mořských koníků. Ovšem pouze na jednom...

Najdete na iDNES.cz